Příběh kmotra

Konečně film reflektující nejzásadnější fenomén polistopadové historie, totiž netransparentní ekonomickou transformaci státního majetku, na který se dá po všech těch bulvárních Hranařích a tématicky spřízněné Vorlově slátanině Ulovit miliardáře alespoň trochu dívat... Tam kde ve výše zmiňovaných případech scházela tvůrčí poctivost a vadila tendenční bulvární motivace, Petr Nikolaev prostě vypráví příběh. Je tedy pravda, že Nikolaev nijak zvlášť neexceluje a formálně je film zhruba na úrovni běžné novácké kriminálky, všechny ty laciné zrychlovačky a pseudoefektní hry s kamerou vychází z estetiky Kriminálky Anděl a i tam je každý z dílů zpracován invenčněji, Petr Nikolaev měl ale k dispozici opravdu silný příběh. To je ovšem zároveň i problém - unikátní látka životopisu Kmotr Mrázek se panu režisérovi trochu vydrolila mezi prsty a je vlastně div, že z tak silného námětu vznikl jen celkem průměrný film. To není právě lichotka směrem k Nikolaevovým režisérským a tvůrčím kvalitám. Každopádně vznikl film, kontroverzní film, film, proti němuž se ohradili Mrázkovi příbuzní a kde musela být dokonce kvůli tomu kamuflována Mrázkova identita. Jsem zvědav, kdo další sebere odvahu a natočí príběhy dalších gaunerů, všech těch Kellnerů, Bakalů, Babišů, Chrenků, Řebíčků, Dlouhých, Starků a dalších a dalších. Je to sice surfing na vlně blbé nálady, ale je potřeba na tyhle novodobé mafiány ukazovat... (25.07.2014)

Český Tony Scott natočil českého "Amerického gangstera". A je to znatelný rozdíl bohužel ve většině aspektů, snad jen s vyjímkou Vicy Kerekes, která se povede vždycky. Plytký film s pár více vtipnými a méně mafiánskými momenty, příšerný videoklipový styl a absolutní absence něčěho i zdánlivě epického. Snaha se cení, ale díra do světa se nestala. (06.11.2019)

Příběh kmotra je snímkem rozdílných třetin. První třetina, tj; doba, kdy byl Mrázek resp. Vedral neškodným vekslákem a v teplákovce a stylovejch kotletách s kamarádíčkama okukoval lentilky ve sprchách fotbalové šatny je nejpovedenější, druhá, tj; doba převratu a následné kupónové privatizace a raketového Mrázkova vzestupu se veze stále na vlně té předchozí. Ostatně co víc už si může tvůrce přát, než když má divák permanentní úsměv na rtech a přitom je mu nikoliv stydno, ale plně si uvědomuje tu hořkotrpkou příchuť resp. pachuť. Poslední třetina, tj; doba, kdy se kolem Mrázka stahují mračna a utahuje smyčka, zasloužila mnohem více tlačit na pilu. Především je však zatraceně uspěchaná. Přičemž si troufám jednoznačně tvrdit, že je to způsobeno faktem, že je zde nejvíce bílých míst v Mrázkově životu a Nikolaev resp. Oščatka si s tím bohužel nedokázali uspokojivě poradit. Je to velká škoda, protože Ondra Vetchý, i přes ten kratičký prostor, dokázal umně zachytit ten přechod ze sebejistého frajírka po raněnou lovenou zvěř. Korunu tomu všemu nasazuje rádoby hollywoodský závěr, za který by tvůrci zasloužili kulku společně s Mrázkem. Jedna nečekaná, přesně mířená kulka po vystoupení z auta, by přitom splnila účel mnohem efektivněji. Ve výsledku, vzhledem k nulovým očekáváním, to rozhodně není průser, ale s přihlédnutím k nesmírné síle a troufám si tvrdit i stále přetrvávající aktuálnosti tématu, z toho šlo rozhodně vytěžit více. Spousta klišé (růže), přibyla kontraproduktivní milostná zápletka, vyšetřovací tým zůžen na partičku “čtyřech proti všem” taky není z nejšťastnějších řešení, příliš zjednodušující, heslovité…. Přesto, pokud k snímku přistoupíte a řekněme si upřímně, ono ani nic jiného nezbývá, nikoliv jako životopisu Františka Mrázka, ale fiktivnímu příběhu inspirovaného skutečnou postavou, tj; “nejbohatším invalidním důchodcem v Evropě“, nebudete zklamáni. 65% [Co se hereckých výkonů týče, Ondra Vetchý se ctí, úhlavní nepřítel Lukáš Vaculík i díky nešťastně napsané jednobarevné postavě (charakteru) nemá moc co hrát, zbytek nepřekračující svůj stín.Vyjma Andreje Hryce coby sadisty Farkaše, aneb když se vám práce stane koníčkem]. (07.11.2013)

"Nejhorší je smrt z vyděšení." Tohle je typ českého filmu, který mě zajímá a ve výsledku neuráží. Sice to nemá syrovost, progresivní vizuál a na svou dobu pozoruhodný soundtrack jako takové Bony a klid (byť tu úsměvná snaha o moderní vizuál je) a ještě mnohem dál to má do Nelítostného souboje, který mi tak nějak přišel na mysl, když se Cajthaml s Vedralem bavili v divadle, ale řemeslně to funguje a přidanou hodnotou je, že to odráží skutečné události. (16.10.2015)

Nikolaevova Báječná leta veksláckého psa jsou takový český Mesrine - malý, ale náš.. Rezervy se samozřejmě najdou (některé herecké výkony, klišé spravedlnosti, obecnost), ale Vedral jako určitá výpověď doby funguje dobře. Dokáže hravě vyvolat vztek či bezmoc a tím, jak mlží, vplouvá do fikce a neoznačuje věci (lidi) pravými jmény, se nejen že vyhne žalobám, ale i nás diváky částečně ušetří smrti z vyděšení, pocitu znechucení a touze jít přímo z kina vyplnit imigrační formulář na ambasádu Tanzanie. Vlastně, co si stěžujeme, vždyť situace se u nás každým rokem zlepšuje. Vezměte si třeba bílé ponožky do mokasín - ty už šíbři dávno nenosí.. (04.11.2013)