13. revír

Drama točící se okolo kasaře Kočky nasnímané šerosvitnou kamerou se odehrává na městské periferii. Zaplivaná putyka, domy na spadnutí, temné ulice, ještě temnější sklep a skládka. Krásná Dana Medřická dokázala již jako mladá, že je vynikající herečkou. Ani nemusela mluvit, stačil jen pohled, pohyb v koutku úst a povytažené čelo - jak mistrovské oproti dnešnímu civilnímu (ne)hraní. Jaroslav Marvan uměl nejlépe inspektory a staré dědky. A vždy mi přišlo, jako by snad od mlada vypadal stejně. Vůbec po stránce herecké je radost se dívat. A s tím Kočkou, to byla pěkně zamotaná lapálie! (13.08.2020)

Jeden Karta, jeden Kočka a nepředvídatelná Rony. To vše se snaží splétat výborný Jaroslav Marvan. V ponuré a temné atmosféře. Splétá zdánlivě nespletitelné, což může diváka, který má s detektivkami určitý problém, tedy mě, lehce nudit. Prvotní krimi efekt skvělý, herecky výborné, nicméně na celkovém hodnocení se u mě projevuje zmíněný přístup k žánru. Film lze vstřebat i způsobem, který popsal Bigrambo. (19.07.2014)

13.revír na mě působil tím dojmem, že se snaží vyrovnat úrovni světových filmů (a z části se mu to určitě povedlo) , ale chyběla mi tam větší lehkost, děj je vcelku složitý a není podaný tou potřebnou mistrovskou formou. Je na místě, že si Frič zkusil i jiné žánry, ale pro mě stále zůstává mistrem komedie. (18.10.2012)

Tak neviem, akosi to nevyšlo, čakal som podstatne viac a nie takúto rádoby suchopárnu detektívku, kde hlavnú úlohu hrajú p. Kočka a p. Karta a ich nezáživné stopovanie. Ani atmosféra film-noir sa moc nevydarila. V niektorých scénach síce bola slušná, pravda, no celkovo mala od zlatého Hollywoodu toho obdobia ďaleko, to sa nedá zrovnávať. Skrátka nezáživná, šedivá kriminálka s večne potulujúcim sa a otázky kladúcim Jaroslavom Marvanom. Nič viac. Keby aspoň zápletka stála za to. Podpriemer. 40/100 (09.08.2019)

13. revír zachovává pro českou detektivku obvyklou kombinaci detektivní a policejní ikonografie. Dlouhé baloňáky vyšetřovatelům nesmí chybět, ale ti jsou vesměs součástí policie nebo jiných pořádkových složek. Ve všech filmech pátého odstínu se vyšetřující vyskytují v tandemu. Je zde mnohem větší důraz na kolektivitu vyšetřování. Češi jsou pověstně nižší střední třída, inspektor Čadek tu podléhá svému šéfovi, který ho několikrát napomene, až zesměšní, a zpochybňuje jeho schopnosti.  To mi nepřipadá tak běžné v západní tradici, kde je detektiv buď geniální (Poirot, Holmes), nebo soukromé očko (Marlowe), tedy obvykle nad sebou nemá vyšší instanci. Ve filmu je překvapivý sociální rozměr a důraz na vztah mezi typem dětství, výchovou a zločinem. Fróny je polosirotek, matka se jí udřela ve 14 letech a její konec vyznívá tragicky (to má v českém filmu tradici – Kischova Tonka Šibenice). Film ukazuje, že ani ty nejupřímnější záměry stran polepšení nedospějí vždy k dobrým koncům. Snímek nese prvky screwball comedy, nikoliv však mezi budoucími milenci, jak je tomu běžné v noir detektivkách s Bogartem a dalšími, ale mezi Fróny a inspektorem Čadkem, jakousi otcovskou figurou, které dívka přezdívá „dědečku“. 13. revír je i vzhledem k podzápletce s rakví poměrně zamotaný – je to taková detektivka omylů. (01.06.2024)