Spring Breakers

Jestli se něco povedlo, tak zmrzačení veškerých diváckých očekávání. Svěžest, lehkost nebo přirozená žhavost jsou smeteny pryč vychtěným a zoufale repetitivním zabíráním všeho, co tančí, natřásá se nebo se vůbec jakkoli netradičně hýbe. Ta pravá rána pod pás je ale scénář, který psal třináctiletý chlapec, co se doma o prázdninách zoufale nudí a ve své bujné fantazii právě utváří story o tom, co asi v tu samou dobu dělá ta partička nedostižných holek ze střední za rohem. A asi nikoho nepřekvapí, že tím pádem nefungují postavy, dialogy, příběh ani nic. Snad jen pár fajn songů, co by za jiných okolností přivodily letní náladu a Martinezův hypnotický soundtrack, který ovšem v tomhle maglajzu běží téměř naprázdno. (19.07.2013)

Sračka. Nalákalo mě to na kundy a režisérovi slouží ke cti, že o ty mě teda neošidil. Bikiny, kozy a zadky útočí ze všech stran a díky tomu se na to dá alespoň koukat. Bohužel zbytek je onanie nejhrubšího zrna. Nevím co to mělo znamenat, asi nějaká výpověď o stavu mládeže nebo co, ale v tom filmu se děje hovno. Ani tam moc nejsou dialogy mezi postavami. Spíše lidi něco dělají a je to provázeno debilním voiceoverem. No a ta "válka gangů" v druhý půlce a ten konec. Za to by Harmony Korine zasloužil s gustem nakopat do koulí. Holky byly fešandy za ty jedna hvězdička a James Franco byl správně divnej, to se musí nechat, ale opravdu nemám zájem čumět na to, jak hraje na piáno a filosofickým tónem pronáší básničky na úrovni dítěte ze školky. (14.07.2013)

Stádo koz, 2 krávy, 1 tele, 1 postřelená husa a cap s image bílého negra Sámera Issy - buďte vítáni na Korineho pop-artové farmě citově vyprázdněných zvířat. Na farmě, kde se potkává Tony Montana s Britney Spears, to jen aby si mládež nemyslela, že „The World Is Yours“ a ruce si mnoucí Harmony mohl říct: „Oops!.. I did it again…“ Beach (či chcete-li Bitch) noir o rozmetání nevinnosti těch, co čerpají znalosti o životě z MTV. Oproštěný od obav z následků jednání, úmyslně zmatečný, rezignující na smysl konání. Impresionistický. Cool. Fandy Muzikálu ze střední na škodolibý lep chytající. A nejen ve své doslovnosti absolutně nezáživný.. P.S.: Fascinuje mě prskání u posledního Refna a přitom když nabídne neony, hypnotizující podmanivost, násilí, Cliffa Martineze, či skryté významy někdo jiný, hned se unešeně otvírá Cristal. Hrozně rád bych se přidal, ale mám pocit, že Korineho experiment s antitezí nikdy nedospěje.. (14.03.2014)

Spring Breakers mi připomíná jakýsi Project X s příběhem a pointou. Poněkud depresivní hudební podkres, který doprovázel celý film doladěné scénami k zamyšlení dodávaly celému snímku na kvalitní atmosféře. Zaujala mě úvodní scéna, hlavně díky mé oblíbené "písničce" Scary Monsters And Nice Sprites od Skrillexe. Přiznám se, Spring Breakers jsem si pustil z toho důvodu, že jsem chtěl vidět Selenu Gomez v plavkách a to se mi splnilo, ale musím uznat, že polonahá Gomez nebyla hlavní atrakcí tohoto filmu. Největším překvapením bylo to, že tento film má duši (i pointu) a že to není vyloženě jen o té nahotě a sexy holkách, což jsem vůbec nečekal a příjemně mě to překvapilo. Trošku mě mrzí zdejší hodnocení. (09.07.2013)

Film o lásce a anarchii. V uvozovkách a v barvách Skittles. Korine unikátním způsobem mixuje brakovou zápletku a hyperstylizovanou MTV/ R&B /YouTube estetiku s „tekoucí“ formou vyprávění, jakou měl například Strom života. Neměnný, hypnotizující rytmus typu trance hudby, neustálé opakování replik (ve stylu novel Chucka Palahniuka) a recyklování záběrů (případně způsobů jejich komponování), vede k dramaturgickému zploštění všech scén na stejnou úroveň. Podobně jako hrdinky k ničemu nesměřují, protože žijí svou permanentní dovolenou, ani film negraduje (scény, kde bychom větší akčnost čekali, jsou naopak natočené naprosto nezaujatě – viz například v jednom záběru, přes dvě skla snímané přepadení bistra). Mnohé se nezmění ani s příchodem Aliena, neboť z gangsteřiny se vyklube stejně repetitivně činnost jako cokoli jiného. Není důležité, KDY se co stalo a stane. film nás od konstrukce koherentní fabule skákáním po časové ose tam a zpět spíše odrazuje. Důležité, je že se něco děje právě teď. Ve stavu přesycenosti audiovizuálními podněty jsme udržováni neustále. Realita a hra, vysoké a nízké, záběry syrové a záběry lyrické, vše splývá v jedno. Zřejmě jde o snahu napodobit způsob, jakým své okolí zakoušejí hrdinky a Alien, jehož hledisko film v druhé polovině načas přejímá. Návrat Faith a Cotty do reality je naopak snímán vcelku realisticky, bez vizuálních ozvláštnění vytvářejících dojem nekončícího tripu, kdy se barvy zdají být výraznější a pohyb zpomalený. Dalším subjektivizujícím prvkem je voice-over (hovory domů) sestávající z vět, které příkře konstrastují s tím, co vidíme. Skutečně si dnešní mládež takhle představuje ráj? Korineho zběsilá postmoderní koláž je v tomhle stejně neurčitá jako ve svém postoji k protagonistkám, představujícím v lyžařských maskách s jednorožci, v bikinách a s kalašnikovy jakousi zkomercionalizovanou verzi Pussy Riot. Nejde jim ovšem o věci politické (namísto poslechu přednášky o občanských právech kreslí faly) ani genderové (nijak se nebrání tomu, že si z nich Alien dělá další své „shits“). Chtějí ničit pouze proto, že v trvanlivějších hodnotách nevidí smysl. Není pochyb, že bychom jimi měli opovrhovat, jenomže ono je to natočené tak svůdně… 80% Zajímavé komentáře: JFL, MA.KI, OldaVagner, IZFNP (05.04.2018)