Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

Majstrštyk švédského režiséra svým formálně-obsahovým pojetím v mnoha ohledech blízký obrazům norského malíře. Statické postavy s nabělenými tvářemi v pečlivě a do nejmenšího detailu naaranžovaných scénách, jako by právě vystoupily z Munchových kreseb i se svými traumaty, depresemi a (marnou) touhou po radosti - vždyť smích pozorujete jen za oknem restaurace a dobře se má už pouze ten, komu právě telefonujete... (23.09.2023)

Hodně to připomíná a stylem je to vlastně úplně stejné, jako Anderssonův předchozí film Du levande. To mi ale vadí ze všeho nejméně, navíc když se zde objevily jiné postavy a v jiných situacích. Z první poloviny jsem byl nadšený (ona už jenom úvodní scéna mě rozesmála) - opět tady byl (většinou) skvělý absurdní humor, párkrát jsem se i zasmál nahlas, některé scény měly hloubku, některé měly skryté vtipy v obraze nebo více dějů v jedné stejně... Opravdu to bylo stejné jako v Du levande. Bohužel v druhé půlce se Andersson asi vyčerpal, protože tam to vše šlo rapidně dolů, začalo to být nudné, vtipných situací ubylo a navíc se celý film věnoval úplně jiným postavám - kromě ústřední dvojice prodejců (která mě btw bavila ze všech nejvíc). Chybělo tomu bohužel i něco jako konec. Ale jinak se mi to líbilo - kamera je mistrná, práce s mizanscénou taktéž, je to přesně ten Andersson, jak ho (zatím) znám, ale všechno to šlape půlku filmu. Pak už to jde prostě dolů. Zůstal bych jen u 3*, ale potom, co jsem dneska viděl Co děláme v temnotách, dám lepší 3*, jelikož tohle mě aspoň pobavilo. Já vím, na hvězdičkách to nic nemění, ale pro mě to nějaký úděl má. Lepší 3* (18.07.2020)

Nemuselo se mi to líbit, ale nemohl jsem nevidět, že to je dílo génia. Tím neříkám, že se mi to nelíbilo. Takovou směsici protichůdných emocí jsem při sledování filmu snad ještě nezažil. Jinak škála od nevolnosti, přes solidní depku, až po totální euforii. P.S.: Právě jsem dokoukal mnohem lépe hodnocené Písně z druhého patra. Holub se mi líbil víc. Je v něm zakomponována zpráva o stavu naší nemocné civilizace. Je tak trefná, že se nám ten film prostě nemůže líbit. (27.01.2017)

Satirické zobrazenie každodenných povinností a životných udalostí v rukách majstrov nórskej absurdnej komédie. Niekto by povedal ,, To je život ! A je to tak, do slova! Inšpirácia a absurdita gagov sa nezaprie s najslávnejšou humoristickou skupinou minulého storočia. Uniesli Pythonov a strčili ich do škatulky škandinávskych reálií, aby parodovali tunajšie obyvateľstvo ako nikto iný. Hlavné postavy sú výborne napísané, ale vo filme nedostávajú adekvátny priestor. Sústredenie sa na patálie dvoch obchodných cestujúcich mohlo priniesť viac úžitku ako filozofické tápanie a hľadanie toho ideálneho času, kedy by film mal skončiť a najmä ako. To čo fungovalo v kultovom filme Take Care of Your Scarf, Tatiana od legendy severskej kinematografie Akiho Kaurismäkiho o dvoch týpkoch na tripe , tu nedosahuje želaný výsledok. V histórii severského filmu bude Holub, ktorý premýšľal o živote zapísaný veľkými písmenami. Stojí pred nami jedna z najlepších komédií posledných rokov. (18.01.2015)

„To je fajn, že se máte dobře“ Chladné barvy, statická kamera, práce s inscenování do hloubky společně s absurdně komickou atmosférou je typická pro každý záběr-sekvenci Holuba. Zprvu nás film skrze černo-humorné „tři setkání se smrtí“ nabádá abychom jednotlivé segmenty chápali  jakožto samotné na sobě nezávislé celky, spojené pouze obdobným minimalistickým zpracováním a tématem blízkosti smrti. Jak ale dílo plyne dostává divák více a více prvků, jimiž může  jednotlivé záběry propojovat a jenž utvářejí vnitřní rytmus snímku a do jisté míry taky komický efekt: opakující se melodie; telefonující postavy ujišťující postavy na druhé straně, že je fajn, že se mají dobře nebo recepční zdůrazňující potřebu ticha, protože ostatní musejí ráno do práce. Vrátný tuto informaci sděluje dvěma obchodníkům se zábavními předměty, jejichž konání jednotlivé obrazy propojuje kauzálně a my sledujeme jejich neúspěšné snahy o prodej upířích zubů s extra dlouhými tesáky, smějícího se pytle a masky strejdy jednozuba. Opakování výčtu těchto předmětů opět funguje jako vnitřní parametr díla. Zatímco sledujeme neúspěšné snahy o prodej předmětů, aby byli schopni splácet své dluhy film nás od nich stále odvátí k dalším samostatným segmentům, které mohou být více čti méně provázané. Zároveň v rámci jejich příběhu můžeme sledovat další dílčí příběhy - nejpůsobivějším je vojevůdce s celou armádou táhnoucí do bitvy a následně se po prohře vracející zpět, který naše hrdiny konfrontuje v baru kam zabloudili, když nabízeli upíří zuby s extra dlouhými tesáky, smějící se pytel a masku strejdy jednozuba. Absurdní humor prostupující celým Holubem jej také uzavírá, když před obchůdkem s koly postavy rozjímají jestli je opravdu středa, zatímco je opravdu středa. (30.06.2024)