Zachraňte pana Bankse

Kdo z ústředního duelu vyjde jako vítěz, je zřejmé již z faktu že film produkovalo studio Disney, které námět využilo k laciné propagaci vlastních hodnot a výrobků. Sebe-oslavnému tónu jsou podřízeny veškeré příběhového nuance i charakteristika postav. Informace, jež nezapadaly do předpřipravených škatulek pro Walta Disneyho (stále usměvavý, do morku kosti pragmatický all american man) nebo P. L. Traversovou (upjatá ctitelka viktoriánské morálky), zůstaly jednoduše opomenuty. Z filmu se tudíž nedozvíme, že Traversová byla neortodoxní bisexuálkou oddávající se zenovému buddhismu a na přetřes pochopitelně nepřichází ani Disneyho šovinismus a anti-semitismus. ___ Snaha zoufalé spisovatelky sabotovat svou přítomností americkou premiéru toho, v co Disney proměnil její knihu, je prezentována jako humorná epizodka, která nejenže nemohla nijak ohrozit úspěch pětioscarového filmu, ale navíc vedla ke stěží uvěřitelnému autorčinu prozření. Cynickým divákům nedává Hancockova variace na romantické komedie (ve které logicky absentuje sex) jinou možnost, než ženiny slzy ve finále interpretovat proti srsti jako projev bezmoci nad její prohranou bitvou s mediálním konglomerátem. Přijde mi zvláštním způsobem zvrácené, když navenek hřejivý film pro celou rodinu bez uzardění tvrdí, že je v pořádku, znásilní-li mocné studio kvůli vyšším výdělkům jednu tvůrčí vizi. Výsledkem přece byl dodnes milovaný film, tak proč se zlobit. ___ Nehledě na neférové rozložení sil, vedoucí nás v rozporu se současnou náladou ve společnosti k tomu, abychom fandili zámožnému kapitalistovi, Pan Bank není filmem, který by se v jakémkoli ohledu čímkoli vymykal. Snaha oživit interiérové drama s přepisováním scénáře flashbacky dojíždí na nesystematické využívání těchto skoků v čase (vzpomínání není „spouštěno“ přítomným děním) i na jejich nadměrnou sentimentalitu a vizuální kýčovitost (která oproti takovému Válečnému koni není sebe-uvědomělou připomínkou toho, jak vypadala technicolorová melodramata). Hledání paralel mezi postavami reálnými (rodiče Traversové) a fiktivními (hrdinové knihy) je stejně nucené a rádoby objevné jako v biografickém Hitchcockovi a celá dějová linie z minulosti tak působí nadbytečně a pouze zdržuje vyprávění. ___ Emma Thompson působí znuděněji, než její postava vyžaduje a Hanks hraje natolik zidealizovanou a instantně pomilováníhodnou verzi Disneyho, že jenom čekáte, kdy kolem něj začnou tančit a zpívat animované květiny. Herecká a režijní vyprázdněnost filmu, který dokáže – oproti filmové Mary Poppins – o síle imaginace jenom mluvit, kulminuje v jedné z posledních scén, ve které jsme na zázračnou charakterovou proměnu spisovatelky upozorněni tím, že žena na sobě má šaty hřejivějších barev a sedí v místnosti zalité světlem. Mraky odtáhly, po dešti přichází slunce a my můžeme z kina odejít s pocitem, že je vše takové, jaké by si to pan Disney přál. 50% Zajímavé komentáře: xxmartinxx, ScarPoul (14.02.2014)

Abych pravdu řekla, zprvu se mi do toho ani jít nechtělo, není to zrovna téma, které bych nějak preferovala, dvouhodinová stopáž na takový typ filmu mi přišla poněkud dlouhá a ačkoliv to není pro mě až tak směrodatné, tak vcelku průměrná hodnocení tomu taky moc nepřidala. Nakonec však rozhodlo herecké obsazení, takže jsem dala snímku šanci a jsem za to ráda, protože se mi po kratším, krapet vlažnějším začátku, dostalo moc příjemné podívané, odehrávající se ve dvou příběhových liniích, emotivnější v minulosti, vtipnější v přítomnosti (tedy v šedesátých letech), aby se to posléze slilo do jednotného celku, kdy jsem pochopila všechna ta hnutí, která vedla k vytvoření jedné z nejznámějších dětských knih, i když vlastně ani nevím, zda jde o skutečnost či fikci, ale to je mi v tomto případě jedno. Důležité je, že jsem se nenudila ani chvilku a jelikož jsem na rozdíl od některých zdejších hodnotitelů neočekávala od filmu co se odehrává kolem Disneyho, artové drama evropského typu, mohla jsem se v pohodě bavit a když už už hrozilo, že to sklouzne do příliš velkého patosu, vždy tu byla nablízku přísná, zahořklá paní P.L. Traversová, aby to nějakou uštěpačnou, sarkastickou poznámkou uvedla do správných kolejí. Tom Hanks je tu, jak jinak než výborný, ale ani on nemá na Emmu Thompson, protože je to právě ona kdo je nejsvětlejším hereckým bodem celého filmu a jak to jen říci...pááni, je vážně parádní a více než její interakce s Tomem mě dostal vztah její spisovatelky s řidičem limuzíny v podání Paulla Giamattiho, to bylo moc hezké. Stejně, jako moje překvapení ze snímku, od kterého jsem nic moc nečekala. Jen škoda, že Emmě utekla ta nominace na Oscara, byla by si ho moc a moc zasloužila. (11.02.2014)

Pojďme se nechat utahat dalším rutinním životopisným snímkem. Aneb když mají dva autoři jiný názor na jednu látku. Na jedné straně stojí zahořklá spisovatelka z Londýna, na té druhé studio samotného Walta Disneyho. Široké úsměvy scenáristů, animátorů i velkého šéfa zřejmě nebudou stačit. A autorku navíc sžírají vzpomínky na vlídného otce s bujnou fantazií a pořádnou zálibou v chlastu. Hašteření neústupných umělců rozhodně nestrhne, je milé, ale to je asi tak všechno. Klavírový doprovod hezky dokresluje situace na scéně a kamera krouží okolo, pořád je to ale povrchní/sluníčkové oblbování diváka. Možná je to tím, že John Lee Hancock to má u mě dost rozházené připitomělou, nepochopitelně přeceňovanou a hodně nevkusnou hrou na city v podobě Zrození šampiona. Možná je to jednoduše spíš tím, že tu máme dvě nezajímavé postavy, které hrají dva výborní herci. Na pohádku pro odrostlé to stačí, na nějaký pořádný melodramatický kus nikoli. (01.07.2014)

Poutavé, milé, osvěžující. Takto působí příběh o zapeklité přetahování filmových práv mezi Waltem Disneym a postarší autorkou knihy P. L. Travers, ze kterého vznikl v Americe veleznámý film Mary Poppins. V našich končinách to ale příliš známé není, já osobně jsem sice věděl o co jde, ale tento starý film jsem neviděl. Je tedy pro mě docela překvapením, že se Saving Mr Banks nakonec nejspíš dostane i k nám do kin, ovšem jsem za to rád. V čem je ale tento snímek výjimečný a je chyba, že nebyl nominován na oscara? Nečekal jsem to, ale působivější se mi ze začátku zdála linka s Colinem Farellem (mimochodem nejlepší výkon po hodně dlouhé době), která vlastně reflektuje autorčino dětství a její inspiraci pro knihu. Jakmile se to v poslední čtvrtině skloubí dohromady a Tom Hanks vás už nebude otravovat přílišnými sentimenty, budete svědky pohodového a dojemného závěru, při kterém si budete zpětně promýšlet, jestli ta vata mezi tím koncem a flashbackem je také tak dobrá, nebo ne....80% (24.01.2014)

Už od počátku jsem měla problém zjistit o co v tomto filmu vlastně jde. Co je hlavní záměr. Až postupně mi došlo že je především o lásce malé holčičky ke svému tátovi, který, i když žil neustále s hlavou v oblacích...Byl přesto svojí dcerou milován a až do dospělosti se nesmířila s tím, že její táta brzy umřel. A Walt Disney ji přiměl k tomu, aby po letech odpustila sama sobě. Neboť doopravdy neměla žádnou vinu. (29.11.2017)