Eva tropí hlouposti

Tak jestli tohle je z třicátýhodevátýho, tak já jsem čínskej bůh srandy. Ono to je totiž tak šílený, ujetý a střeštěný, až je to naprosto funky. Angličtina pana Nového, jakožto i pohybové nadání paní Gollové, je exelentní. "Políbit, ou jés." Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov - červen 2015. (03.06.2015)

Nejen vtipný scénář je viníkem velmi povedené taškařice. Kvalitně napsané postavy, dostaly do pusinky zábavné dialogy a mohlo se humorovat o 106. Nataša Gollová má neuvěřitelný komediální talent, nevybavuji si lepší komediální výkon české herečky a že už od roku 1939 uběhlo pár let. U Jiřinky Sedláčkový docela zamrzí, že jsme se minuli v době, protože je to fakt super kočka. Bavil jsem se od začátku až do konce. (05.02.2017)

"Děti, polibte se!" pronese několikrát Ella Nolová s klamnou nadějí, že je ruka v rukávě, v crazy komedii podle románu Fan Vavřincové. Mezi dalšími postavami je Zdeňka Baldová - teta Pa, klidná a stále pletoucí punčochy, a především duo "sourozenců" Nataša Gollová a Oldřich Nový. Výtečný snímek M. Friče jistě právem patří ke zlatému fondu naší kinematografie. (19.03.2012)

Opět příjemný film pro pamětníky, leč zase ne taková bomba, jak jsem si původně myslela. Nataša Gollová super, komediální nadání rozhodně měla. Pro Oldřicha Nového jsem slabost nikdy neměla a asi ani mít nebudu. Zápletka krkolomná a vtipná, i když motiv záměny rozhodně není nic nového. Podáno s lehkostí, zkaženo velkým očekáváním z mé strany. Pořád ten pro sebe nejlepší film pro pamětníky teprve hledám. (04.05.2013)

Veseloherní filmová tvorba je nejčastěji rozvíjeným žánrem napříč všemi světovými kinematografiemi. Nejinak tomu bylo u nás, kde komedie patřily k nejnavštěvovanějšímu a privilegovanému žánru. Ovšem kvantita nezaručuje kvalitu, spíše naopak. A tak vznikaly většinou nenáročné filmy, které se snažily bavit diváky jednoduchými a osvědčenými prostředky. Zcela jiné pojetí komediálního typu zaujímal režisér Martin Frič, jehož snímky si pokaždé dokázaly udržet vysokou kultivovanost a netradiční pointaci děje. Když v druhé polovině roku 1939 hledal podklad pro svůj další film, padl mu do oka humoristický román tehdy sedmnáctileté autorky Fan Vavřincové. Vzájemné sympatie začínající spisovatelky a zkušeného rutinéra se nakonec protly do jednoho z nejlepších filmů domácí tvorby. Druhým experimentem bylo obsazení hlavní ženské role. Frič musel velmi pečlivě hledat představitelku, v níž by se spojoval dívčí půvab a inteligence jako záruka uličnické ztřeštěnosti a grácie dívčího mládí. To vše, spolu s citem pro pointování vtipu a se smyslem pro nadsázku, která komiku zvýrazňuje a nikoliv shazuje, se spojilo ve výkonu Nataši Gollové. Volba Martina Friče byla naprosto oprávněná, i když ne snadná a samozřejmá. Alespoň zdánlivě. Vždyť Gollová byla do té doby známá spíše jako představitelka sentimentálních něžných hrdinek. Její proměna v bláznivou a spontánní Evu jen potvrdila, že český film našel v Gollové velkou komediální umělkyni, jak to ostatně záhy prokázala v řadě dalších komedií. A je správné jmenovat i její herecké partnery, především nezvykle uvolněného Oldřicha Nového, vynikající Baldovou, Májovou, rozkošného Grusse, Schránila i znamenitou hudební složku reprezentovanou moderními swingovými melodiemi Kamila Běhounka a Jiřího Traxlera. Ha-halo, Eliško, já sem se vás chtěl na něco hrozně důležitého zeptat. Tady jsou totiž dvě možnosti, tedy buďto, že se vás zeptám anebo že budu mlčet. A proto sem se rozhodl, že se vás zeptám jako obyčejně, jestli byste si mě nechtěla vzít. Eliško, vemte si mě! (04.10.2008)