Na hraně zítřka

Všiml jsem si, že téměř každý komentátor dokázal napsat, který hromnicový snímek tento film připomíná. K tomu výčtu není už co dodávat, ano, skutečně to chvílemi připomínalo jiná díla zabývající se časovými lapsy. Svůj komentář chci proto směrovat jinam. Nebude třeskutě vtipný, protože se obejde bez neologismů, dvojsyslů a zkomolin. Byl jsem totiž na návštěvě u tesilkového dua kamilfilalogů Šáhhněda & Blbmana a na jejich růžovém divanu se přiučil úplně novému a zcela interesantnímu modelu psaní, totiž takovému, by všichni viděli, jak chytrý vlastně jsem.                               Korelace post hoc ergo propter hoc v idola theatri se snaží, a priory kreatora, o klasickou énonci Cruisově (zde major Cage) ekdemomanii v analepsi či spíše retrospekci časové inverze, doložit o vágní prvek (zde epizitismus, ale pouze par excellance) afiliantního stylu sociálního chování v teritoriálně neomezeném ozbrojeném konfliktu, který disolvuje v astrální traveling na bázi biokomunikace. Cageův amor caucus k Olověné mrše (Emilly Blunt) je pak precipitor tychistického (a kurevsky dramatického) fetakomu právě díky jeho clairvoyanci. Asertivně integruje do apotropaismické tendence extraterestriála alias alien Mimik, jejich inimia, a dokazuje, že scientia non habet hostem nisi ignorante, tedy pro zasvěcené: erudie nemá aluzi obskuranta, než ignorace. Finiš coronat opus a my víme, že kantna, či v rámci persifláže „refuse“, zítřka, je konceptuální audiovizuální engobou, kterou chceme vidět ještě jednou, protože to má Toma a ten Tom má zase koule. (13.09.2014)

K snímku jsem přistupoval tak, že půjde o žánrově odlišnou verzi Na Hromnice o den více (a jemu podobných snímků)…kupodivu mi neoriginálnost myšlenky (která ve srovnání s takovým Zdrojovým kódem už nenabízí o moc víc) vůbec nevadila, ba naopak (až mě to samotného překvapilo). Nicméně k filmu samotnému. První hodina nabízí naprosto perfektní akční sci-fi s dokonale působivými efekty a triky, navíc okořeněné humorem, které jsem si užíval jako málokterý blockbuster. Pak však začnou přicházet i jeho obecně slabší stránky. Odstartuje to nástup romantiky, zhruba po té výše zmíněné hodině projekce, která by třeba člověka ani tak neiritovala (nepřehání se to s ní), kdyby neměla za následek výrazné zpomalení dosud výtečně svižného tempa. To se však ještě stále tak nějak dá přejít, protože to divákovi vynahrazuje následná deziluze, vystřízlivění hlavního hrdiny. Film poté znovu začne dostávat původní grády a důraz na akčnost, kterou jsem kvitoval, tedy snad jen s výjimkou mých „oblíbených“ podvodních hrátek, ve kterých se postavám „najednou“ změní plíce na žábry (ale kyslíková maska by asi prostě nebyla dost cool). A směrem ke konci už i dosud fungující akční scény začnou lehce upadat (nějak si užíváte člověka v multifunkčním nabušeném oblečku a jinak zas jako domláceného a maximálně zranitelného lidského červa v tenké a zcela obyčejné vestičce). Korunuje to bohužel závěr s více než úsměvnou časovou smyčkou, která jen tak mimochodem naprosto popře (či si vytvoří nové?) pravidla světa, ze kterého vyšla (protože americký hollywoodský film podobného ražení přece může být završen jediným možným koncem, že). Ve výsledku to tak vidím pouze na slušné 4*; pokud vám ty typické zde přítomné blockbusterovské neduhy nelezou tak moc krkem jako mně, pravděpodobně si i tu 1* ještě přihodíte. (20.09.2014)

Najlepšie by bolo nevychvalovať a nevzbudzovať veľké očakávania... Kľúčovou devízou Edge of Tomorrow ostatne ani nie je veľkoleposť či akcia, ako by sme očakávali. Edge of Tomorrow je peckou vďaka scenáru, najnápaditejšiemu na poli blockbusterov za veľmi, veľmi dlhú dobu. A vďaka jeho režisérovi (respect!). V zábavnosti, dynamike a práci s divákom film prakticky nemá chybu a vyhráva na všetkých rovinách. Od balansu vážnosti a humoru vo vnímaní (vizuálne atraktívneho) postapokalyptického sveta, cez udržanie divákovej pozornosti nepredvídateľnou zápletkou, ktorá vás svojou rýchlosťou zarazí do sedadla, zapletke podriadenú bombastickú, gulometne servírovanú akciu, až po to, čo by v inom blockbusteri bolo na vedľajšej kolaji - sympatie a civilnosť postáv. Cruise je proste výborný, postavu Emily Blunt si nejde nezamilovať a chémia medzi nimi funguje bez náznaku romantického gíču. Na poli hravého postapokalyptického sci-fi akčňáku rovnaký zážitok, akým boli na poli dumavej postapokalyptickej sci-fi drámy Potomkovia ľudí. (28.05.2014)

|| Scenár: Christopher McQuarrie, Jez Butterworth, John-Henry Butterworth / Predloha: Hiroshi Sakurazaka - All you need is kill | Hudba: Christophe Beck | Distribúcia: Warner Bros. Pictures | Štúdio: Village Roadshow Pictures, RatPac-Dune Entertainment, 3 Art Entertainment, Viz Productions | Rozpočet: 178 miliónov $ | Tržby: 369,2 miliónov $ || Keď si kliknete na mená scenáristov a režiséra, zistíte, že ešte nič svetoborného nevytvorili. Ekvivalentne k tomu boli moje očakávanie nulové. O to sofistikovanejší zážitok mi Edge of tomorrow ponúkol. Klúč k výnimočnosti však v skutočnosti skrýva román All you need is kill od japonského autora sci-fi a light kníh, Hiroši Sakurazakaa, ktorého celoživotné dielo si jedno dňa určite preštudujem. Zatial toľko, po absolutóriách sa rozpíšem viac, ono totiž pár viet na definíciu videnej kompaktnosti naozaj nestačí. 95% | Kino Lucerna Praha, 3.6.2014 | Po druhom zhliadnutí opäť v kine nadšenie z celku pretrvalo, no je fakt, že efekt prvého videnia to už nedosiahlo, a príbehová linka pôsobila omnoho jednoduchšie. Herecké výkony a spracovanie obrazu so zvukom zostávajú ale pretrvávajúco nad priemerom, a nebudem sa brániť ani ďalším projekciám. Edge of tomorrow je koncentrovaná, všestranná sci-fi zábava s bezkonkurenčným humorom vo dvore podobných žánroviek. 90% | CinemaCity Flora, Praha, 20.6.2014 | (03.06.2014)