Spring Breakers
Spring Breakers
Spring Breakers
Režie:
Harmony KorineScénář:
Harmony KorineKamera:
Benoît DebieHrají:
James Franco, Selena Gomez, Vanessa Hudgens, Ashley Benson, Rachel Korine, Heather Morris, Ash Lendzion, Lauren Vera, Justin Wheelon, Rod Grant, Josh Randall (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Čtyři sexy středoškolačky se rozhodnou vyloupit fast food, aby měly peníze na krátkou jarní dovolenou. Jenže to je jenom začátek… Při oslavách v motelovém pokoji se zábava zvrhne a překročí zákonnou hranici. Dívky jsou zatčené a stanou před soudem… pouze v bikinách se ocitnou v soudní síni, kde za ně překvapivě zaplatí kauci nechvalně proslulý místní gangster Alien (James Franco). Alien vezme dívky pod svá křídla a začíná ta nejdivočejší jarní jízda, co pamatují. Na oko drsný Alien má i citlivou stránku, a tak si ho mladé školačky zamilují a vydávají se společně na prázdniny, o kterých se žádné z nich ani nezdálo. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (578)
Stádo koz, 2 krávy, 1 tele, 1 postřelená husa a cap s image bílého negra Sámera Issy - buďte vítáni na Korineho pop-artové farmě citově vyprázdněných zvířat. Na farmě, kde se potkává Tony Montana s Britney Spears, to jen aby si mládež nemyslela, že „The World Is Yours“ a ruce si mnoucí Harmony mohl říct: „Oops!.. I did it again…“ Beach (či chcete-li Bitch) noir o rozmetání nevinnosti těch, co čerpají znalosti o životě z MTV. Oproštěný od obav z následků jednání, úmyslně zmatečný, rezignující na smysl konání. Impresionistický. Cool. Fandy Muzikálu ze střední na škodolibý lep chytající. A nejen ve své doslovnosti absolutně nezáživný.. P.S.: Fascinuje mě prskání u posledního Refna a přitom když nabídne neony, hypnotizující podmanivost, násilí, Cliffa Martineze, či skryté významy někdo jiný, hned se unešeně otvírá Cristal. Hrozně rád bych se přidal, ale mám pocit, že Korineho experiment s antitezí nikdy nedospěje.. ()
Mám slabost pro ozbrojené polo, třičtvrtě i zcela nahaté slečny, ale to je jediné pozitivum, které jsem na snímku našel. Slečny se totiž většinou ztrácely v rozmazané tmě a tohle "umění" mi brzy začalo lézt krkem. Stejně tak i příběh o školačkám s Bohem v srdci, koksem v nose a sexem v bankovkách. Ve filmech o zbytečných lidech totiž očekávám tuny hlášek, vymazlený příběh a nějakou postavu, které bych přál přežít, ale nic z toho jsem tentokrát nedostal. ()
Film o lásce a anarchii. V uvozovkách a v barvách Skittles. Korine unikátním způsobem mixuje brakovou zápletku a hyperstylizovanou MTV/ R&B /YouTube estetiku s „tekoucí“ formou vyprávění, jakou měl například Strom života. Neměnný, hypnotizující rytmus typu trance hudby, neustálé opakování replik (ve stylu novel Chucka Palahniuka) a recyklování záběrů (případně způsobů jejich komponování), vede k dramaturgickému zploštění všech scén na stejnou úroveň. Podobně jako hrdinky k ničemu nesměřují, protože žijí svou permanentní dovolenou, ani film negraduje (scény, kde bychom větší akčnost čekali, jsou naopak natočené naprosto nezaujatě – viz například v jednom záběru, přes dvě skla snímané přepadení bistra). Mnohé se nezmění ani s příchodem Aliena, neboť z gangsteřiny se vyklube stejně repetitivně činnost jako cokoli jiného. Není důležité, KDY se co stalo a stane. film nás od konstrukce koherentní fabule skákáním po časové ose tam a zpět spíše odrazuje. Důležité, je že se něco děje právě teď. Ve stavu přesycenosti audiovizuálními podněty jsme udržováni neustále. Realita a hra, vysoké a nízké, záběry syrové a záběry lyrické, vše splývá v jedno. Zřejmě jde o snahu napodobit způsob, jakým své okolí zakoušejí hrdinky a Alien, jehož hledisko film v druhé polovině načas přejímá. Návrat Faith a Cotty do reality je naopak snímán vcelku realisticky, bez vizuálních ozvláštnění vytvářejících dojem nekončícího tripu, kdy se barvy zdají být výraznější a pohyb zpomalený. Dalším subjektivizujícím prvkem je voice-over (hovory domů) sestávající z vět, které příkře konstrastují s tím, co vidíme. Skutečně si dnešní mládež takhle představuje ráj? Korineho zběsilá postmoderní koláž je v tomhle stejně neurčitá jako ve svém postoji k protagonistkám, představujícím v lyžařských maskách s jednorožci, v bikinách a s kalašnikovy jakousi zkomercionalizovanou verzi Pussy Riot. Nejde jim ovšem o věci politické (namísto poslechu přednášky o občanských právech kreslí faly) ani genderové (nijak se nebrání tomu, že si z nich Alien dělá další své „shits“). Chtějí ničit pouze proto, že v trvanlivějších hodnotách nevidí smysl. Není pochyb, že bychom jimi měli opovrhovat, jenomže ono je to natočené tak svůdně… 80% Zajímavé komentáře: JFL, MA.KI, OldaVagner, IZFNP ()
Duchovní film pro svět bez Boha před diváky odhaluje planetu utkanou ze snů videoklipové hyperreality, která může být reálně hmatatelná. Stačí jen nasadit správnou pózu a čas se rázem promění z nezachytitelného plynutí do smyčkové koláže, kde minuty neodtikávají, ale pulzují stejně jako světlo neonů. Ale to vše se může velmi rychle rozplynout - stačí jen na chvíli vystoupit z pózy, jenže pak už ale není cesty zpět. Korineho DJský spin na kulturu/generaci povrchu není podvratný v tom, že by ústil do apelativního gesta jako jeho předchozí generační titul "Kids", ale přesně obráceně. Namísto varování představuje omamné a smyslově intenzivní pokušení. Zhmotňuje začarovaný krhu popkulturou hecovaného pozérství a sám sebe činí jeho součástí. Jestliže doposud měli gangstasve smyčce puštěnou "Zjizvenou tvář" nyní si vysokoškoláci budou poutět "Spring Breakers" jako ultimate vzoru jak pořádně zazlobit. Je absurdní číst reflexe, jejichž pisatelé se elitářsky vymezují vůči domnělému publiku, které bude z kina odcházet zpruzelé či zničené, protože očekávalo další disneyáckou taškařici se Selenou a Vanessou, ale při tom oni sami nadšeně skandují "Spring break forever, bitches." Příznačně tak ilustrují, že Korine není v pozici mravokárce, nebo nezaujatého pozorovatele, ani watersovsky zaujatého labužníka. Představuje naopak pro diváky stejného ďábla-pokušitele, jakým je ve filmu Alien pro hrdinky. Kdo včas neuteče, bezmezně mu propadne. ()
Galerie (102)
Zajímavosti (22)
- V prvej scéne po úvodnej párty beží v pozadí v televízii epizóda seriálu My Little Pony (2010). (RigorMortis)
- Najobľúbenejší film Quentina Tarantina za rok 2013. (Real Tom Hardy)
- Ve scéně, kde gangster Alien (James Franco) hraje na klavír a zpívá písničku Britney Spears třem dívkám, mají dívky na sobě tepláky s písmeny DTF na zadních partiích. DTF je zkratka z "Down To Fuck", což je slangový výraz vyjadřující ochotu mít sex. (Aelita)
Komentář mého známého, který filmu nelze odpárat. Neudělám nic jiného, než že ho doslova uctivě okopíruju, protože je to text, který si zaslouží existovat na světě minimálně dvakrát (Pierre Menard by věděl, jak to myslím): "Spring Breakers páchá krásnou filmovou loupež. Co bylo do té doby zprostředkováváno pouze videoklipovými záběry k tanečně popovým songům (a jenom a právě ony videoklipy vymyslely celý beach party styl i obsah), se tady stalo chytře vybraným dějištěm uhrančivého příběhu. Tohle byste nikdy nečekali. Dokonce i když odhodíte počáteční nedůvěru, nejspíš neodhadnete příští momenty filmu dost odvážně. A nepřekvapilo by mě, kdyby většina diváků vlastně úplně přehlédla, co se jim to skutečně odehrálo před očima. *» O prázdninách čas běží jinak. Tedy pokud nepodlehnete mánii masového odreagovávání se a v tentýž moment neprovádíte na tomtéž místě navlas tutéž činnost jako stovky ostatních, čímž fakticky ničíte volné možnosti prázdninového režimu a vlastně jen pokračujete v ubíjejícím, pro všechny stejně odpočítávaném čase školy. Tudíž by se mohlo zdát, že to poslední místo, kde byste hledali probuzená vědomí pro magickou krásu jedinečného okamžiku, je floridská pláž obsazená rozjásanou, zpovykanou bohatou omladinou v době jarních prázdnin. A ejhle... *» Stačí sledovat děj, čas a sebe v čase, a pak se prázdniny mohou stát školou vlastní intuice, vlastního očekávání a vnímání času, ať jste, kde jste. Ovšem pozor. Ve Spring Breakers se do toho pustí čtyři exempláře svého druhu, které mají do hloubajících existencialistek opravdu daleko: šestnáctileté středoškolačky. Přestane jim stačit pouze kopulačně vrtět boky na večírcích, šňupat koks, relaxovat v hotelovém bazénku. A rozhodně se nespokojí s "pomádovým" prázdninovým románkem, nezůstanou v bezpečných vodách rádoby hříšných tanců, při nichž ve skutečnosti nic nehrozí. Ale budou rozmetávat každou minutou veškerá svá i divákova očekávání a rozjedou hypnotickou hru na život a na smrt. *» „Nechci se vrátit. Tady mám konečně pocit, že jsem sama sebou. Chci kliknout a zastavit čas.“ Tohle přání je klíčem – k příběhu i zasmyčkované struktuře filmu. Může ho paradoxně splnit jediná věc: odvaha pokračovat, nezastavovat. (Dívka, která přání vznese, to příznačně vzdá první – ale zanechává touhu.) Čas prázdnin, čas Spring Breakers se může zpomalovat, natahovat, je to jeden ze zázračných aspektů jeho „toku“, může nechat vracet ve smyčkách ty momenty, které jsou tak mimořádné a fantaskní, že „utkví“, „nezmizí“, jsou jako zvukové vlny, rozvibrované všudypřítomnými strunami. Tento efekt se může udržet a znovu opakovat jen tehdy, pokud odhodlané postavy mají odvahu jít ještě dál, do ještě fantasknějších a napínavějších důsledků. Pokud protáhnou magický čas prázdnin až tam, kde ostatní už se poslušně vracejí do zaběhlých smyček školního a rodinného bezčasí. Zbylé hrdinky pokračují v největším paradoxu lidského života: zastavují čas jeho udržováním v pohybu. Nutí ho, aby znovupřehrával a zastavoval mimořádné momenty, tím, že ho akcelerují, že dál logicky rozvíjejí příběh. Potom jim čas jako nekonečné echo přivolává neustále všechno: je, jejich současnost i minulost, to, co právě dělají, i to, co už udělaly (přepadení kavárny), aby se dostaly sem. To už jednou provždy definuje je a jejich příští možnosti: právě jich, surfujících na zcela konkrétně rozvibrovaných vlnách času jejich konkrétní existence. Jakmile s tím přestanou, budou prostě jen „trávit prázdniny“. *» Pokud vám tohle všechno zní i při nejlepší vůli školmetsky, pusťte si rovnou Spring Breakers. Je to čirá dechberoucí napínavá magie." () (méně) (více)