Kapitán Phillips

Srovnání s dánským filmem Únos se nelze vyhnout. Ale zatímco v Únosu bylo půvabné sledovat, jak unesení námořníci kromě příbuzných, pojišťovny a lodní společnosti nikoho nezajímají a vyjednavači se dohadují o každý dolar, v Kapitánovi Phillipsovi kapitánovi Phillipsovi už za pár hodin přispěchají na pomoc letadlová loď, vrtulníky, snipeři.... Filmu taky neprospělo, že loď opustíme poměrně záhy a po zbytek filmu jde už jen o záchranu jednoho rukojmího - kapitána Phillipse, kterýžto je pochopitelně übersprávňák a nikdo jiný než Tom Hanks jej nemohl hrát. Taky mi připadá, že Greengrass se už trochu vyčerpal a po slibném začátku napětí spíše uvadá, závěrečné finále je strašně natahované a vy už se nemůžete dočkat, kdy už je konečně postřílejí a bude konec. Perlička na závěr - skladba před závěrečnými titulky je solidní vykrádačkou Zimmerovy Time. (13.11.2013)

Richard Philips je kapitánom nákladnej lode Alabama. Jedného dňa ma dopraviť náklad do Mombasy. Trasa plavby je naplánovaná okolo Somálskeho pobrežia s ktorou sú spojené určité riziká. V danej oblasti sú tamojšími pirátmi často prepadávané lode. Toto je príbeh jednej z nich. K filmu ako takému človek nemá čo dodať. Najlepší herecký výkon v tomto snímku podal Hanks v záverečnej 5 minútovke. A ak je rozuzlenie tohto príbehu naozaj podľa skutočnosti, tak potom klobúk dolu. (02.12.2013)

Další rekonstrukce skutečné události podle Paula Greengrasse je tady. Divák se tetelí blahem, ten náročnější však někde v hlavě v průběhu sledování téhle nebezpečné mise okolo ráje somálských pirátům vnímá, že mrazivou rekonstrukci Letu číslo 93 (nabídla větší osudovost, u Bourna tu byla zase atraktivnější látka a možnosti) jen tak něco nepřekoná. Nervy ale šponuje dostatečně, navíc má v hereckém štítu spolehlivého a stoprocentně amerického Toma Hankse (po delší době získal silnou hereckou příležitost, většinu děje je umírněný, v závěru na americké lodi ale naprosto suverénně zhmotňuje tu vlnu šoku z toho, co se v předchozích hodinách odehrálo). Trestuhodně nevyužitá Catherine Keener mi připomněla Hanksovu manželku Helen Hunt z Trosečníka, jenže ta alespoň dostala v závěru solidní hereckou porci. Karty jsou jasně rozdané, Greengrass se představuje už v trochu tradičním a předvídatelném (a nutno připomenout drobně utahaném) stylu, přesto pořád působivě. První polovina je velkolepější, druhá zase klaustrofobní. Obě dohromady autobiografické. Výsledek je pak soustředěnou podívanou. (08.12.2013)

Po nevýraznej Zelenej zóne ďalší Greengrasov masterpiece. Najväčším problémom je hudba pretože Zimmerovi minioni sa neserú. V kapitánovi phillipsovi sa im už nechcelo ani kopírovať takže asi polovica hudby je z united 93. nie kópia, priamo tá hudba napr. počas finále hrá toto http://www.youtube.com/watch?v=YZXjdKKa3jw . veľké mínus inak fantastického filmu, ktorému budem na oscaroch fandiť asi najviac.všetci do kina! (10.11.2013)

Greengrass ve svých filmech vyznává konflikt moderní doby, ať už jsou to brutální vojenské zásahy (Krvavá neděle), teroristické útoky (Let číslo 93), války v arabském světě (Zelená zóna) či fiktivní příběh nepohodlného superagenta (Bournova trilogie). Pokud máte jeho tvorbu rádi, není třeba v případě Kapitána Phillipse váhat – jděte do kina a užijte si to. Dostanete velice působivý koktejl adrenalinu, vydatné eskalace, rytmické hudby a realisticky působícího zážitku, který kašle na heroizaci hlavních postav, zbytečně okázalé scény a Hollywoodem nasáklý patos. Jinými slovy, dostanete to, co patrně čekáte. Měl-li bych Kapitánovi něco vytýkat, byly by to chybičky spíše kosmetického rázu: mezi diváky střídavě milovaná a nenáviděná roztřesená ruční kamera skutečně působí poněkud úsměvně, když revmaticky snímá jedoucí auto s rodinou v civilním úvodu filmu. Greengrass přesto ví, co dělá a táhlé letecké záběry přístavů s obřími nákladními loděmi působí v kontrastu s rozklepanou ručkou o to majestátněji. Přechod z expozice do kolize se chytře odehraje v průběhu pasáže, kdy posádka nacvičuje postup při pirátském útoku, zatímco se chystají útočit skuteční piráti. Tam, kde by si akční klasikové vystačili s jednou scénou, rozehrávají tvůrci táhlou hru o nadvládu s několika vrcholy, přičemž pomocí drobných zvratů a nevyzpytatelného chování udržují permanentní napětí. V druhé půli přijde prakticky identický vývoj, akorát v opačném provedení (ti hodní nahánějí ty zlé). Pořád to funguje a těžko budeme klukům ze SEALs vytýkat, že je kvůli nim film příliš americký (ano, i takové ohlasy už internetem kolují). Pokud je vám to málo, dostanete v samém závěru emocionálně odzbrojující třešničku, jejíž devastující síle odpustíte cokoliv (včetně hudebního podkresu, nápadně připomínajícího Zimmerovu skladbu Time ze soundtracku k Inception). Možná proto, že je fajn občas vidět hrdinu proti své vůli, který si po procházce peklem uvědomí, co všechno si peklo mohlo vzít... a Tom Hanks je vážně vynikající. (kopie vlastního příspěvku pro Filmserver) (25.11.2013)