Na hraně zítřka

Všiml jsem si, že téměř každý komentátor dokázal napsat, který hromnicový snímek tento film připomíná. K tomu výčtu není už co dodávat, ano, skutečně to chvílemi připomínalo jiná díla zabývající se časovými lapsy. Svůj komentář chci proto směrovat jinam. Nebude třeskutě vtipný, protože se obejde bez neologismů, dvojsyslů a zkomolin. Byl jsem totiž na návštěvě u tesilkového dua kamilfilalogů Šáhhněda & Blbmana a na jejich růžovém divanu se přiučil úplně novému a zcela interesantnímu modelu psaní, totiž takovému, by všichni viděli, jak chytrý vlastně jsem.                               Korelace post hoc ergo propter hoc v idola theatri se snaží, a priory kreatora, o klasickou énonci Cruisově (zde major Cage) ekdemomanii v analepsi či spíše retrospekci časové inverze, doložit o vágní prvek (zde epizitismus, ale pouze par excellance) afiliantního stylu sociálního chování v teritoriálně neomezeném ozbrojeném konfliktu, který disolvuje v astrální traveling na bázi biokomunikace. Cageův amor caucus k Olověné mrše (Emilly Blunt) je pak precipitor tychistického (a kurevsky dramatického) fetakomu právě díky jeho clairvoyanci. Asertivně integruje do apotropaismické tendence extraterestriála alias alien Mimik, jejich inimia, a dokazuje, že scientia non habet hostem nisi ignorante, tedy pro zasvěcené: erudie nemá aluzi obskuranta, než ignorace. Finiš coronat opus a my víme, že kantna, či v rámci persifláže „refuse“, zítřka, je konceptuální audiovizuální engobou, kterou chceme vidět ještě jednou, protože to má Toma a ten Tom má zase koule. (13.09.2014)

Mozkovézávityběžínaplnéobrátkyasnažísevymysletněcosmysluplnéhootomhleskvělýmbijáku.Něcotakového,abytobylooriginální,vtipnéanekopírovalotojinourecenzi,třebaVerbalovovyznání.Alepřiznámse,žejedinécoměnapadlojakoodlišnostjenapsattocelébezmezer.Ataknějakpodobněnamězapůsobilitenhlefilm,prostějakojednavelkáparádníakcesgeniálnímyšlenkouistřihem,naprostobeemezerkvydechnutí,protožekdyžsezrovnanebojovalo,muselmozekšrotovatnaplnoapřemýletotom,coprávěvpředchozíchminutáchviděl.Shrnuto,prostěpecka! (15.09.2022)

Nebudu zastírat, že jsem si při sledování Na hraně zítřka střídavě vzpomínal na Cameronovy Vetřelce a Hvězdnou pěchotu. V žádném případě to ale není výtka, Cruiseovo cestování časem se naopak bezesporu zařadí mezi nejpoctivější akční nářezy posledních let. Sice by sneslo trochu vyladěnější expozici a menší přitlačení na pilu v samotném závěru. I tak tu ale máme nesmírně velkolepý sci-fi biják, jenž uhání dopředu jako splašený a konstantně ohromuje epickou akcí, která ždíme PG-13 na maximum. Na hraně zítřka je vlastně malý splněný sen. Zatraceně cool řežby s emzáky tu jsou prokládány skvěle načasovaným humorem, zároveň ale funguje i náležitě emocionální vztah dvou protagonistů. Připravte se tedy na nervydrásající popcornovou jízdu, která má špičky žánru vyloženě v dohledu. (8/10) (29.05.2014)

Fascinuje mě, že Americkej divák (peněženka amerického filmového průmyslu) dá radši přednost komerčnímu guláši s názvem Transformers před nápaditým sci-fi s názvem Edge of Tomorrow, který ve své podstatě nikomu nic neřekne a tak mu nezbyde nic jiného, než překvapit. O Japoncích se traduje, že vždy ve svých příbězích a komiksech měli kvalitní příběhy a já jsem rád, že konečně jeden z nich se dočkal takového zpracování, kde v hlavní roli je Tom Cruise. Ten už zřejmě pro mě vždycky zůstane hercem, co se podepsal sci-fi filmům. Jako scientolog mě vlastně ani nepřekvapuje, že točí zrovna takové filmy. Jsem vlastně moc rád, že zrovna on se do takových filmů pouští, protože zrovna k němu mi nejvíce sedí. Po shlédnutí filmu jsem tak ve výsledku hodně přemýšlel nad tím, jestli dám pět hvězd. Kde jsem ale trošku měl problém, tak hlavně s kamerou, která mi ostří rozmazala tak, jako třeba takovej slušnej pětikilometrovej běh. Jenže Doug Liman je holt takový. Nicméně nebejt jeho režie, možná bych se zase nedočkal tak krásné změny role samotného Toma. Tak mi nezbývá než dodat, že tenhle film má svoje pro a proti, ale i tak ho budu mít v rámci letošního roku rád nejspíš ze všech nejvíc. (20.06.2014)

Cynik ve mně by chtěl říct "dosud nejlepší herní adaptace." :) Plno nelogičností (zvlášť ten konec byl trochu podivný, čti emericky pitomý), občas postavy řeší věci zbytečně složitě, přitom se mi to fakt dost líbilo. Dynamický děj, napínavé, místy velmi vtipné scény, Cruise docela sympatický a Emily jsem kupodivu tu vojandu věřil. Shrnuto: konečně akční SF, co není komiks. A není dementní jako autoboti. Asi to takhle stručně stačí, no ne. (01.06.2014)