Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Koncertní mistr Karel Mašek je opilec, stejně jako inženýr Danda i další stálí hosté hospody U Kroců - Taupe a Rendl. Mašek se vrací ráno z hospody a slibuje ženě, že pít přestane. Na zkoušku orchestru ale přijde znovu opilý a ostatní hráči s ním odmítnou hrát. Danda se vrací domů bez tašky a ráno jde zase ke Krocům, i když má v práci důležité jednání. Je přeložen na podřadné místo, ale doma to nepřizná. Jeho dcera se chce vdávat, syn se opil a strávil noc na záchytce. Ani Mašek doma neřekne, že ztratil práci. Prodal Rendlovi housle, namluvil ženě, že jede na zájezd a odešel k bývalé lásce Magdě. Danda chce prodat svoji vilu, aby se zbavil dluhů. Taupe už propil celý majetek a zešílel. Rendl najde Maška v Magdině bytě a vydírá Magdu. Pohádá se s opilým Dandou a na posměch mu částečně ostříhá vlasy. Pak řekne paní Maškové, kde její muž je. Mašková se jde do bytu podívat. Mašek se schová do světlíku, ale spadne a zabije se. Dandovi pořádají zásnubní oběd. Přichází ostříhaný Danda. Atmosféra zásnub přispěje k jeho rozhodnutí řešit situaci dobrovolným odchodem na protialkoholní léčení. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

TV spot

Recenze (176)

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Učebnicový příklad, jak mizerná filmová hudba dokáže napáchat veliké škody - ty synteticé pazvuky by mohly vhodně doprovázet leda humoristické skeče ze života mladého chemika, anebo nějakou nejapnou studiovou sci-fi bakalářskou povídku... A pak taky to poněkud příliš symetrické a za vlasy přitažené zakončení, jako vystřižené ze Zoly, filmu závěrem srazilo hřebínek. *** Jinak ale všechno to mezitím - to vrávorání paňáců s přeraženým hřbetem po šikmém tenkém ledě a ta usvědčená životní bezvýchodnost všech zúčastněných, která neoblomně ukazuje, že alkohol vůbec není příčina a že jsou na tom všichni stejně bědně, staří i mladí, už předem rozvržení, uzoufaní, určení k semletí mezi vzdálenou, v krvi kolující touhou žít jinak a tušením, že ten den, kdy se vytrhnou a vezmou život do vlastních rukou, nikdy nepřijde, a tak si raději ředí krev a otupují vědomí - to mělo tísnivé napětí, správně jemně vystupňované, takže byste jim chtěli aspoň chvilku držet palce, za ně doufat, že to nezkazí úplně všechno a všem, přestože víte, že v téhle lidské komedii jsou poměry sil dávno určené... *** Plus: Menšíkova postava hospodského, tvrdého a nezúčastněně nápomocného tragédiím svých štamgastů jako popravčí špalek, je silná a o to pozoruhodnější, když víte, že filmové Boží mlýny Menšíka o dvacet let později nechají, aby se v Ikarově pádu a Tažných ptácích ocitl v roli jednoho z těch na druhé straně pultu. Některé scény vyloženě volají po zálibném srovnání. *** ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

Fričovo Rekviem za sen, film, který jako by nepatřil do české kinematografie ani do 50. let – samotným tématem, jen uměřenou mírou mentorování, nelichotivými narážkami na znárodnění, nemilosrdností obrazů pijácké nesvobody, převážně moderním herectvím (i ten Štěpánek výjimečně hraje jako ve filmu a ne jako na divadle – a je opravdu výbornej a není sám), důvěrou ve schopnost diváka domýšlet si souvislosti, které se mu nestrčí až pod nos (u pointy předposlední scénky je ta důvěra možná až přílišná, k nepochopení stačí v předchozím ději dvakrát ve špatnou chvíli mrknout) a ve výsledku skutečnou, mrazivou působivostí; po tomhle filmu si šláftruňk nedáte a docela snadno se vám může stát, že budete zpytovat svědomí stran svých vlastních závislostí a jiných způsobů vyhýbání se životu. Hvězdička dolů za rezidua dobové poplatnosti a až příliš literárně vysoustružený závěr. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Já si teďka tohle vypiju, pak si dám prcka... a tím to hasne! Fuj, vermut už nechci. Koňak jsem už měl, whisky jsem měl. Mysliveckou, tu jsem také měl... Becherovku - s ní jsem se ještě neloučil..." Film světového formátu. Vnímám jako nadčasové a zásadní dílo domácí kinematografie v žánru dramatu ze současnosti, osobně se mi líbí ještě víc než slavnější americký film Ztracený víkend se stejnou problematikou, mnoha zhodnými kvalitami v zpracování (bohužel s poněkud násilným happyendem). Scénář nabízí detailní psychologickou studii pěti postav, každé odlišného charakteru a z jiné spoločenské vrstvy, jenž ale spájí takřka neustálá přítomnost v jedné hospodě a závislost na alkoholu. Jsou to exhibionistický hospodský frajer a podvodníček žijící jen z kšeftů na volné noze; stárnoucí holič bez rodiny s vlastní pracovnou i bytem uvnitř hospody(!); úspěšný umělec (houslista), který propadá stále více lhostejnosti k práci i vlastní ženě; inženýr s našlápnutou kariérou, který upadá pod vlivem alkoholu pomalu, ale jistě na dno v životě pracovním, rodinném i vnitřním; do pětice pak úplná troska bývalého továrníka, který už téměř nežije a vnímá víc než realitu vlastní halucinace. Vynikající herecké výkony všech zúčastněných, pokaždé si tady užiju zejména Františka Smolíka a Zdeňka Štěpánka, asi i proto, že jejich postav a tragických konců mi je tady docela líto. Líbí se mi zde i Jaroslav Mareš a jeho vtipné "obchodní" výstupy coby lehké odlehčení více méně ponuré atmosféry a taky herečky Běla Jurdová a Irena Kačírková coby sokyně v záujem o jednu z postav. Pochmurnost atmosféry vytvořená automaticky černobílým obrazem i přirozenou tmou v nočních ulicích je zde nenahraditelná... 100% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„To já když si řeknu dost, hotovo! Do vočí! “ – „No, to já si dycky řikám na Silvestra a vydržím to nejdýl do Novýho roku.“ Takřka konstantní deprese, která má sice pár momentů vyvolávající divákův úsměv, ale ten vždy brzy zamrzne. Stejně jako ty záchvěvy naděje, které za chvíli rázně zhasnou. A pak jsou tu ty moc „pěkné“ postavičky, těžko říct na koho je smutnější pohled. Houslový virtuóz, inženýr (který má doma syna, co se potatil), továrník rozprodávající cennosti a holič přiživující se na ostatních. A řada jiných zainteresovaných postav, které vydělávají nebo strádají na jejich závislosti. Film má nemálo silných (např. Smolík a jeho halucinace s Rachmaninovem a večírky minulosti) či jinak význačných scén (Ráž čekající na holiče a odolávající voňavému pokušení). A konec by mohl být i vcelku překvapivý (nebýt nechutného spoileru ve zdejším obsahu). Silné 4*, jakkoliv se na film zrovna moc pěkně nekoukalo. „Neměl bych jít s vámi?“ – „Vy se vo ně bojíte?“ – „No to ne.“ – „No proto, přece se neznáme vod včerejška.“ ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v červnu 2020. Dnes naposled je fyzickým existencialismem Martina Friče. S ohledem na ideologický normativ své doby, musel trojlístek Josef Neuberg, František Vlček st. a Martin Frič přibalit k existenciálnímu flambování recepis na kapky s nastíněnou možností nápravy, ale také negativní stanovisko veřejnosti, přesto se se zájmem dostává až do niter rozpadu vlastní lidské osobnosti. Démon alkoholu, právě v jeho oparu se vytrácejí všechna ta osobní zklamání, podléhání nárokům očekávání, útěky z bytostných frustrací a úzkostí strachu, ta potřeba zapomenout, a schovávat se před okolním světem, ale i před sebou samotným. Vypěstovaný návyk, ty stavy opojení a bezvědomí, nenápadně rozšiřující se vlnění a dalekosáhlá destrukce světů vnitřních, intimních i vnějších, veřejných. Obrazy k průniku do soukromých rozvratů vnitřních světů využívají detaily a drobnosti, hrají si s přítmím i kompozičním uspořádáním, neschází Paganini, ani Rachmaninov. V hlavním centru soustředěné pozornosti je Jindřich Danda (velmi dobrý Zdeněk Štěpánek), vedoucí inženýr, jistá pracovní nedostatečnost a pečlivě utajovaný pád ducha již nelze dobrovolně zastavit. Útěk je vysvobozením ze závazků. Druhým objektem se zvýšenou pozorností je Karel Mašek (vynikající Vladimír Ráž), houslový virtuóz, smutný z přízemnosti života. Neřest má vedlejší účinky v nespolehlivosti, a pak také tápání. Útěk je osvobozením se z tíže okovů. Vedlejším ohniskem zájmu je Rendl (pozoruhodný Jaroslav Mareš), překupník a spekulant z nutnosti z toho neustálého stornování překotně již uzavřených kšeftíků. Čas se rychle krátí a sklony k odplatě jsou vedeny k osobní satisfakci, potrestáním za nedostatečné přijetí tou komunitou lokálu nešťastných. Hlavní ženskou postavou je Magda Řeháková (velmi zajímavá Irena Kačírková), starožitníkova dcera a houslistova intimní vzpomínka. Sebevědomě úspěšná poloha je důkladně udržovanou ochrannou známkou, nitro se obává bolesti. Významnou postavou filmu je Taupe (pozoruhodný František Smolík), bývalý továrník, již uzavřený za alkoholovou hradbou z bolesti absolutní osamělosti a klinické smrti všech těch jistot a krás velkolepého života minulosti. Útěk je vykoupením. Výraznější postavou je také Zemánek (zajímavý Jiří Sovák), holič a osamělý mužíček, jenž po ztroskotaní manželství hledá útěchu v alkoholovém oparu ve společnosti notoriků. Z dalších rolí: houslistova manželka v nevědomí aktuálního mužova pracovního odloučení, Božka (Běla Jurdová), v záležitostech poskytovaných služeb vždy spolehlivý vinárník Kroc (Vladimír Menšík), inženýrova stále zklamávaná manželka Berta (Antonie Hegerlíková), za otce alkoholika stud cítící inženýrova již pracující dcera Jiřina (Eva Očenášová), inženýrův neposlušný a nezdárný synek Láďa (Václav Tomšovský), Jiřinin spořádaný snoubenec Jaroslav (Luděk Munzar), Magdin otec a opatrný starožitník (Vlastimil Brodský), z inženýra znepokojený ředitel (Václav Lohniský), s pozdním příchodem nespokojený dirigent Bohumil Petržílka (Zbyněk Vostřák), vyšmelené koberce zpět požadující dr. Ventura (Jindřich Narenta), či jeho bujně výřečným spekulantem okouzlená manželka (Věra Váchová). Dnes naposled, ano, tady dosahuje Frič nejniternějšího stupně filmové existenciální poezie. Alkohol je útěchou, která se tak snadno vymyká zpod kontroly. Působivá existenciální poetika! () (méně) (více)

Galerie (15)

Zajímavosti (7)

  • V sezoně 2012/2013 se Divadlo Na zábradlí rozhodlo převést tento film na stejnojmennou divadelní inscenaci. (Nine)
  • Odborným poradcem u filmu byl MUDr. Jaroslav Skála, nestor protialkoholní léčby v Československu. (Ded@M@tes)
  • Ve vinárně U Kroců lze spatřit reklamu na pivo Prelát. To se vařilo v bývalém pivovaru v Nuslích, jenž byl v roce 1960 změněn na sladovnu a jeho areál postupně zabraly České vinařské závody. (rakovnik)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno