Zátah 2

Sorry, ale tohle fakt ne. Nabubřelá a pro mě osobně naprosto nesnesitelná srágora hrající si div ne na Kmotra, aby se ale jen po odloupnutí pár vrstev ukázalo, že se jedná o naprosto nesmyslnou a roztříštěnou blbost, ve které už se pod tlakem fanoušků nikdo netrápí ani s tím, že by mohl používat střelné zbraně místo toho, aby si nechával vymlátit půlku gangu. Nechápu, proč to má dvě a půl (!) hodiny, když se tam 1) nic pořádného neřeší, 2) neobjeví jediná nosná postava a 3) jen zrekapituluje vymlácení baráku, jemuž předchází halda slovního balastu, záživného asi jako čumění do zdi za střízliva. No jo, to je tak, když si tvůrce vymyslí naprosto zbytečnou půlhodinovou expozici. Nemá nad sebou nikoho, kdo by mu řekl, že polovina vedlejších linií (vousáč, ty voe!) je úplně zbytečná a stupidní. A co je nejhorší, uvěří tomu, že hezká choreografie a přehledný střih dokáží lidi donekonečna bavit. Tak to leda velký kulový, pane Evansi! Souboj v bahně jasný vrchol, naprosto přetažená a zároveň prostředí silně nevyužívající bitka v kuchyni, jež chtěla býti vrcholem, na pár facek. Slušný řemeslo my ass. Z dialogových, ryze rutinních výměn museli usínat i lidi za kamerou. A to radši neřeším, jak moc je to oproti jedničce samoúčelně brutální. (09.07.2014)

Panta rhei pomrdej aneb Absolutní meganámrd dvakrát neuplácáš. Po ultimativním, naprosto dokonalém a velkolepém vybíjení komárů v jedničce dostal velšký pastevec orangutanů přidáno a všichni příznivci lidoopího fistingu napjatě čekali, co z něj vyleze tentokrát. No, je to rozhodně řidší a více hnědé. Místo další nekompromisní vybíjené začal zpychnuvší Garet ukájet své skorsesovské ambice, ňahňat se ve Volavkách a Skrytých identitách, a tím pádem už Auvajs tolik nebolí, protože jej narouboval do stokrát omleté klišovité bajky, jenž by se dala s úspěchem nazvat „ Přičmoudlý Leonardo umí karate“. Ale ruku na pytel, ač je toho pošťuchování v té dvou a půl hodině tentokrát docela poskrovnu, je opět fantastické, brutální a téměř neuvěřitelně natočené. Takže kdyby se méně žvanilo a více adidas, nezajistilo by to sice indonéského Putraoskara, avšak spokojenějšího verbala určitě. (01.07.2014)

Ukázalo se, že není možný napěchovat 150 minut akcí a tak přišel na řadu poměrně zajímavě vyprávěný mafiánský podtext jenže ten zase není možný slepovat dlouhejma akčníma scénama na efekt. Ve výsledku má tenhle film mnoho zdlouhovaých dialogů a akčních scén, který film naprosto zbytečně natahujou a berou mu údernost a svou táhlostí ztrací film na tempu. Závěrečný souboj je fantastický, něco takovýho jsem zřejmě ještě neviděl a už kvůli němu stojí za to tenhle film vidět, jen je škoda že na stejný úrovni jako je závěrečný souboj není celý film. (20.07.2014)

To, čím se před léty egoisticky chvástal Jackie Chan, dnes v Indonésii umí každý komparzista a kdo neovládá minimálně šestadvacet druhů bojových umění, ten ve filmu nehraje. Nehodlám omdlévat ve vlastních tělních sekretech jako mí předřečníci, leč musím pokorně uznat, že bojové sekvence byly luxusní. Ač jsem hrdé prase rozměrů nevídaných, kterému žaludkem nepošteluje ani incestní fisting, homosexuální felching, nebo obličej Justina Biebera, tak musím uznat, že tato degutantní kuchařka na 100+1 způsob, jak správně separovat mozek od lebky, byla moc i na mě. V některých obzvlášť nechutných momentech jsem tedy protestantsky sklonil hlavu do klína a pokoušel se uklidnit selfieorálem. Pátou hvězdu nedávám proto, že mi bylo absolutně jedno kdo chcípne jako další, pročež jsem v podstatě sledoval jen soubor precizně natočených bojových scén protkaných nudným tlacháním. (23.06.2014)

Moc se mi nelíbí, když se moje hlava setká s cizí pěstí, tyčí, baseballovou pálkou, kladivy či kvalitním betonem, ale na druhou stranu mám slabost pro asiaty, které tyto drobnosti nijak zvlášť nevzrušují a dál zarputile kroutí všemi krky, které na své cestě potkají. Zejména boje v dopravních prostředcích byly vynikající a i když mne ta mafiánská story trošku rušila při demolici těl, tak celkově si dovolím vyjádřit spokojenost s viděným. (26.12.2014)