Ať žije nebožtík

Staré komedie jsou kolikrát vtipnější než ty novější. Toto je zářný příklad. Dovolte mi, abych to poupravil - ony jsou stejně vtipné jako ty dnešní, ale to je spíš dáno tím, že jsou plné zábavných dialogů, semtam písničky, vypointovaných situací a občas i nějakého toho roztomile nostalgického zpracování. Ale to vem čert, až se někdo bude dívat na současné komedie za pár desítek let, bude se buď smát přežitým trendům anebo bude nechápavě koukat, z čeho si to vlastně tehdy dělali srandu aneb přemíra popkulturních referencí je fajn, ovšem pokud referencovaný materiál zanikne z povědomí, ztrácí se i pointa vtipu. A to je pravý opak nebožtíka - příběh, který by se s hodně přivřenými oky mohl stát i dnes a proto má tento film 82% i když je skoro tak starý jako moje babička. (26.11.2011)

Podobný námět jako u Antona Špelce, aneb co si počít, když přežijete vlastní smrt. Haas v mých očích není tak dobrý jako Burian, alespoň co se týče komedie tak ne a i proto je tenhle film slabší. Geniální moment je opilecký telefon psovi, jinak jsem vtip dost často postrádal. I přesto že Hugo Haas se hodně snažil. (27.11.2012)

"Taková ženská bezhlavost. Si zapomněla ve vlaku, no..., to... jak se drží v ruce. Cihličku, ne. Ho.. housle. Taky ne. No, brz-du... Poklona." Komedie plná omylů. Komedie plná náhod. Komedie s romantickou zápletkou. Komedie až po strop narvaná hláškami, které vám roztrhnou bránici vejpůl. Humor Huga Haase, resp. jeho herecký projev je nesmrtelný a nadčasový ("Drž to pořádně, ty blboune!"). Kdykoliv jen tak mimoděk utrousí nějakou ironickou poznámku, divák padá ze židle, takže by mě fakt zajímalo, jak to vypadalo v kinech v době premiéry. Zdatně mu tu sekunduje Václav Trégl ("To je zajímavý, von píše koňakem.") a jako předmět milostného zájmu slouží krásná Adina Mandlová, která je tu sice trošku prkenná, ale při své kráse a vtipnosti celého filmu si to může dovolit. Ale zrovna ona se tu postarala o jedinou menší vadu na kráse, která ve střižně asi všem ušla. Když jí Hugo Haas říká: "Poslyšte, vy mě máte ráda", nepochopitelně mu odpoví: "Já vás taky", což mi dodnes hlava nebere.Tuhle komedii můžete vidět vážně stokrát (jako já) a nikdy vám nezevšední. Hugo Haas byl fakticky ďábel a tady si svou one-man-show užívá jako nikdy. "Například já každý den tedy ráno cvičím, jo, jezdím na koni, plavu, vesluju, a hlavně tedy nejím polévky a nejím moučníky..." "A jak to dlouho děláte, prosím vás?" "Zítra začnu." P.S. Jedna věc mě ale maličko mrzí. Že ten nebohý starý pán, s nímž si Haas vymění čísla rentgenů, se vlastně nedožil konce filmu. A že nevím, kdy si došli pro chudáka Lumpíka. Takže dvě věci. Ale sranda je to beztak ohromná. (29.12.2017)

Další skvělý film tria H. Haas, A. Mandlová a M. Frič, jedná se snad o nejlepší film tohoto tria, jejichž spolupráce se již osvědčila v předchozích filmech. Jednoduchý, ale o to příjemnější film o muži, který papírově zemře a následně se musí vypořádat s následky své smrti, pobaví i po letech. Z herců musím kromě H. Haase vyzdvihnout V. Trégla, který výborně sekunduje hlavnímu hrdinovi: "Koňak jsi vypil a mě jsi otrávil." A v neposlední řadě nesmím zapomenout na věrného Lumpíka, kterého H. Haas zapomněl u divadla... (20.03.2011)

Tak to je po delší době pořádná komedie, která mě i po letech rozesmála. Hugo Haas naplno dokazuje, jak širokým komediálním herectvím byl obdařen. Nejvíc se mi líbilo jeho kostýmní povyražení. Ovšem proč měl namalované rty, to mi asi těžko dneska někdo vysvětlí. Pak naprosto roztomilá Adina Mandlová, která je ve svém rozpuku téměř k sežrání. I po téměř devadesáti letech je to výborná komedie. Závěrem přidávám jednu zajímavost. Když Huho Haas alias Petr Suk dává hostu v restauraci hadičku za krk je vidět, jak ji nejprve dává přes jeho ruku - záběr zezadu. Takže host by si musel hadičky jednoznačně všimnout. V předním záběru má pak Čeněk Šlégl hadičku za rukou, takže si ji nevšimne a navíc dostane sprchu. (26.10.2020)