Úsvit planety opic

Inteligentní blockbuster. Moc dobrá hudba Michaela Giacchina, která sice občas padá do žánrového klišé, ale minimálně na začátku mě dostala svými až "ligetiovskými" postupy, čímž poněkud navázala na podobně provokativní soundtrack z původní Planety opic z roku 1968. Středobodem tohoto snímku, jejž posouvá Úsvit výše, je postava Caesara. Výborně zpracovaný charakter, který je morálně pevný, emocionálně působivý a přesto si s ním nikdy nemůžete být zcela jistí. Moc se mi líbilo, že autoři netlačí na pilu ve smyslu "divák musí fandit opicím" případně "divák musí fandit lidem". Každý si víceméně může zvolit svůj postoj a v obou táborech jsou ti špatní i ti dobří. Pokud mám snímek srovnat s těmi, který vlastně remakuje, a sice něco mezi Dobytím a Bitvou o Planetu opic z roku 1973, je tento remake jednoznačně lepší a věrohodnější zpracování téže látky, což je v konkurenci všech ostatních novodobých remaků, prequelů a sequelů obrovská výjimka. A zaujalo mě to rozhodně i více, než jednička. Trochu se však bojím dalšího dílu, aby se nestal jen pouhou samoúčelnou řežbou, to by se mi asi tolik nezamlouvalo. (16.07.2014)

Jak mne minulý prequel opičího světa nadchl a překvapil, tak dvojka udělala pořádný pokles. Příběh nemá čím překvapit, ani obsahově pobavit a při jeho režijním zpracování mi mnohdy trnuly zuby hrůzou, jak nudné, očekávané a nezajímavé to vlastně je. Sofistikovanost, logika a poutavé směřování se tentokrát nekoná. Dvojnásobně splasklá bublina, jak u fenomenu Planet of the Apes, tak jména Matt Reeves. (19.07.2014)

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu opičáckých planet mne již nepřekvapuje, když se nade mnou v lese houpou digitální opice. Jsem totiž velkým fandou původní Planety opic a přestože se mne všechny ostatní díly snaží od toho odradit, tak jsem se zase díval. Bohužel. Moc mě to nebavilo, celkem jsem se nudil a jen jsem čekal na to, co se muselo stát a ono se to, světe div se, stalo. Jen doufám, že těch dalších pokračování nebude příliš, protože se na ně zase budu muset podívat. (02.12.2014)

Tak jako si občas Češi na zájezdech stěžují, že je ve Španělsku moc Španělů, tak já si postěžuji, že je v Úsvitu planety opic moc opic. Místy mi film připomínal ukrajinský film Kmen. Na nějaký komerční trhák to nevypadá. Trochu vážněji: od konce minulého dílu muselo (dle stavu vegetace a věku Caesarova syna) uběhnout minimálně 10 let, to si celou dobu lidi a opice žili v těsném sousedství a nevšímali si jeden druhého? Pak najednou dojde k jednomu konfliktu, který je obsahem tohoto filmu, a skončíme v podstatě na stejném místě, kde jsme začali. Vlastně úplně zbytečný film, doufám, že v příštím díle už budou opice na trochu pokročilejším stupni vývoje a budou aspoň umět mluvit. 3D úplně nanic. (16.07.2014)

Ape not kill ape. Ohromující dojem ze Zrození zůstává nepřekonaný, ale pokračování nedělá opičákům žádnou ostudu, naopak. To jen svět Úsvitu, ve kterém jsou hrdinové i chybující na obou stranách barikády, působí velmi skutečně a natolik uvěřitelně, že místo akčně-dramatického diváckého zážitku nabízí spíše skličující podívanou. I v té je ale spousta prostoru pro skvěle zvládnuté vypjaté okamžiky, které si pro sebe znovu nepřekvapivě krade majestátní Caesar. Pomalu ztrácím jistotu, kolik dílů může tato sága ustát, ale pokud se opravdu pojede dál pod Reevesovým vedením, vytratí se obavy velmi rychle. (24.07.2014)