Vedlejší účinky

Čakal som thriller, ktorý chytí a nepustí, ale prvú polhodinu sa to rozbiehalo trochu pomaly a chvíľu trvalo, kým film chytil správne tempo. Potom to už šlape a rozmotáva sa klbko lží v hre o veľké peniaze. CH. Tatum na veľké herecké výstupy zatiaľ nemá, ale jeho krátke účinkovanie ma prekvapilo. Hudba T. Newmana do filmu zapadla, ale je to dosť vzdialené od toho, čo od neho máme radi. J. Law totálne exceluje a ukradol si celý film pre seba a hlavne kvôli nemu sa prikláňam k slabším štyrom hviezdam. 70%. (10.09.2013)

SPOILERY Úvodním Psycho záběrem Soderbergh zdraví Hitchcocka, otce dospělých thrillerů, pro kterého byla hra s divákem rovněž důležitější než přesvědčivost her, které mezi sebou postavy hrají. Úhly kamery jsou nepravděpodobné, ale efektní a významově nosné. Upozorňují na vychýlenou povahu reality, jak ji vnímá Emily (resp. jak si máme myslet, že ji vnímá), situovaná často mimo střed záběru (pokud ovšem mluví sama za sebe, tj. ne ve své roli, střed patří jí). Nevybalancované záběrové kompozice vzbuzují znepokojující tušení, že něco chybí, že stejně jako Jon nevíme všechno. Kdykoli je použit detail, má to své „vyšší“ opodstatnění, které je odhaleno ve druhé polovině filmu. Detailní záběry, některé dialogy i hudba nás navíc navádějí nesprávným směrem, vyvolávají klamné zdání, že půjde o farmaceutický thriller s nebezpečnými léky coby hlavním viníkem (Ablixa je nakonec pouhým MacGuffinem), případně o mysteriózní film-noir (Haiťan, který viděl ducha, přízračný „zvonivý“ hudební motiv, připomínající rolničky z Krásky dne). Jenomže pak přichází první zvrat, mění se vypravěčská perspektiva i dosavadní rozdělení rolí. Teprve druhé zhlédnutí umožňuje ocenit nenucenost, s jakou jsme upozorňováni na to, že Emily svou duševní nepohodu hraje. Hned první její scéna začíná detailem rtů, které si líčí před svým hereckým výstupem. Zrcadla ji následně obklopují během celé první poloviny filmu. Pochyby o tom, kdo je vlastně viníkem a kdo obětí, pochyby, na nichž je založena podstatná část dramatického napětí filmu, přetrvávají ještě po posledním záběru, který funguje jako symbolické uzavření kruhu. Namísto lineárně vystavěného thrilleru s jednoznačně rozškatulkovanými charaktery sledujeme znepokojivě zacyklenou detektivku (k Martinovi se jako bumerang vrací zločin, který sám spáchal) s proměnlivým pachatelem. Vedlejší účinky k bezchybně odvedenému řemeslu přidávají varování před zneužitím lékařských pravomocí (a důvěrných informací obecně) i narážky na finanční krizi. K době svého vzniku film ale především odkazuje skrze zcyničtělou společnost, ve které mají peníze a renomé větší hodnotu než lidský život. Obchodním pojetím mezilidských vztahů se Soderbergh zaobíral již dříve. Zde jej díky žánru dovolujícímu důslednější (bezohlednější, chcete-li) manipulaci s postavami dokázal vytěžit až na dřeň. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton (20.12.2013)

Chirurgicky přesná Soderberghova režie dominuje v tomhle chladném, zdánlivě farmaceutickém fraudu. Standartně rozehrané, bravurně zamotané uprostřed a důstojné finále. Film s množstvím na tělo napsaných rolí, pevnými otěžemi a nepředvídatelným dějem kdo z koho. Nebál bych se sázet superlativy na jeden z nejlepších thrillerů roku. Není to atmosferické a emocemi nabité jako Prisoners, tady jsou ale zlí pro jistotu všichni, což je tak zajímavé filmařské ozvláštnění. Obvykle když Soderbergh točí filmy, není to o dobrých a zlých charakterech. Je to o tom, kdo v tom umí jak chodit. (03.06.2016)

Tenhle film měl obrovský potenciál, bohužél, aspoň pro mne bylo extrémně složité chápat, co vlastně sleduji.Musíte znát konec, aby ste pochopili začátek. Byl jsem opravdu zmaten po celou stopáž a musel jsem si něco málo o filmu po skončení přečíst, abych věděl, co jsem vlastně zhlédl. Herci odvedli špičkovou práci, zejména Jude Law si mě získal,ale tá odborná sofistikovanost zhlediska medicíny doprovázená po celý film mě málem utrápila k smrti. 65% (10.05.2013)

Betonová zeď je sakra dobrej důvod k tomu šlápnout na brzdy (!!!) Side Effects jsou v úvodu jedním z těch filmů, který vás jen těžko vtahuje do děje a přitom se tváří děsně umělecky. O co tu kruci jde? Steven Soderbergh si od od začátku hraje se záběrem, fotografický kompozice, zlatej řez, hloubka ostrosti, ale po stránce samotnýho děje (díky nejednoznačný ústřední lince) to vypadá, jako by nevěděl, co vlastně chce. Proboha, Channing Tatum - muž, jehož tělo výrazně přerostlo hlavu, ale pořád je tu půvabná Rooney Mara, skvělý že není tou lacině prvoplánovou kráskou. Boj s démony někdy jen vytváří další démony a prvotní roztříštěnost má svý vedlejší účinky - film je příjemně nečitelný, ve svý pokojnosti zůstává velmi znepokojivý a, což není vždycky přímo předepsaný, nenuceně graduje. Kde je teda ta hodnota? No jasně, důraz na hudební stránku, vždyť je to Thomas Newman, ten to umí udělat (americky) krásný. Zákonitě přesnej Jude Law a pak něco jako nevyřčená otázka - "Co je v dnešní době křehčí, zranitelnější? Lidská duše nebo dobrá pověst?" I když jsou Side Effects působivé, pořád zůstávají taktrochu konzumní psychologií, filmem, který ve své velikosti nepřerostl sám sebe. Užívejte po jídle, avšak účinky jsou pouze dočasné, u mě "jen" na [final rate: 75%] (06.03.2014)