Úsvit planety opic

Lidé. Opice. Lidoopi. Savci. Verbež. Všichni. Mluvit. Mnoho. CGI. Mnoho. Blockbuster. Myšlenka. Zdánlivě. Povrchní. Černobílé. Zkratkovité. Polovina. První. Lepší. Napětí. Podprahové. Ticho. Bouře. Pokračování. Jiné. Velmi. Podtóny. Aktuální. Osudovost. Předstírat. Horší. Ne. Lepší. Jiné... A jako bonus k úsečné řeči zvěře dostanete i genezi první ochcávací právní kličky opičího zákoníku spáchané na Rambo opičákovi. (15.07.2014)

Downi na planetě opic to neměli nikdy lehké. O tom jsme se přesvědčili i v tomto remake, ačkoliv to ani remake vlastně není. Opice i lidé zde kráčejí po stejné stezce osudu, ale vyprávěcí prostředky jsou zcela jiné a, bože, ty triky! Triky jsou tak skvělé, že už jen kvůli nim se vyplatí usednout k tomuto filmu s thajskými kari chipsy, pivkem a tatarkou, jste-li na takové kombinace chutí. Příběh samotný naproti očekávání se vůbec nezabývá tím, co se stalo s planetou lidí, než ji převzali opuce, to je vlastně záležitostí úvodních titulků. Dozvíme se, že epidemie prakticky přivedla lidstvo na okraj totálního vyhubení. A opice si bezstarostné žijí dál v lesích, jejich civilizace je na úsvitu, aniž by vlastně tušili, co se stalo. No, lahůdka. A co čert nechtěl, vzápětí se všechno posere a napnuté vztahy mezi dvěma odlišnými entitami prasknou a pak teprve začíná peklo na Zemi a to v naprosto dokonalém vizuálním zpracování, jak jsem již podotkl. Myšlenka filmu je jednoduchá: opice, ač se proti lidem vyhrazují a to dost razantně, jsou pěkně zkurvenými rasisty, jednají nakonec úplně stejně jako oni. A prej, že opice neublíží opici. Pche! (13.10.2014)

Nejlepší možné pokračování, jaké Zrození Planety opic mohlo dostat. Výměny režiséra bych si nejspíš nevšiml (Reeves má stejně jako Wyatt spoustu nápadů, tu a tam pobaví nějakým delším záběrem, atmosféra dokonalá), zato Michael Giacchino složil ještě lepší hudbu než Patrick Doyle... A změnil se především Caesar. Zestárl, zmoudřel a všechno je to na něm perfektně znát už v prvním záběru. Jako postava je výborně propracovaný, správný hrdina jak má být, a členové jeho rodiny jsou na tom zrovna tak. Zkrátka je vidět, že scenáristé si na opicích dali záležet stejně jako (nebo více než) na lidech a povedlo se. Opět mě nadchli i trikaři, film má spád, myšlenku, postupně graduje, závěr je bombastický. Jsem zvědav, čeho se dočkáme příště. Nejvíce by mě filmaři potěšili, kdyby se třetí díl odehrával zase až po nějakých deseti zimách, přímo nenavazoval a pokud možno se bez lidí obešel úplně. Ale to je jen takové troufalé přání. (18.07.2014)

Ape not kill ape. Ohromující dojem ze Zrození zůstává nepřekonaný, ale pokračování nedělá opičákům žádnou ostudu, naopak. To jen svět Úsvitu, ve kterém jsou hrdinové i chybující na obou stranách barikády, působí velmi skutečně a natolik uvěřitelně, že místo akčně-dramatického diváckého zážitku nabízí spíše skličující podívanou. I v té je ale spousta prostoru pro skvěle zvládnuté vypjaté okamžiky, které si pro sebe znovu nepřekvapivě krade majestátní Caesar. Pomalu ztrácím jistotu, kolik dílů může tato sága ustát, ale pokud se opravdu pojede dál pod Reevesovým vedením, vytratí se obavy velmi rychle. (24.07.2014)

Zjednoduším to, po vynikajícím prvním díle remakujícím slavnou Planetu opic do moderního a realističtějšího hávu, přišlo pokračování, které je od první do poslední minuty jen intermezzo mezi dvěma zásadními částmi (první díl a třetí, kde bude gradace sporu). Bohužel na 130 minutách nedochází k ničemu, co nejde zkrátit na jednu větu a film se tak v mých očích i přes svou vysokou technickou kvalitu a výjimečné triky stává jen ukázkou současných možností digitálních mistrů v tvorbě skutečných postav. A možná ta zásadní tíha celého filmu ležící na těchto postavách prostě nestačí pro záruku vysoce kvalitního pokračování. (29.11.2014)