Saulův syn

Původně jsem zamýšlel malinko zamachrovat se svojí maďarštinou a sepsat svůj komentář v tomto krásném jazyce. Poté jsem si však uvědomil, že by mi rozumělo slabých 35 % zdejších uživatelů, takže bude lepší zůstat u češtiny. Docela dost se troufnu podivit nad Oscárky, ale vzhledem k tomu, že si jednoho odnesl i takový Spotlight, tak už objektivního člověka v tomto roce zřejmě nic nezaskočí. Film se enormně snažil celý vést na té moderní artové vlně. 97 % stopáže sledujete záda hlavního hrdiny, který má v továrně na smrt na vše spoustu času a vesele se toulá křížem krážem. K vidění je i skromný a intenzivně rozmazaný zbyteček toho, co se kromě zad vlezlo do záběru. Není toho mnoho a má to navíc jakýsi maďarský formát s prapodivně zaoblenými rohy. Vtíravý kameraman pronásleduje hlavního hrdinu na každém kroku, přičemž se mu třesou ruce tak intenzivně, že by na to byl hrdý i samotný pan Parkinson. Nádherného osvětimského prostředí si tak divák vůbec neužije. Tento nedostatek mírně kompenzuje zcela dechberoucí hudba, kterou ovšem někdo ve střižně zřejmě zapomněl pustit nahlas. Na druhou stranu je pravda, že zvukové pozadí bylo celkem uchu lahodící a hudba by jej jen kazila. Děj je poměrně prostý a hlavní dějová myšlenka během snímku zazní z úst jednoho z dalších čekatelů na smrt. "Opustil jsi živé kvůli mrtvým!" Postav je k vidění spousta a není v silách žádného ze smrtelníků, zorientovat se v nich. Zřejmě o ně ani tolik nejde, když chodíme všude se Saulem. Povyku bylo kolem filmu spousta a upřímně jsem se na něj velmi, dlouho a intenzivně těšil. O nudě si hovořit netroufám. Spíše o nenaplněném potenciálu. Viděno oficiálně uznávanou metodou "Tri, dva, jedna, teraz!", respektive "Három, kettő, egy, menj!". (10.04.2016)

Pred pár týždňami som vzhliadol dokument, v ktorom sa popisoval denno denný kolobeh udalostí v Osvienčime, od príchodu nových židov, cez umiestnenie do plynových komôr, až po odstraňovanie tiel zosnulých. Keď si odmyslím ten nezmyselne tvrdohlavý postoj hlavného hrdinu, ktorý pre dosiahnutie vlastného cieľu hlúpo ohrozuje nie len svoj život, ale i všetkých ostatných naokolo, či zobrazenie kšeftovania židovského národa, jak na nejakej tržnici pod drobnohľadom esesákov, všetko ostatné budí dojem skutočnej reality tamojších podmienok. Bohužiaľ, z môjho pohľadu najviac zamrzel záver, ktorý ponúkol absurdný priebeh rozuzlenia nad ktorým som sa musel akurát pousmiať. "Son of Saul" nie je zlý film, ale ... (29.04.2016)

Geniálne natočená a famózne zahraná hrôzostrašná exkurzia do "zákulisia" nacistickej fabriky na smrť. Vypratávanie plynových komôr, drina v krematóriu, lopatovanie popola do rieky a napokon jamy a plameňomety, keď už to pece nestíhajú. Povinné kino pre každého kotlebovca a podobné neogardistické prasce, aby im trochu zaklepalo na lebku, že aj na tomto sa podieľal Tisov režim. Všetky tohtoročné anglo-americké oscarovky sú vedľa toho nudné a prázdne limonády. (23.02.2016)

„OPUSTIL JSI ŽIVÉ KVŮLI MRTVÝM…“ /// Exkurze mezi ty, „co znali tajemství“, je o dvou věcích - propracovaným systému velkovýrobny smrti a filmařským kumštu. Vo tom prvním bylo řečeno vše. To druhý mě kurevsky překvapilo. Kamera jede neustále Saula, takže vidíme tak nějak to co von, ale na prdel mně posadila propracovaná zvuková složka, která je často silnější než ta zraková. Parádně ztvárněnej zkurvenej svět převyšuje vo parník příběhovou linku, kterou bych filozoficky (když už jsme u tý artový kinematografie) pojal jako vyprávění o smyslu života. Vděčný téma, výborný zpracování! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem majitel neprosperujícího krematoria. 2.) Každou chvíli nám v práci nestíhají pece. 3.) Thx za titule „evulienka3“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (09.04.2016)

Těžce fyzický zážitek, především kamera a zvuk, přeostřování, pohyb postav v prostoru, hluky a podružné zvuky v pozadí, vytvářejí nepolevující atmosféru nevolnosti a vyhánějí otáčky snesitelnosti spolubytí u jednotlivých scén pro mě jako citlivého pozorovatele na hranu. To se mi stává málokdy. V kontrastu s nehybnou umanutostí hrdiny, jeho utkvělýma očima a chorou myslí skálopevně ulpívající na pološíleném předsevzetí se tu vytvořil dobrý základ pro jedinečný počin. -- (I morální rozštěp podtrhuje onen konstrast, je prostý, hluboký a nerozhodnutelný - muž upřednostní pohřbení chlapce (něčí syn to jistě je, syn člověka) nad pomocí svým druhům v plánu na útěk, neboť si je skálopevně jist, že pro nikoho není v tom pekle naděje, že jejich osud je nezvratný, čili jeho mysl možná není chorá, ale jen cynicky nevšímavá k tomu, jak svým konáním maří aktivity a vybičovává úzkost svých prokletých druhů, od nichž tím žádá nelidskou dávku soucitu a pochopení, aby ho nezlynčovali. Konec příběhu mu sice dává za pravdu, což ale neznamená, že opravdu neměli šanci vyváznout. Jak moc potom byla jeho volba k jednání chorá, přispívající k vůkolní zkáze a hrůznosti, jak moc byla ospravedlnitelná, pochopitelná, nebo dokonce jak moc byla průzračně dobrá a zářná, uprostřed šílenství nejhorších zločinů proti lidskosti a pudovému strachu druhých o vlastní život v tom všem, třeba jako příklad úplného odpoutání se od světské marnosti a vlastního prospěchu v něm?) -- Škoda ale, že toho výsostného efektu nebylo využito ústrojněji - překáží mi prvoplánový, toporný scénář, to, jak děj pohání autorský úmysl, umělý oblouk neživotné představy, nikoli vnitřní vývoj a spád. Aby z toho bylo zdařilé poetické podobenství, symbolická balada, tvar, jenž by tomuto počinu slušel výsostně, na to děj snímku málo abstrahuje od dramatických vyprávěcích postupů, skoro až školácky do nich místy zabředá, nechává se strhnout a vzniklý tvar je nedozrálý, rozpolcený, za cenu značného oslabení svého potenciálu. Ve výsledku mě tak sledování filmu v celém průběhu hlavně zklamávalo. *~~ (17.05.2016)