Úsvit planety opic

"Úžasné? Hovoriace opice? S oštepmi?!" Na môj vkus príliš temné, pochmúrne a neveselé. A to už je čo povedať, lebo mám celkom rád temné, pochmúrne a neveselé príbehy. Ale toto bol fakt strop. Ale pôsobivý. Z Jasona Clarkea nikdy hollywoodsku hviezdu nevytesáte, nie je to "ten" typ herca, avšak po technickej stránke tomu niet čo vytknúť. Výprava zdecimovaného sveta, nad ktorým čoraz výraznejšiu nadvládu preberá príroda, je zvládnutá pôsobivo, mrazivo a na vysokej úrovni. Lesy, v ktorých skoro stále prší (alebo aspoň mrholí) sú proste úžasné a svojím spôsobom nádherné. Možno by naozaj bolo lepšie, ak by ľudstvo konečne vymrelo a zem by si naspäť vzala matka príroda. Škoda mizerne priamočiareho a naivného scenára a predvídateľných zvratov. Ale inak fajn, 4* si to určite zaslúži, dať tomu len 3* by nebolo fér. Kino Považan NMnV 2014 (12.01.2017)

Moc dobré, vlastně lepší než bych čekala. Reevesovi se podařilo to nejdůležitější a to přenést emoce z předchozího dílu i sem. Taková úvodní desetiminutovka na mě dokázala zapůsobit opravdu hodně. Co považuji za největší sílu filmu, je rovnost obou stran, není to tak, že lidé jsou ti zlí jako vždy, každá strana má prostě ty dobré a ty zlé, divák vlastně pořád neví, komu fandit, dokonale chápe obě strany, jen je mu jasné, že nemůžou vedle sebe žít a ví, že k velkému střetu prostě musí dojít. Ta rovnost právě vede k tomu, že divák ani ten střet nechce, najednou zapomíná, že je v kině na letním blockbusteru, od kterého se očekává "atrakce", ale je pohlcen příběhem a postavami a každá ztráta na jakékoliv straně diváka mrzí. Nevycházela jsem z údivu, že se to režisérovi a scénáristům podařilo udržet až do konce filmu, že se ani na minutu nepřiklonili na žádnou stranu, tohle má můj obrovský obdiv. (19.07.2014)

Takhle se točí dvojky! Sice bych neřekl, že je Úsvit nutně lepší než Zrození, svoje místo na slunci si ale rozhodně zaslouží. Je totiž tematicky a myšlenkově košatější a trikově vypiplanější, přičemž se stejnou vervou upřednostňuje hutný příběh před dynamickým spektáklem. Ne že by na nějaké ty akční opičárny nedošlo. Reevese ale daleko víc zajímá, proč k nim vůbec dojít má a co z nich vyplyne, paradoxně tak stejně jako protagonisté netoužíte po opulentních masakrech, nýbrž po míru. Je ale soužití lidí a opic vůbec možné? A může za stahující se smyčku vyděšená lidská nátura, opičí naivita nebo něco jiného? Pozvolna destilované odpovědi rozhodně stojí za to. A kdyby k nim po brilantních dvou třetinách filmu vedlo o něco silnější finále, byl bych vyloženě v sedmém nebi. (8/10) (14.07.2014)

Zdá se, že takřka 50 let staré téma má stále co nabídnout. Výzvy autorům, hutné a chutné zážitky divákům. Pomineme-li skutečnost, že lidoopi (skorolidé; jsme, ať se nám to líbí, či ne, nahé opice) mají značně omezenou mozkovou kapacitu (objem mozkoven se u lidí na dolní hranici pohybuje kolem 1150 kub. cm, zatímco u lidoopů je horní hranicí 900-1000 kub. cm) a konstrukce jejich hrtanu vylučuje zvládnutí zvukové lidské řeči, je pohádka, kterou nám předkládají zpoza oceánu, výborně vyvážená ve scénáři, skvěle malovaná kamerou (útoky lidoopího vojska) a výtečně koordinovaná režií. Pro téma mezidruhového dialogu tu bylo vykonáno opravdu mnoho. Zajímavé je - lidé či lidské role tu opravdu jen stínují - pojetí šimpanzího vůdce Cézara a za zmínku stojí i obří moudrý orangutan. Cézar svými projevy, zejména v závěrečné fázi filmu, silně připomíná Lincolna ze stejnojmenného nedávného amerického hitu. Jeho protivník Koba (jakýsi gruzínský Jánošík, jinak stranická přezdívka Džugašviliho-Stalina; jedná se o úmysl či náhodu?) je typickým populistou, na němž ulpívají znaky vůdců typu Mussoliniho či Hitlera. Ne náhodou je většina filmu komponována v šerosvitu zřejmě sekvojových (?) lesů nedaleko Friska, ne náhodou Cézar připomíná vše možné, jen ne vůdce, který na složité otázky ordinuje jednoduché odpovědi; chová se povýtce rooseveltovsky. Kápne-li do tohoto menu sem tam i zrnko humoru a zjistíme-li, že chybují i velikáni, zážitek, který se nám z více než dvouhodinové ságy, plné 3 D technologických pohlazení, postupně skládá do značně trvalé a propracované vzpomínky, je v každém případě nevšední. A krásný. (16.07.2014)

Výmena komplet všetkých tvorcov je citeľná. Po neskutočne vyzretom a kvalitnom reštarte opičej série nadšenie veľmi rýchlo oprchalo. Už z neho nie je film s myšlienkou a kvalitným príbehom, ale len všedný blockbuster, ktorý servíruje divákom presne to, čo majú radi, ale ani o chlp navyše. Hlavná línia príbehu je postavená na tom, že v každom človeku je kus opice a v každej opici je kúsok človeka. A ako prvoplánovo to znie, tak presne takto prvoplánovo je to prezentované i na plátne. Snaha navodiť emócie je značná a očividná, niekedy až príliš, sentiment srší z každej scény. To všetko som si uvedomoval, dávno sa však tvorcom nepodarilo tak šikovne eliminovať negatívne vplyvy povrchnými efektami, atmosférou a vizuálnou stránkou ako v tomto prípade. CGI v plnej poľnej, rozpočet by som tipoval takmer dvojnásobný. 80%. (04.11.2014)