Reklama

Reklama

Er je pětadvacetiletý zombie, pohybující se s ostatními oživlými mrtvolami v letištní hale rozděleného velkoměsta. Nepamatuje si své jméno, ani kdy a jak zemřel. Stejně jako ostatní nemá vzpomínky, nespí a živí se lidským masem. Právě proto je ve městě postavena vysoká zeď, oddělující svět živých a nemrtvých. Jedné výpravy dobrovolníků pro léky do prostoru, kde žijí zombie se zúčastní i dcera velitele lidské obranné jednotky Julie. Jsou napadeni zombie a Er ji před ostatními ochrání. Vytvoří se mezi nimi pouto a to ho začne měnit. Začíná plynuleji mluvit, plynuleji se i pohybuje. Přesto že je Julie ve světě lidí, stále na něj myslí. Er se za ní vydá a je jasné, že se víc a víc stává člověkem. Když Julii podruhé zachrání život, ostatním lidem i otci Julie začíná být jasné, že hlavním nebezpečím pro obě skupiny jsou kostňáci - další stadium zombie - a spojí se v boji proti nim. (TV Barrandov)

(více)

Videa (35)

Trailer 2

Recenze (711)

-bad-mad-wolf- 

všechny recenze uživatele

Pojem zombies je už několik desítek let sázkou na hororovou jistotu. Kdo by na konci šedesátých let čekal, kam až nemrtví od slavné Noci oživlých mrtvol dojdou - jsou častým účastníkem nejen béčkové filmové produkce, objevují se v knihách a počítačových hrách, v mnoha zemích se pravidelně koná populární Zombie Walk a minimálně díky Choking Hazard může i našinec říci „máme film se zombíkama". Film Warm Bodies má ale problém. A vlastně ne jeden. Kdejaký příznivce vyhřezlých střev a utrhaných končetin si bude škubat vlasy už ve chvíli, kdy spatří rating PG-13 - tedy žádné vzrušené porcování bývalých majitelů života. Druhou potíží je, že je na plakátu cosi, co vypadá jako radikálnější verze Stmívání, které si spletlo upíra s chodící mrtvolou. Zombies a romance pro dospívající? Cože? Jenže právě žánrové rozpory v kombinaci s nadhledem jsou nejsilnějšími zbraněmi tohohle filmu. Ve světě Warm Bodies došlo k zombie apokalypse. Tady asi není co dodávat. Většina obyvatel planety se proměnila v ploužící se trosky, jejichž největším koníčkem je pojídání lidského masa. Sympatické je, že se tvůrci nesnažili o obšírnější vysvětlení situace a časté prohřešky vůči logice jednoduše obcházejí v podobě parodických hlášek a latentního vyhýbání se odpovědi. Odlehčenou podobu snímku navíc vylepšili několika vlastními zákonitostmi, z nichž zásadní jsou pro příběh dvě: z dlouhodobě hladovějících zombies se stávají kostlivci, kteří jsou silnější, rychlejší a nebezpečnější, než standardní chodící mrtvoly. Tou druhou je potom fakt, že pokud jako oživlá mrtvola sníte mozek člověka (což děláte neradi, jelikož ze zabitého se potom nestane další z vás), přenesou se na vás jeho vzpomínky. Příběh sleduje anonymního zombie hezouna, který žije v komunitě obdobně mrtvolných individuí na letišti. Jeho největším koníčkem je sběr a poslech starých vinylů (běžná to zábava zombies), občas doplněný nějakou tou loveckou výpravou. Na jedné z nich ústřední hezoun pozře mozek jiného hezouna, absorbuje jeho vzpomínky a patrně s jejich pomocí se rozhodne zachránit přítelkyni sežraného. Přítelkyně sežraného se jmenuje Julie (Teresa Palmer) a patří do rozsáhlé komunity lidí žijících v důkladně opevněném městě pod vedením Juliina otce (John Malkovich). Role a stav máme tedy dány. Nemrtvý hezoun odvede Julii do svého úkrytu na letišti a krátce na to probíhají první pokusy o komunikaci. Verbální, samozřejmě. Eskapády nového párečku mají za následek rozzuřené kostlivce, kteří jdou po krku jim i ostatním zombies. Ti v sobě pro změnu zažehli jiskřičku života. K čemu až tenhle karneval dospěje? Navzdory absurdně praštěné zápletce nehrozí, že by divák u filmu řval smíchy. Příběh se totiž permanentně tváří naoko vážně a humor vězí především ve všelijakých narážkách a kontrastech. Přímočaré pokusy o vtip obvykle příliš nefungují, i tady se však najdou vyjímky. Třeba když se dívka s brokovnicí, zrovínka drsně kosící vlnu zombies, ve zpomaleném záběru a za znění poprockového cajdáku osudově dívá do očí zombíkovi, který před chvílí snědl mozek jejímu příteli. Vtipnější jsou ale jiné situace. V historii filmu už proběhlo mnoho scén, v nichž spolu hovoří osoby, z nichž jedna té druhé zamlčuje temné tajemství. Ještě nikdy ale spolu nekonverzovala dívka s mladíkem na počátku romantické linie, v níž on je oživlá mrtvola a sežral jejího partnera. V podobném duchu se nese většina humorné nadstavby filmu. Paralela s jednou shakespearovskou klasikou se rovněž nezapře - ostatně ona se jmenuje Julie a on si sice jméno nepamatuje, ale začíná na R (a hraje ho Nicholas Hoult, ať máme ústřední herce kompletní). V závěru je ovšem nutné podotknout, že potenciálu bylo v tématu ukryto podstatně více. Ačkoliv film nemá výraznější slabinu, drtivou většinu stopáže se tváří jako příslib čehosi, co nakonec nepřijde. Místo čirého nadšení zkátka zůstává pouze upřímný úsměv. Přemíry začíná v průběhu filmu dosahovat i porce nelogiky. Jak jsem psal výše, tvůrci si vypomáhali vydatným přídělem nadhledu a pomrkávání ve stylu „ale vždyť tyhle prkotiny my vůbec řešit nechceme", každopádně tu a tam přijde chvíle, kdy faktor neuvěřitelnosti přebije zaujetí filmem. Třeba když Julie svého přítele uprostřed pustiny opustí a on ji bez problémů najde, ačkoliv by se její domov měl nacházet za zdmi opevněného a bedlivě hlídaného města. Dvakrát vábně nevypadá ani okatá digitálnost kostlivců a zamrzí rovněž poněkud nedomrle rozvinutá zápletka s „léčbou" zombies. Závěr je příjemně decentní a chvályhodně se vyhýbá přemíře cukrování, nicméně právě on nejvíce připomíná, jak moc je film svázaný svým ratingem. Takhle na něj může jít čtrnáctiletá holka s kamarádkou a po kině si šuškat, jak byl ten mrtvej krasoň hezkej, zatímco nám ostatním zbývá představa, jak by film dopadl, kdyby byl mládeži zapovězen a natočil ho někdo, kdo by měl stejnou sebeparodickou odvahu, jako několik málo chvil téhle netypické romance. Tím však nechci říct, že by se měl Jonathan Levine (tvůrce oceňované dramedie 50/50) za svůj počin stydět. Stále se jedná o dostatečně zábavný žánrový crossover, byť zejména pro mladší ročníky. (přepis vlastní recenze pro Filmserver) () (méně) (více)

Matty 

všechny recenze uživatele

Je potěšující vidět romantickou komedii, jejíž protagonista má důvod k tomu, aby se choval jako po lobotomii. Tím je ale větší část pozitiv k Levinovu filmu vyčerpána. Vytěžování sebe-referenčního potenciálu skutečnosti, že je na zombie subžánr nahlíženo zvnitřku, je nejsoustavnější během úvodních titulků. Dále už jde o nejstandardnější romcom, jen občas rozjasněnou parodickým zábleskem. Hlavní a jediný ozvláštňující nápad je namísto rozvíjení postupně vytěsňován, od cynismus se přechází k patosu. Mrtví a neklidní stále mohli být zábavnou jednohubkou, kdyby se nesnažili jít vstříc jak EMO divákům (jsem zombie, nikdo mě nemá rád, ale má duše trpí), tak nerdům, jimž ale nenabízejí dost popkulturních narážek, dost důkazů, že to celé vlastně nemyslí moc vážně. Film je v řadě momentů naopak vážný až nepatřičně a nesmyslně od nás žádá emocionální odezvu, značně problematizovanou faktem, že chlapec nemá mozek (nebo se tak alespoň chová) a dívka charisma (ani nic jiného, co by ji odlišovalo od zástupu jiných hrdinek romantických komedií). Jednou bych rád viděl odvážnější zpracování téhož námětu, které nezvolí cestu křečovitého polidšťování a plně zužitkuje potenciál paralely mezi chováním zombies a dnešních plantážníků se srovnatelně akutním nedostatkem životního elánu. 50% Zajímavé komentáře: ScreamJay, Terzeus ()

Reklama

Stanislaus 

všechny recenze uživatele

Mrtví a neklidní zaujmou zejména netradičním pojetím zombíků a samotným příběhem, který ale bohužel místy obsahoval okamžiky, které nebyly úplně osvětleny nebo působily nelogicky. Na druhé straně však bylo vesměs dobře zvolené herecké obsazení - Nicholas Hoult vypadal správně sjetě jako hlavní mrtvola a Teresa Palmer je sympaťačka. Zkrátka průměrně natočená jednohubka, která se hodí na zaplácnutí volného času, a u které nemusí člověk až zase tolik přemýšlet. ()

Omnibus 

všechny recenze uživatele

"Mátožné bloumání, zastřená mysl... zombíci hledají života smysl. Když city chybí ti, kus mozku pozři. Vzpomínky zasvítí, miluj a prozři." Mrtvolně přeslazená, lehce zahnívající romantická ptákovinka, na pohodu, s nadhledem a pár milými fórky. Jen taková oddychová a úsměvná okusovací blbinka pro zamilované páry, na deštivé sobotní koronaapokalyptické odpoledne. Také ovšem praktický návod k seznamování pro dnešní single mládež, ztracenou generaci internetových zombíků. Slovy našeho sličného jinocha v rozpuku, resp. v rozkladu: "Je mnoho způsobů, jak poznat dívku. Sníst mozek jejího přítele je jedna z méně častých metod." Tak dobrou chuť. Například já jsem si docela pošmáknul. ()

juta 

všechny recenze uživatele

Myslel jsem si, že by z toho nakonec mohlo vzejít něco dobrého a nemýlil jsem se. Atmosféra byla parádní, hlavní dvojice taktéž. Vyprávění eRka o jeho životě po smrti dodalo filmu šmrnc a nemálokrát jsem se i naplno řechtal (třeba jak se Teresa učila chodit jako zombík). Nicholas se snad pro tuto roli narodil se svým ksichtem. :D Na Teresu se jako obvykle zase dobře dívalo. Konečně někdo natočil něco, kde by se role zombíků, jako těch špatných obrátila a zde jsou to přemýšlející nemrtví, kteří touží po něčem víc, než jen pochodovat mrtvolně po ulicích a sem tam se zakusovat do čerstvých mozků. ()

Galerie (43)

Zajímavosti (13)

  • Sám Nicholas Hoult si usmyslel, že jeho postava R nebudu mrkat. (ČSFD)
  • Napád na podobný námět měl i Ray William Johnson z pořadu =3 (od r. 2009) a jeho tým pro svůj Youtube kanál "Your Favourite Martian". Uskupení složilo píseň "Zombie Love Song" o zamilovaném zombie, co se snaží získat srdce živé dívky. Zajímavé je, že postava Rayova zombie je oblečena úplně stejně jako "R", tedy jeany a červenou mokinu. (ČSFD)
  • Postava Nory bola pôvodne napísaná pre herečku s hnedou kožou a polovičnú Etiópčanku, ale namiesto toho sa režisér rozhodol pre kaukazskú Analeigh Tipton. (Crybaby)

Reklama

Reklama