Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

"To je fajn, že sa máte dobre." Ja som sa mal tak do polovice filmu, potom to pre mňa začalo byť utrpenie a čakal som na záverečnú scénu. Spočiatku to vyzeralo celkom vtipne, no potom sa to čoraz viac zvrhávalo k absurdite. Až po skončení filmu som sa dozvedel, že sam vlastne pozeral komédiu, no rozhodne by som ju tak nenazval. Jediné, čo ma pobavilo, bola krčmová pesnička a aj fór s telefónom začal byť po pár opakovaniach otrepaný. Videné v rámci festivalu SCANDI. (15.01.2015)

Hodně to připomíná a stylem je to vlastně úplně stejné, jako Anderssonův předchozí film Du levande. To mi ale vadí ze všeho nejméně, navíc když se zde objevily jiné postavy a v jiných situacích. Z první poloviny jsem byl nadšený (ona už jenom úvodní scéna mě rozesmála) - opět tady byl (většinou) skvělý absurdní humor, párkrát jsem se i zasmál nahlas, některé scény měly hloubku, některé měly skryté vtipy v obraze nebo více dějů v jedné stejně... Opravdu to bylo stejné jako v Du levande. Bohužel v druhé půlce se Andersson asi vyčerpal, protože tam to vše šlo rapidně dolů, začalo to být nudné, vtipných situací ubylo a navíc se celý film věnoval úplně jiným postavám - kromě ústřední dvojice prodejců (která mě btw bavila ze všech nejvíc). Chybělo tomu bohužel i něco jako konec. Ale jinak se mi to líbilo - kamera je mistrná, práce s mizanscénou taktéž, je to přesně ten Andersson, jak ho (zatím) znám, ale všechno to šlape půlku filmu. Pak už to jde prostě dolů. Zůstal bych jen u 3*, ale potom, co jsem dneska viděl Co děláme v temnotách, dám lepší 3*, jelikož tohle mě aspoň pobavilo. Já vím, na hvězdičkách to nic nemění, ale pro mě to nějaký úděl má. Lepší 3* (18.07.2020)

Mistr jistě lehce měkne, sentimentální a sestupuje z nelítostných výšin druhého patra do přízemí, kde si jeho stárnoucí zoufalci začínají uvědomovat, že jejich poznání je banální, nikdo ho neposlouchá a nejspíš se za chvíli navždycky hasne. Dílem hořká existenční anekdota o světě, kde všichni říkají, že se mají dobře, přitom jsou v prdeli, o světě, v němž humor existuje jenom za sklem a také o světě, do kterého se promítají zklamané naděje a historické tragédie, které se mění ve frašku. Místy je cítit, že kdysi neobyčejně živelné a mimoběžné vize inklinují k archaickému absurdnímu divadlu, ale třeba všední (a nijak nepointované) výjevy běžného života jsou - nemám lepší slovo - krásné. Ukazují, že hranice mezi soucitem a tvrdostí se u Anderssona začíná bortit a některé výjevy (1943) jsou prostě a jednoduše jímavé, aniž by byly rozměkle uplakané. Jistá únava mistra a diváka už se může projevit i v tom, že pointy lze uhádnout dopředu a některé "skeče" jsou variací známých scén (buben s otroky připomene provokativní sekvenci s plynováním dětí z kraťasu Någonting har hänt atd.). Ale i tak tahle zaseknutá deska, věčně hrající šlágr o tom, kterak se v nebi setkáme se svými milovanými (což je děsivé), zní jako nic na tomhle světě. Před tím, ani potom. Roy Andersson je sám oním vycpaným holubem, který sedí na větvi a rozmýšli o životě. Muzeální exponát, který si úmyslně bělí tvář. Já na něj budu zírat i nadále. Jeho vrkání rozumím víc než čemukoli jinému. Jinak jsem rád, že se máte dobře. P. S. pro Apačku: na toho Aleše bych tak úplně nesázel. :-) (16.01.2015)

Satirické zobrazenie každodenných povinností a životných udalostí v rukách majstrov nórskej absurdnej komédie. Niekto by povedal ,, To je život ! A je to tak, do slova! Inšpirácia a absurdita gagov sa nezaprie s najslávnejšou humoristickou skupinou minulého storočia. Uniesli Pythonov a strčili ich do škatulky škandinávskych reálií, aby parodovali tunajšie obyvateľstvo ako nikto iný. Hlavné postavy sú výborne napísané, ale vo filme nedostávajú adekvátny priestor. Sústredenie sa na patálie dvoch obchodných cestujúcich mohlo priniesť viac úžitku ako filozofické tápanie a hľadanie toho ideálneho času, kedy by film mal skončiť a najmä ako. To čo fungovalo v kultovom filme Take Care of Your Scarf, Tatiana od legendy severskej kinematografie Akiho Kaurismäkiho o dvoch týpkoch na tripe , tu nedosahuje želaný výsledok. V histórii severského filmu bude Holub, ktorý premýšľal o živote zapísaný veľkými písmenami. Stojí pred nami jedna z najlepších komédií posledných rokov. (18.01.2015)

Majstrštyk švédského režiséra svým formálně-obsahovým pojetím v mnoha ohledech blízký obrazům norského malíře. Statické postavy s nabělenými tvářemi v pečlivě a do nejmenšího detailu naaranžovaných scénách, jako by právě vystoupily z Munchových kreseb i se svými traumaty, depresemi a (marnou) touhou po radosti - vždyť smích pozorujete jen za oknem restaurace a dobře se má už pouze ten, komu právě telefonujete... (23.09.2023)