Na hraně zítřka

Technologická pecka, které v dlouhé postprodukci dodali trikaři kabátek, za nějž by modelky pálily svoje norky, boduje hlavně nemilosrdným drajvem válečné vřavy, která si napůjčovala všude možně, aby z toho ve výsledku díky (velmi pravděpodobně nejlepšímu) střihačskému umění roku vyždímala překvapivě chytrou, mile černohumornou (headshoty!) podívanou, které nabourá skeleton až absence říznějšího závěru, který by celou tu videoherní architekturu filmu dovedl do absolutního vyvrcholení; jinak herecky bezchybné, hudebně podmanivé a režijně sebejisté jako máloco v daném žánru za poslední roky. 4 a ½. (06.09.2014)

Vykrádá to snad tucet filmů najednou, takže každá druhá scéna vám evokuje originály, ve kterých jste to už viděli. To má být zase nějaký sen současných diváků nebo co? Samozřejmě nejsem sám, kdo si toho všiml, takže mnoho komentujících vypisuje seznam filmů, které byly potřeba k tomuto slepenci a většina komentářů je tak znovu na jedno brdo. No nic. Spíše mě zaráží, že i po tomto zjištění se tady ozývají zmatené výkřiky o údajně chytrém blockbusteru a nejlepším kinozážitku od Inception. Vždyť i to ústřední téma už bylo použito snad v deseti filmech. Vrcholem je pak nápad zřejmě velkého myslitele udělat z Emily Blunt blondýnu. Skutečně tady fungují pouze odlehčené scény a hlavně pocta mistru Kubrickovi, kterou zde nezmínil vůbec nikdo, což je pro mě snad ještě větší WTF moment než ódy na tuhle nenáročnou jednohubku. (22.09.2014)

*Drobné spoilery* To nejlepší z vylodění v Normandii ze Zachraňte vojína Ryana, ty nejděsivější mrštné stroje z Matrixu (sentinely), to nejvíc stresující ze Zdrojového kódu (neustálé opakování a vylepšování již prožitých událostí), bezchybné triky, přehledná akce bez rozklepané kamery a chaotického střihu, netrapný, sympaticky drsný humor na odlehčení a nabitá poslední půlhodina ve stylu „všechno, nebo nic“ vám nedovolí v klidu rozkousnout ani první popcorn. Paradoxně jsou však nejzábavnější první dvě třetiny, kdy se den stále resetuje a vlastně o nic nejde, než předvídatelné finále, které tlačí na emoce./// Nekonečný teror pro lehce namyšleného chlápka z reklamní agentury z plátna tryská, byť na temnou stránku mohl Liman zatlačit ještě víc. Kdyby se tvůrci víc věnovali frustraci hlavní postavy a ve finále by se zcela vyhnuli romantickému klišé (na líbání není čas, ani když jste v Paříži!), mohl to být akční sci-fi film roku, protože taková dynamika a údernost v kombinaci s dobrými herci, scénářem a nepodlézavou hudbou se často nevidí. Skvělým příkladem ráznosti a švihu filmu je např. scéna, kdy Emily stojí nad plazícím se Tomem, který má asi zlomenou nohu. Než však stačí svůj stav upřesnit, „Full metal bitch“ mu nekompromisně vpálí kulku do mozku. A jedeme znovu, ku*va! 85–90 %, pokud nemáte averzi ke Cruisovi. [Kino 2x, 2D, titulky] (28.05.2014)

Po Lososech a Looperovi jsem definitivně zamilován do Emily Blunt. To vám je taková ženská do nepohody... trochu jako Vasquezová:) No, ale o tom Edge Of Tomorrow není, takže tím na toto téma končím. A začnu jinak - rozhodně běžte do kina, dokud to jde, protože tohle je přesně ten film, který si velké plátno a dobrý zvuk rozhodně zaslouží. Japonská předloha se nějakým záhadným způsobem transformovala do filmu, u kterého je to sice naprosto vedlejší, ale ve kterém jsou snad nejlepší scény mecha boje, jaké byly kdy v hraném snímku k vidění. Ačkoliv jsou to jenom exoskeletony jako v Elysiu, takže to není úplně mecha, ale to nemění nic na tom, že ty power slidy byly dokonalé;) Škoda, že v poslední třetině to začne trochu drhnout, protože první dvě jsou napěchované výbornou akcí, výbornými konverzacemi, HUMOREM, a docela to i dává smysl. Pak se z toho stane Matrix Revolutions a na úplném konci to popře samo sebe, ehm... I tak to ale bez problémů vydá na spokojených 80%. Taky proto, že jsem si tuhle invazi do Normandie užíval shodou okolností šestého června;) (20.06.2014)

K snímku jsem přistupoval tak, že půjde o žánrově odlišnou verzi Na Hromnice o den více (a jemu podobných snímků)…kupodivu mi neoriginálnost myšlenky (která ve srovnání s takovým Zdrojovým kódem už nenabízí o moc víc) vůbec nevadila, ba naopak (až mě to samotného překvapilo). Nicméně k filmu samotnému. První hodina nabízí naprosto perfektní akční sci-fi s dokonale působivými efekty a triky, navíc okořeněné humorem, které jsem si užíval jako málokterý blockbuster. Pak však začnou přicházet i jeho obecně slabší stránky. Odstartuje to nástup romantiky, zhruba po té výše zmíněné hodině projekce, která by třeba člověka ani tak neiritovala (nepřehání se to s ní), kdyby neměla za následek výrazné zpomalení dosud výtečně svižného tempa. To se však ještě stále tak nějak dá přejít, protože to divákovi vynahrazuje následná deziluze, vystřízlivění hlavního hrdiny. Film poté znovu začne dostávat původní grády a důraz na akčnost, kterou jsem kvitoval, tedy snad jen s výjimkou mých „oblíbených“ podvodních hrátek, ve kterých se postavám „najednou“ změní plíce na žábry (ale kyslíková maska by asi prostě nebyla dost cool). A směrem ke konci už i dosud fungující akční scény začnou lehce upadat (nějak si užíváte člověka v multifunkčním nabušeném oblečku a jinak zas jako domláceného a maximálně zranitelného lidského červa v tenké a zcela obyčejné vestičce). Korunuje to bohužel závěr s více než úsměvnou časovou smyčkou, která jen tak mimochodem naprosto popře (či si vytvoří nové?) pravidla světa, ze kterého vyšla (protože americký hollywoodský film podobného ražení přece může být završen jediným možným koncem, že). Ve výsledku to tak vidím pouze na slušné 4*; pokud vám ty typické zde přítomné blockbusterovské neduhy nelezou tak moc krkem jako mně, pravděpodobně si i tu 1* ještě přihodíte. (20.09.2014)