Imigrant

Jak je možné, že zrovna tenhle film tu vidělo tak strašně málo lidí. Jak je sakra možné, že tenhle příběh okamžitě zapadl takřka po celém světě. Vždyť při čtení komentáře od uživatele Rob Roy mi bylo až smutno, kam to tenhle film dotáhl...nebo vlastně naopak. Výsledkem je totiž fakt, že o něm nikdo neví a pokud nejste fanoušek Marion Cotillard, Joaquina Phoenixe nebo Jeremy Rennera, tak se o něm vlastně nikdo ani nedozví. To já všecky tyhle tři herce mám hrozně rád a Imigranta jsem nějaký ten čas sledoval. Sledoval hlavně proto, protože jsem byl zvědavý, co z toho filmu vzejde. A víte co? Není to jednoduchý film. Je hodně syrový, poctivý, pomalý, ale o to lepší má atmosféru, na kterou budete vzpomínat ještě hodně dlouho po něm. A herci? Ti jsou lahůdkou na závěr, kterou ocení každý, koho tenhle film byť jen překvapí. A věřím, že těch lidí, kteří se k němu dostanou nebude málo. (29.10.2014)

MOŽNÉ SPOILERY: "Zpěv slavíka zní sladce i v tu nejtemnější hodinu." To jsou slova tetičky Ewe, ale nějak se s nimi v tomhle příběhu o velkém snu a jeho následném tvrdém probuzení nedokázala moc ztotožnit. Byl to úžasný koncert tří hereckých es, kteří dokonale ztvárnili tři různé osobnosti, každá s jiným charakterem a jejich přístupu k životu. Ani trochu mně nevadilo pomalejší tempo, jak se tady občas někdo zmiňuje. Naopak k pochopení každého z těch tří protagonistů to byl velmi dobrý režijní tah. Nechal nám prostor pro naše hlubší vnímání a následnou empatii, či odsouzení. V mých očích vévodila Marion Cotillard v roli Ewe, která ačkoliv se zdála možná až příliš naivní, tak byla spíš naprosto zoufalá v té bezvýchodné situaci a jako silně věřící, čistá v srdci, byla svolná jít s Brunem, který jí nabídl pomocnou ruku. A s obrovskou urputilostí zachránit Magdu byla pak schopná jednat i tak, kde by to za jiných okolností považovala za naprosto nemožné. Phoenix hraje všechny své role bezvadně a ani tady to nebyla vyjimka. Velmi přesvědčivě Ewe ukázal, že on je ten pravý, který jí a Magdě dokáže pomoct. Netušil jak velký vliv bude mít toto setkání na jeho dosavadní způsob života, který mu docela vyhovoval. Třetí osobou, která hrála velmi důležitou roli v životě Ewe, byl Orlando, který se tam nečekaně objevil a mírně oživil tu pochmurnost situace svým vystupováním, které působilo sice trochu hejskovsky, ale sympaticky. On to kluk o sobě moc dobře věděl a tak nebylo těžké dostat se do přízně krásné Ewe s příslibem pomoci. Na Jeremym bylo přímo vidět jak ho ta role baví, výborná volba, to byla trefa do černého. Pak už jsem byla jen zvědavá na konfrontaci těchto dvou mužů, ale ta, která se odehrávala na chodbě domu, kde bydlel Bruno, byla víc než překvapující. Vyústění bylo syrové, smutné, ale v dané situaci snad jediné možné. Je to film, který má duši a takových je dnes už moc málo, takže jsem se rozhodla, že i přes pár menších přešlapů dám nejvyšší ohodnocení a opravdu mě mrzí, že je to jeden z filmů, který je téměř zapomenutý a neúměrně podhodnocený. Rozhodně se přidávám k některým zdejším uživatelům a budu ho doporučovat dál. (30.10.2014)

Fascinující uvědomění - Marion a Joaquin jsou stejně staří. Je také stejně smutné pozorovat, jak jsou najednou oba bezkrevní, a přitom dřív oba byli krevní, a to docela dost. A taky bych vůbec nevěřila, že Joaquin je starší než Jeremy, když už jsme u toho. Mám v sobě problém probudit soucit k tomuto filmu. Ačkoliv se vyjadřuje k věcem, jaké by mě za jiných okolností bez okolků několikrát rozbrečely (zvlášť když pomyslím, že režisér vychází ze zkušeností svého dědečka a babičky), tady to ale nějakým způsobem nefunguje. Ze všeho nejvíc to vypadá jako epizoda z nějakého seriálu typu Sága rodu Forsythů, natažená nedopatřením na dvě hodiny. Tempo a načasování zvratů mi nesedělo, nemůžu vlastně říct, jestli bylo špatné nebo ne, ale pro mě absolutně nepřístupné. Prostřední hodina byla vyloženě nepříjemná ke sledování. Ale abych jenom nedštila stěžování, tak je pravda, že Marion působí jako herečka z němého filmu a její tvář je v tomto smyslu velmi dobová a evokativní. Ale já v podstatě nejsem velký fanda dobových filmů a byla bych radši, kdyby se se to žánrově obrátilo a psychedelicky proměnilo mnohem dřív a mnohem víc. Protože scéna, kdy Joaquin táhne pytel po schodech a Marion jde za ním mi přišla velmi mocná a díky ní jsem si ten film dokázala představit skvělý a silný - kdyby se to nasnímalo a sestříhalo, kdyby k tomu režisér přistoupil moderně a progresívně. Kdyby. (03.10.2014)

Zaujala Marion Cotillard a líbil se mi i vizuál. Ale jinak se jednalo o nudný příběh o nedobrovolně dobrovolné prostitutce, která tak trochu trpí Stockholmským syndromem. Docela mě zklamal Phoenix, od něhož jsem čekal trošku víc, ale je pravda, že vzhledem k mizerně napsané roli a stejně mizerné režii toho asi přiliš předvést nemohl. 25% (29.09.2014)

Dnes už si asi málokdo pamatuje, že tenhle film byl minulý rok v hlavní soutěži canneského festivalu a nějakým poněkud záhadným způsobem i přes velmi dobré recenze (stačí si zběžně projet třeba rottentomatoes) zapadl. V Americe byl uveden po roce od festivalové premiéry v pouhých 150 kinech a nikdo na něj téměř nechodil, teď je například k vidění na Netflixu. ---- Formální orgie, které působí jako od mistrů obrazu 70.let (Gordon Willis, Vilmos Zsigmond) a coppolovské reminiscence (příjezd na Ellis Island) možná některé z vás dostanou do stavu blaženosti - stejně jako mě. Bláboly o průměrném příběhu neberte vůbec v potaz, je to pomalý film a jako z jiné doby, ale procítěný, až nečekaně temný a se specifickou atmosférou. Cotillard i Phoenix vynikajicí. Problémem je, že trpící postavy se chovají instinktivně a nevypočitatelně a mnohým můžou tyto těžko škatulkovatelné charaktery připadat hloupě napsané...to beru. Unikátní film, kterým u mě James Gray- syn ruských imigrantů - velmi stoupl. (21.07.2014)