Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Profesor přírodopisu Matulka, starý mládenec a věčný suplent, si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit poslední státnici. Stále se mu totiž zdá, že ještě něco nezná, a tak by snad bez diplomu odešel i do penze. Naštěstí jsou tu jeho studenti, kteří sice dávají dobráckému učiteli pěkně zabrat, ale po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami, kdy se Matulkovi udělá špatně, se vzpamatují a s pomocí mladého profesora, někdejšího Matulkova žáka, připraví šlechetnou lest. Pod záminkou nákupu k doplnění školní entomologické sbírky ho vylákají ke zkoušce u laskavého profesora Vondráka. (TV Nova)

(více)

Recenze (487)

lamps 

všechny recenze uživatele

Těžko vybrat, který z herců tady exceluje úplně nejvíce. Jestli je to dobrosrdečný profesor Jindřich Plachta, povolný student Ladislav Pešek nebo snad nekompromisní matikář Jaroslav Marvan, který se snaží svou septimu konečně řádně usměrnit. Dohromady ale stvořili podívanou, na jakou se nezapomíná..) ()

nash. 

všechny recenze uživatele

Dokonale vybroušený filmový klenot, který dokazuje, že duši mají nejen studenti, ale také filmy. Tento určite. Není tak vyhrocený jako Škola základ života, kterou přes zdánlivou podobnost, překonává ve všech ohledech. Zábavný i překvapivě vážný, přitom milý a pohodový, plný skvěle střižených figurek, nezapomenutelných hlášek, bravurních dialogů a vtípků na účet žactva i profesorstva. Nádherně lidský Jindřich Plachta jako Matulka, dokonalý Miloš Nedbal jako franštinář Šeda, v jehož podání je k dokonalosti přivedeno téma čtení pod lavicí. A nesmím zapomenout dopsat, tady dolů, kde zbývá kousek místa, že tento film má nejen duši, ale také srdce. ()

Reklama

salahadin 

všechny recenze uživatele

Je to sice jen o rok mladší jako Mnichovský levingston, ale při sledování jsem si připadal jako na gymplu...sice jsme nemuseli nosit obleky, péra neměly páčky, učitel už neměl zdaleka takovou autoritu a dostat čtyřku z Národního obrození byl hrdinský skutek, ale dost věcí ze studentského života je prostě nadčasových. Ted už se pod lavicí listuje těžšími kalibry, než je "rodokaps". ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Vždy se mně to pletlo a bude se mně to plést s velmi podobným filmem Škola základ života. Jako připomenutí školství za první republiky tahle komedie funguje velmi obstojně, protože septimáni jsou naštěstí zábavní a kantoři jsou vyobrazeni, až na malé výjimky, s naivními charaktery. Nikdo asi už neřeší, že Pešek a spol. byli výrazně starší než žáci, které hráli, a kantoři byli zase výrazně mladší než jejich ztvárněné postavy. Zábava už velmi klasická. Je to přesně ten druh filmu, co rozveselí mysl. 70% ()

H34D 

všechny recenze uživatele

I po tolika letech je tento styl humoru pro české filmy stále typický. Dospělí lidé (myšleno herci) v lavicích, hrající si na nezbedné studenty, satira, nadsázka, typičtí učitelé, jak si je můžeme pamatovat i my... Jen o té duši studentově jsme se toho příliš nedozvěděli. Z dnešního pohledu už se smíchy popadat za břicho budou možná jen pamětnící, avšak naopak leckdo může zatlačit slzu nostalgie, žub času se tedy na tomto, od Československé tvorby neoddělitelného, filmu nepodepsal jen negativně. Stejně si ale myslím, že Cesta do hlubin študákovy duše je mnohem více "pouze" příjemná, než dokonalá. 7/10 ()

Galerie (14)

Zajímavosti (31)

  • Martin Frič rád pracoval v noci, pretože producent obyčajne nebol v ateliéri, a tak mu do toho nemohol hovoriť. (Raccoon.city)
  • Tri týždne premietali film v troch premiérových kinách a už 10. novembra 1939 vytlačili Ľudové listy článok s titulkom 46 777 divákov videlo Cestu do hlubin študákovy duše. (Raccoon.city)
  • Profesor matematiky Vobořil (Jaroslav Marvan) hovorí septimánom pred odovzdávaním polročných vysvedčení: "Tolik hrúzy co je v těchto deskách nebylo ani ve Smolných knihách ve středověku." Smolná kniha, tiež čierna kniha, popravčia kniha alebo krvná kniha, je historický termín pre súdnu knihu, ktorá bola vedená na (spravidla mestskom) súde vybavenom hrdelnou právomocou. Obsahuje záznamy výpovedí osôb podozrivých z hrdelných zločinov urobených dobrovoľne alebo pri výkone práva útrpného a záznam o vykonanej exekúcii. Smolné knihy sa ako špecifické mestské knihy sporného súdnictva objavili v období raného novoveku, najstaršie zachované smolné knihy pochádzajú z prvej štvrtiny 16. storočia. S ich vedením sa končilo za vlády Márie Terézie v tretej štvrtine 18. storočia. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama