Ať žije nebožtík

Tentokrát mi tato vychvalovaná prvorepubliková komedie nesedla. Když to srovnám s nedávno viděnými (Eva tropí hlouposti, Kristián), či dříve viděnými (Plachý milionář, cokoli s Buriánem), tak je vcelku jednoznačně tou nejslabší. Sám sebe se ptám proč? Jednoduchá a ztřeštěná zápletka? To by nevadilo, hojně se vyskytuje i v předchozích filmech a dokáži ji odpustit. Na vině je především hlavní představitel a jeho výkon. Ano, opravdu se mi Hugo Haas nelíbil. Při srovnání například s Vlastou Burianem a Oldřichem Nových jednoznačně prohrává. Jeho komika je podivně unylá a za celý film mě mnohokrát rozesmát nedokázal. Není v tom ale sám, chybí i výraznější vedlejší postavy (Václav Trégl to sám nevytrhne) a klopýtají také dialogy, které rozhodně nejsou tak brilantní, jako ve výše jmenovaných filmech. Sice půjdu tentokrát proti proudu, ale víc než dvě hvězdy nedám. (17.09.2018)

Hugo Haas, pre mňa novinka svetovej kinematografie, počul som o ňom veľakrát, ale až teraz som mal šancu pozrieť si nejaký jeho film, a narazil som akurát na tento. Veľmi pohotový herec s vynikajúcou mimikou v tvári, komediálny a vtipný, inteligentný a prispôsobivý situáciám. Hoci je to veľmi predvídateľné, a zápletka na dnešnú dobu totálne jasná, musím uznať, že na tú dobu to bolo zaujímavé, v tej dobe to bolo proste "in" tak ako je to zobrazené vo filme, iná psychológia ľudí, podvedomie, všetko bolo iné, a preto to treba rešpektovať také, aké to bolo vtedy, ľudia boli iní, pohotovejší, neposraní internetom, mohli si žiť vo väčšej slobode, inkognito, a to bolo krásne, a vidieť to aj na chovaní tých ľudí, boli akoby čestnejší, to, čo dnes považujem za normálne, a pritom je to choré, to vtedy morálka nechápala a nepovažovala ani zďaleka za akceptovateľné, a istým spôsobom to na mňa pôsobí sympaticky, lebo návraty do minulosti v istom ohľade sú vždy prospešné, preto je dobré udržiavať si kontakt aj s umením, ktoré tu bolo pred 100 rokmi povedzme, malo to svoj charakter, svoje črty, a povahou to môže obohatiť dnešný svet a dnešné umenie, a hoci ľudia 21.storočia vôbec nerozumejú vtedajším manierom, spôsobom či až suchému až (nikto by možno povedal) "trapošáckemu" "no-dovolte"-humoru, predsa si myslím, že tento typ vtipu je krásne jednoduchý, nenásilný, nevtieravý a úplne zmysluplný tak, ako je. Nenápadná paródia na Hitlera s čaluníkom za závesom, výborne zahratá scéna s novou a tlustou učiteľkou spevu (vyjde zo skrine? geniálne... :D), potrhlé až šibnuté správanie hercov, seba-výsmech, maličký obrázok na stene, ktorý tam ešte príde(? lol), nastúpenie do auta a okamžité vystúpenie z neho, rýchle a neurotické, ale zároveň uvoľnené pohyby Haasa, jeho gestikulácia, seba-irónia, a pripečená nežná alibistická kvázi-namyslenosť, a ego prifarbené zámerne sarkasticky do krásne spupného rozmaznaného extrému, vtipne ukrytý alibizmus "keby dačo tak ja nič", proste to všetko pospolu s jemnými pokornými úsmevmi krásnych žien toho obdobia (Adina Mandlová - tieto "tety" by sa mi pred 15 rokmi vôbec nepáčili, ale silikónové storočie dneška mi dokázalo zhnusiť niektoré dnešné ženy až natoľko, že som presedlal na minulé storočie.. lol) to všetko dodáva filmu ten tichý šarm, gýčovú nežnosť, ktorú začínam milovať, a pre toto všetko je to jeden skvelý, intelekt ohohacujúci film, a tak si tento maličký klenot umenia treba zachovať v zamknutej zásuvke!! peace! (15.02.2012)

Na československých prvorepublikových komedíích se mnohdy musí tolerovat horší technická stránka a doufat v dobrou svižnou zábavu, která to vyváží. A tu jsem od Nebožíka teda čekal větší. Na oplátku musím říct, že námět s domnělým umrtím se později používal velmi často a tohle je asi nejstarší film, kde jsem ho viděl. Bohužel prakticky není vůbec využit. Velkým pozitivem je pro mě  ale hlavní herec Hugo Hass, kterého jsem (ke své ostudě) nikde předtím neviděl. Ale tady se mi líbilo už jenom jeho podání pěkného šansonu ,,Mě to tady nebaví´´, který jsem již dřívě slyšel v novodobém podání Melody Makers, ale zde vyznívá ironicky, vesele i smutně dohromady....vážně hezké, to si rád budu pouštět znovu. Co se týče Hassova herectví, tak je již v něčem lehce zestárlé, ale pořád působí milé, rošťácky, elegantně a dáva filmu takovou příjemnou dobovou šťavu.  Jeho vychytávky, vyznání lásky, převleky a hlasové změny jsou roztomilé. Škoda, že dějově mi to jinak  přišlo už poněkud pomalé a ospalé, ani humoru příliš nebylo, hlavní zápletka dost nevyužitá, prakticky minimum záměn a omylů a když už, tak spíš  suchých nebo nevyužitých. Oproti takovým Fričovým veselohrám z Natašou Gollovou mi to už nepřipadalo v dnešní době tolik svěží. A Adina Mandlová byla tak prkenná, že mě to až zarazilo.  Ale i dle zdejších reakcí bych řekl, že pro určitou čásť fanoušků prvorepublikových komedíí (mezi které bych se částečně mohl počítat) bude i Nebožtík pořád velmi dobrou zábavou. S tím bych ale souhlasil pouze částečně. Myslím, že se ale shodnu se zbytkem, že to je alespoň pořád celkem milé a  na jedno zhlédnutí mi to vůbec nevadilo. Díky panu Hassovi jako herci vlastně šlo ještě o  celkem fajn zkušenost a na jeho šanson nezapomenu. (24.10.2020)

Příspěvek Hugo Haase do československého hraného filmu třicátých let minulého století je nemalý. Ostravský objev vnesl do dobové kinematografie živé a temperamentní herectví podmalované nezaměnitelným a sympatickým židovským akcentem. V tomto ohledu je i významným kulturním dědictvím společnosti, která "zásluhou" nacistů a šoy u nás neexistuje už neuvěřitelné sedmé desetiletí. Zápletka s nenapravitelným povalečem je v dobových poměrech nadprůměrná a i film sám si podle mého názoru stále uchovává svou živost a nezaměnitelnost. Lze říci, že právě po těchto stupních dospívá Haas k svému vrcholu, k dystopii, inspirované Čapkovým stejnojmenným dramatem, k filmu BÍLÁ NEMOC. (07.06.2008)

Podobný námět jako u Antona Špelce, aneb co si počít, když přežijete vlastní smrt. Haas v mých očích není tak dobrý jako Burian, alespoň co se týče komedie tak ne a i proto je tenhle film slabší. Geniální moment je opilecký telefon psovi, jinak jsem vtip dost často postrádal. I přesto že Hugo Haas se hodně snažil. (27.11.2012)