McFarland: Útěk před chudobou

Všechny ty příběhy o úspěšných sportovcích se podobají jako vejce vejci. Tady asi nic převratného vymyslet nejde. Tentokrát je cesta za vítězstvím lemována řemeslným umem a slaběji prokreslenými charaktery a motivacemi některých hlavních i vedlejších (pro děj důležitých) postav. McFarland zachycuje problematiku hispánských přistěhovaleckých komunit. Outsiderů s vyhlídkou těžké manuální práce a kriminálu. Dokud s rodinou nepřijel učitel v těžké životní situaci, který si všiml jejich talentu a přesvědčil pár kluků a pak i celé městečko, že budoucnost může vypadat jinak. Stačilo smíchat talent, těžkou dřinu, nejlepší motivaci a voilà, máme tu silný příběh z konce 80. let, který si přímo říkal o zfilmování. Pro lidi jako já, kteří si zamilovali trailové vytrvalostní běhání, film funguje i dost motivačně :-) (04.11.2015)

Technicky a režijně skvěle vystavěný snímek je limitován ne zcela povedeným scénářem (doposud se jedná o nejslabší scénář, podle kterého Caro točila). Příběh nás vrací do stereotypy prodchnutých 80. let a nabízí nám typický obrázek amerického snu. Chudí hispánští chlapci s budoucností sestávající z vyčerpávajících pracích na polích se díky vlastní vůli a vedení bělošského trenéra stávají špičkovými sportovci. Přesto, že příběh dle skutečné události je předvídatelný a šablonovitý, tak je natočen s obdivuhodnou filmařskou jistotou. Skvělá kamera se záběry krajiny z mírného nadhledu, s detaily práce na polích, nízko položeného slunce apod. dobře odráží starší filmy režisérky (zejména North Country a Vintner's Luck). Vhodně zvolená latiskoamerická hudba je doplněna výraznou a nutno říct, že povedenou, autorskou hudbou Antonia Pinta. Ta sice možná až příliš připomene G. Santaolallu, ale je důležitou nositelkou emocí. Přes veškerá klišé je totiž McFarland dojemným rodinným filmem, kterým si snad Niki Caro napravila pošramocenou reputaci po propadáku s posledním snímkem The Vintner's Luck. (21.05.2015)

McFarland pojmul snad všechna klišé, která jsou pro školní sportovní filmy charakteristická. A vlastně nejen sportovní. Gringo-učitel dorazí do zapadlého kalifornského městečka obývaného především Mexikány a narazí na zdánlivě neřešitelné sociální problémy. Přes počáteční nedůvěru si získá srdce dětí i jejich rodičů a i přes povinné zakolísání všechno dobře dopadne. Není nic průhlednějšího. Ale i přes ten stereotyp si film uchoval určitý rytmus i poutavost, přespolní běh je také celkem osvěžující téma a Costner a spol. zahráli na pohodu, takže na konci zavládla spíše spokojenost. Za jedno vidění McFarland stojí. 65% (09.06.2015)

Vítej v McFarland, Blanco. Pokud si chceš získat jejich důvěru a pozornost, musíš mít velké srdce jako oni. Kevin Costner v roli, která mu opravdu slušela. Pěkný film a stojí za to přečíst si i pár rozhovorů se skutečným Jimem Whitem. Na společné fotce s Kevinem Costnerem mi připomíná Clinta Eastwooda. :-) (09.11.2015)

Ke sportovní pohádce týmu outsiderů z mrzkých sociálních po(d)měrů se přidává ještě ta o idylickém zapadnutí středostavovské americké rodiny do bodrého městečka McFarland, obývaného (nejspíš výhradně) družnými, do úmoru dřícími mexickými imigranty. Dívá se na ni hezky, divák všem těm hodným lidem dobré vůle ze srdce fandí, přestože z ní klišovitost, hladivost a tendenční obroušenost jen čiší. (26.06.2020)