Divoká stvoření jižních krajin

Hodina a půl nadpozemského zážitku. Ben Zeitlin stvořil magický svět v drsném světě louisianských bažin, který se nezdráhá využívat pohádkového schematu a silně poetických až snových obrazů. Podobně jako Malick výrazně pracuje s přírodním rámcem a obdobně na jeho neustále přítomném pozadí rozvíjí příběh komunity, jež se rozhodla přečkat hurikán Katrina ve svých domovech za hrází symbolizující bezpečí, což rovněž doplňuje přesahujícími reflexe o celkovém universu. Zeitlinovi se podařilo tento transcendentální účinek zakomponovat přirozeněji než tomu bylo ve Stromu života (respektive v jeho zkrácené verzi), ačkoliv se stále pohybuje v mantinelech znaivnělé pseudofilosofie. Ta však v rodinně laděném snímku rozhodně není na obtíž a neruší ani zjemňující voiceover malé a odvážné hrdinky působivě přirovnávané k smečce vzkříšených pravěkých zvířat kráčejících zatopenou krajinou. Velmi podmanivá je i dynamická práce kamery znásobená rychlým a rytmickým střihem a už ani nepočítám kolikátý že soundtrack mě v letošních Varech uhranul - zde hudba doslova rozproudí krev v žilách a výrazně napomáhá přenášení nezlomného vitalismu komunity na druhou stranu plátna. Právě urputná snaha malého společentví uhájit své místo k životu, zachovat vlastní kořeny i přes zkázonosnou slanou vodu a uchovat svojí identitu navzdory všem podmínkám se dá považovat za velkolepý a zdravě patetický symbol. Zde nejde jen o příběh hrdinky vyrovnávající se s velkými životními ztrátami po vzoru přírodního predátora, ale o podobně urputný boj jejích nejbližších. A v tomto případě sentiment a pocity zadostiučiněný nejsou žádnou ztupenou pilou, na níž je třeba tlačit. Naopak její ostří je hladké a hladce a bezbolestně pronikající pod kůži a zanechávající za sebou hlubokou stopu... (03.07.2012)

Skoro každý rok si Akademie vybere nějakého toho rebela, nekonvenční nebo alespoň nejméně konvenční projekt. Předloni to bylo Winter's Bone, loni jsem za takový film považoval Martha Marcy May Marlene (i když do konečných nominací neproniknul, určitě to bylo jen těsně). Letos se dostalo na dlouhometrážní debut Benha Zeitlina, a aby se neřeklo, rovnou je z toho i nominace na režiséra roku. Líbí se mi český distribuční titul, ač není doslovným překladem, moc se mi líbila hudba, trochu naopak vadila roztřesená kamera, ale zase to co zobrazovala to vynahradilo, no a k příběhu a jeho lidem... v Louisianě jich mají několik desítek, u nás jsou jich statisíce. Maličká Quvenzhané Wallis to zvládla skvěle, ale letos mezi ženami vyhraje stáří. (12.01.2013)

,,BATHTUB MÁ VÍC SVÁTKŮ, NEŽ ZBYTEK SVĚTA. OTEC VŽDY ŘÍKÁVÁ, ŽE V SUCHÉM SVĚTĚ NEMAJÍ NIC Z TOHO, CO MÁME MY. SVÁTKY MAJÍ JEDNOU DO ROKA, RYBY V PLASTOVÝCH OBALECH, MIMINKA V KOČÁRCÍCH, KUŘATA NA KLACÍKÁCH A PODOBNÉ VĚCI“..... /// Byla jednou jedna Hushpuppy a ta žila se svým otcem v Bathtubu…. Vzpomínám, jak jsem se dřív díval na takový ty dokumenty z Afriky (tady jsou divoši…), Tasmánie (toť čert…), Nuku Hiva ve Francouzské Polynésii (…tak vy žerete lidi?) - tak tohle je dost podobný. Laik žasne, odborník se diví a duše filmovýho kritika kolem sebe plácá superlativy. Tož nejsu hen ten kritik a proto nechápu, proč se na to vůbec koukám. Pohled na kulturu, který nerozumím, pokec s lidma, se kterýma si nemám co říct (zlatí kanibalové!), banda chlastajících kreténů (nemám nic proti chlastu!), primitivních obyvatel žijících v mixu 21.století a prvotně pospolný společnosti. Filmařsky asi zajímavý, pár nápadů, taková ta autentická kamera, pěkná hudba, ale vlastně je to spíš podivnost o vymyšlený kultuře. Předpokládám, že film má vyvolat mnoho skrytejch pocitů a všichni ti chytrý v něm najdou hafo odkazů (na Katrinu, na ropu v moři, na násilný opouštění domovů… a co já vím… nejsu zas tak chytrej…). No ale já, když už mám koukat na magory, tak zvedám ruku pro Maory. … A VŠECHNO JE SOUČÁSTÍ BUFETU ZEMĚ. NAUČTE SE PŘEŽÍT. (tak dobrou chuť!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na divadelní hru, ani knihu ,,Juicy a Delicious“ od Lucy Alibar nemám náladu. 2.) Stará má na stehně kérku Pratura (zvíře vole, nezahejbá ti…). 3.) Thx za titule ,,Stuďo“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (30.11.2012)

Zajímavý nápad, zvláštní zpracování a originální pojetí národa, kterýmu nerozumím a popravdě ani nevím, jestli rozumět chci. Člověk je od pradávna spjatý s přírodou, to uznávám. Taky beru fakt, že tenhle film je spíš filozofickou myšlenkou, než skutečnou realitou, i když si na skutečnou realitu hraje. To by ale musely určité scény ve filmu dopadnout jinak, než skutečně dopadly. Více o těhlech problémech mluví Enšpígl ve svém komentáři. Když už ale chci něco dělat, měl bych to dělat pořádně za každých podmínek a to je asi největší problém tohodle filmu. Každopádně filmu nemůžu upřít hudbu, která mi chvílemi přišla až nadpozemská. Benh Zeitlin určitě bude dobrý režisér, ale to se u mě bude muset projevat až v dalších filmech. (21.01.2013)

To je panečku originální pojetí nazvat bandu ochlastů živořících na smetišti, souzněním člověka s přírodou v divočině. Hned se hrnou ceny a chvála. Já tak zdatný alternativec nejsem, proto jsem v té humusácké "Vaně" plné starých krámů a morálních pochybností nevylovila ani filozofii ani kouzlo tohoto nesmyslného ekopříběhu. (27.02.2013)