Eva tropí hlouposti

"Evo, od té doby, co jsi tady. Kočka kulhá, stůl má uraženou nohu, u hodin jsi utrhla kyvadlo, ale krmit mé zlaté rybičky aspirínem jsi nemusela" Kárala teta Pa Evu. Jak výstižné. Bláznivá česká komedie s Natašou Gollovou jako Evou a Oldřichem Novým jako jejím bratrem Michalem. Všechno se točí okolo tajného receptu na pěstování Záhorské růže. Eva s vloudí do rodiny pana Záhorského jako sekretářka, chce ten recept získat pro svou tetičku. Jenže tetička Pa už ho dávno má. (27.10.2008)

Jedna z mých nejmilejších prvorepublikových komedií vůbec. Skvělá Nataša Gollová - jedna z nejlepších českých hereček vůbec a klenot provorepublikového filmu. Navíc jí to tu děsně sluší. Jako holce se mi vždycky strašně líbila její nádherná bílá róba. :) A Oldřich Nový samozřejmě taky skvělý, jako vždy. Moc mě v tomhle filmu bavil Josef Gruss alias Zdeněk. Jeho hvízd je nesmrtelný. :) (19.02.2012)

Komedie, která se líbí již několika generacím. Hlavní protagonistka tohoto filmu Nataša GOLLOVÁ byla "zaškatulkována" do veseloher a tak to i zůstalo, pokud jí byla dána příležitost u filmu. Po válce jí byl vyčítán milostný poměr, který měla se zdejším rodákem. Byl to celkem vlivný muž,ale byl německé národnosti. Dost se našlo takových kolegů, kterým sice za války pomohl, ale po válce na to zapoměli a ještě se k Nataše obrátili zády. Paní Nataša to těžce nesla a pomalu propadala alkoholismu. Ztráta přátel, ztráta profese, samota a zoufalství v kombinací s alkoholem se na ní tvrdě podepsalo. K filmu bych chtěla říci pouze tohle: dívejte se, smějte se, oddychněte si od věčných akčních filmů, kde se děj zapomene do 14 dnů, protože je jeden jako druhý. Ale na tento film nezapomenete nikdy. Berte v úvahu, že to byly začátky československého filmu, který se stále vyvíjel. (27.09.2007)

Veseloherní filmová tvorba je nejčastěji rozvíjeným žánrem napříč všemi světovými kinematografiemi. Nejinak tomu bylo u nás, kde komedie patřily k nejnavštěvovanějšímu a privilegovanému žánru. Ovšem kvantita nezaručuje kvalitu, spíše naopak. A tak vznikaly většinou nenáročné filmy, které se snažily bavit diváky jednoduchými a osvědčenými prostředky. Zcela jiné pojetí komediálního typu zaujímal režisér Martin Frič, jehož snímky si pokaždé dokázaly udržet vysokou kultivovanost a netradiční pointaci děje. Když v druhé polovině roku 1939 hledal podklad pro svůj další film, padl mu do oka humoristický román tehdy sedmnáctileté autorky Fan Vavřincové. Vzájemné sympatie začínající spisovatelky a zkušeného rutinéra se nakonec protly do jednoho z nejlepších filmů domácí tvorby. Druhým experimentem bylo obsazení hlavní ženské role. Frič musel velmi pečlivě hledat představitelku, v níž by se spojoval dívčí půvab a inteligence jako záruka uličnické ztřeštěnosti a grácie dívčího mládí. To vše, spolu s citem pro pointování vtipu a se smyslem pro nadsázku, která komiku zvýrazňuje a nikoliv shazuje, se spojilo ve výkonu Nataši Gollové. Volba Martina Friče byla naprosto oprávněná, i když ne snadná a samozřejmá. Alespoň zdánlivě. Vždyť Gollová byla do té doby známá spíše jako představitelka sentimentálních něžných hrdinek. Její proměna v bláznivou a spontánní Evu jen potvrdila, že český film našel v Gollové velkou komediální umělkyni, jak to ostatně záhy prokázala v řadě dalších komedií. A je správné jmenovat i její herecké partnery, především nezvykle uvolněného Oldřicha Nového, vynikající Baldovou, Májovou, rozkošného Grusse, Schránila i znamenitou hudební složku reprezentovanou moderními swingovými melodiemi Kamila Běhounka a Jiřího Traxlera. Ha-halo, Eliško, já sem se vás chtěl na něco hrozně důležitého zeptat. Tady jsou totiž dvě možnosti, tedy buďto, že se vás zeptám anebo že budu mlčet. A proto sem se rozhodl, že se vás zeptám jako obyčejně, jestli byste si mě nechtěla vzít. Eliško, vemte si mě! (04.10.2008)

Nejen vtipný scénář je viníkem velmi povedené taškařice. Kvalitně napsané postavy, dostaly do pusinky zábavné dialogy a mohlo se humorovat o 106. Nataša Gollová má neuvěřitelný komediální talent, nevybavuji si lepší komediální výkon české herečky a že už od roku 1939 uběhlo pár let. U Jiřinky Sedláčkový docela zamrzí, že jsme se minuli v době, protože je to fakt super kočka. Bavil jsem se od začátku až do konce. (05.02.2017)