Suspiria

Každou výrazně stylizovanou záběrovou kompozicí, nápadně inspirovanou designem Kabinetu doktora Caligariho, úchvatné výtvarné dílo, které má díky zredukování mužských postav a příběhu o urychleném dospívání jedné dívky zajímavou psychoanalyticko-feministickou hloubku. Díky Gobliní hudbě je navíc slušná šance, že se mezi vším tím obdivováním vizuálu sem tam rozechvějete strachy. 90% Zajímavé komentáře: Radko, MIMIC, ditechi (22.12.2006)

Pár slušných momentů se najde, já bych však radši film a ne slepenec všech výjevů, které Argenta za ta léta napadly. Jako film je totiž Suspiria až zoufale nekompaktní a vyplatí se vidět snad jen kvůli hudbě skupiny Goblins (to vše platí o celé trilogii). Ale možná jen nemohu přijít Argentovi na chuť. (22.04.2008)

Kdo posílá na onen svět odpadlíky freiburgské baletní akademie? Pes? Harapes? Či snad okultismus a barvy z Disneyho animované Sněhurky tančí své makabrózní padede..? Co se týká formy a obsahu, může to první zastínit něco, co vůbec stín nehází? Samozřejmě, ale často také dochází k tomu, že póly audiovizuální stránky a subjektivního diváckého vnímání jsou souhlasné a magnetismus se nekoná. Krátký čarodějnický proces v závěru byl fajn, ale jinak to bylo jako ježdění nehty po školní tabuli. To taky autor vždycky snáší lépe než obecenstvo.. Jinak první film, kde Udo Kier nevypadá jako třistaletý upír.. (15.07.2020)

Legendární horor od mistra Argenta s úchvatnou vizuální stránkou a jedinečnou hudbou od Goblin. Argento má svůj nezaměnitelný rukopis a zde ho promítl rozhodně nejvíce ze všech filmů, které jsem od něho viděl. Suspiria vyniká především pohlcující a děsivou atmosférou, které neuvěřitelně pomáhá hudba, díky níž je úroveň strašidelnosti posunuta na nejvyšší stupeň. Závěrečná scéna je pak naprostý hororový orgasmus a dokážu si barvitě představit reakce lidí v roce 1977, kdy se tento skvost začal promítat. Film ve mně zraje jak víno a s každou další projekcí si ho vychutnávám víc a víc. (20.05.2018)

Kultovní kousek, ověnčený mnoha cenami, zaslouženě katapultoval Argenta mezi hororovou smetánku. Protože až tady dává režisér vzniknout plnohodnotnému hororu, než jakými byly jeho předchozí drsnější kriminálky, tzv. raná gialla. Jeho posedlost pestrými, mnohdy až agresivnými paletami barev, je zkrátka nepřehlédnutelná, a nadobro se stává Argentovým trademarkem. Několik úžasných momentů (především úvod a nezapomenutelná scéna při dobývání se skrz dveře) a hudba ze samotných hlubin pekel pak jenom utvrzují v její výjimečnosti. Proto nezaškodí si jí občas připomenout. Sám se divím, jak pokaždé a zase jinak na mě zapůsobí. Časem možná i zvednu své hodnocení. Suspiria totiž zraje jako víno. (17.01.2012)