Pixely

Já se tak těšil, ale tohle fakt ne. Sandler je kokot. Ke klasickým hrám značně dehonestující. Nerdové tady nejsou ani za hrdiny, ani za nerdy, prostě jen za kokoty. Akční scény trapné. Humor trapný. Efekty nudné. Předvídatelné. Plné klišé. Kraťas podle kterého to vzniklo je supr, ale tohle je totálně prosraný námět. Jo a Sandler je kokot. Vím že už jsem to psal, jen jsem to chtěl zdůraznit. 1.5/5 (14.10.2015)

Za nepříjemný považuji fakt, že v klíčových scénách mi kostičkoval obraz, a to tak brutálně, že místy se vše doslova rozsypalo, včetně mimozemšťanů i lidských postav!. Až si pořídím lepší verzi filmu, možná své hodnocení zvýším. Nebýt výše zmíněného určitě bych si tohle invazivní sci-fi víc užil, ale takhle mi někteří emzáci připomínali spíš postavičky z osmdesátkových automatových her. (16.01.2018)

Pokud se Váš věk blíží k přelomu třiceti let nebo výš a v dětství jste začínali na Amize, Commodoru nebo ZX Spectrum, budou Vám Pixely hodně blízkým filmem. Vychází totiž z her, které na těchto počítačích vznikaly, a které nás v dětství tak strašně moc bavili. Z jednoduchého, ale nápaditého minifilmečku z roku 2010 tvůrci vymysleli dvouhodinový kolotoč barevnosti, zábavy a radosti ze světa, který se nám zvěčnil na filmové plátno. Nemůžu s hodnocením jinak. Chvíli jsem přemýšlel nad pěti hvězdičkami, ale nakonec jsem se ukotvil na solidních čtyřech. Adam Sandler s jeho partou (Peter Dinkleage, Josh Gad – ten především, Kevin James) tady předvádí brutální hláškovanou, která v dabingu chvíli vyzní do ztracena, ale ve většině případů dokáže parádně bavit. Digitální efekty pak mluví za vše. Konečně tvoří to, pro co byly určeny. Prostě a jednoduše baví. (20.08.2015)

Strašně z toho vyzařuje samoúčelnost. Zápletka je přesně tak blbá, aby vystačila na fakt, že se po městě můžou prohánět všemožné pixely a spojení "přitažené za vlasy" tu dosahuje úplně nového levelu. Naštěstí je to docela dobrá sandlerovka, má to pár nápadů, dobrých hlášek a do toho roztomilé CGI efekty (sekvence s Donkey Kongem v závěru byla supr). Jen je to celé takové režisérsky nenápadité a suché, což se ale od rutinéra Columba dalo čekat. Jednohubka na jedno zkouknutí. (17.10.2015)

Tak se jen tak namátkou mrkněme, kdo všechno tady dává jednu až dvě hvězdy – slaboduchý maďarský rozpočtář, přechytřelý teplouš, egoistický artový hnědopich, polomongoloidní pubescent, další „umělecky“ založený bukanýr, antikoncepčí selhání hajzlbáby a řidiče hovnocucu, třídní šprt a poďobaný šachista v jedné osobě, pozérský pětihvězdičkář filmů Terence Malíka, hloupé dítě, hloupé dítě, hloupé dítě, hloupé dítě … a můj drahý Gilmůr, který to asi přehnal s banánovým daiquiri, protože ho zase začala trápit ta vyrážka na žaludu. A pak se řiďte místními procenty! I proto jsem se tomu dosud vyhýbal jako katolík šprcce. A taky proto, že bytostně nesnáším Sendlera, který má dosud ve své rozsáhlé retardografii jediný opravdu dobrý film. Ale do jisté míry to chápu. Kdo nikdy nesmažil za zvuků homoplísní Modrých Tanků v mrkváčích a síťovaném tričku na Atarku Pampucha či Arkanoidy, protože v té době ještě mlátil šišatou hlavou o stěny fotrova dna pytle, nebo to byl od přirození debil v tesilkách, kterého v osmdesátkách všichni včetně holek akorát šikanovali, může mít k tomuto veskrze příjemnému, skvěle udělanému, vtipnému, totálně pohodovému a na Sandlerovinu paradoxně ani trochu trapnému retru asi nepodstatné výhrady. Až za třicet let natočí Volání dutých s Džastýnem Bíbrem, bude si nová degenerace rozpačitě mnout mikročipové implantáty a nechápavě se škrábat na čárových kódech, současní nezletilí retardéři plesat nad nostalgií jejich na Assbuku promrdaného dětství, no a já …. já to budu mít asi těžce na háku, protože se budu soustředit na udržení moči nebo prdění do hlíny. Ale teď se ještě koncentruju, a tak tohle se vztyčeným prostředníčkem oroštuju místo čtyřky naplno, abych tomu v této stoce vyhřátých hloubavých rozumbradů zaslouženě zvednul rejtynk. (09.03.2016)