42

Negře, Negře, Negře, Negře, Negře - tys to dokázal. Dokázal jsi, že se u rasistického snímku necítím špatně proto, že jsem bílý či přesněji lehce nazelenalý. Místo toho jsem se solidně bavil a ač mám plné zuby nadvlády černochů ve sprintech, neporazitelnosti žluťásků za ping-pongovým stolem či každoměsíčních vítězství indočechů nad sociálkami, tak mi není příjemná představa, že by Usain Bolt, Michael Jordan či Muhammad Ali pobíhali po plantážích místo rozdávání radosti publiku. Zkrátka mne již poněkolikáté Helgeland přesvědčil o tom, že umí z ohraného tématu udělat solidní podívanou a to je moc dobře. (12.07.2014)

Když si někdo řekne, že by chtěl filmem vystavět pomník tomu či onomu významnému jedinci, tak by se na to měl rovnou vykašlat a odložit to, dokud nevychladne. Což se, bohužel, u tohoto filmu nestalo. Snímek tak očividně staví prvního černošského hráče v baseballové lize na piedestal, až se ho podařilo zobrazit tak, jakoby i sr.l mramor. Jeho povaha je zploštěná na minimum, jen aby se vyzdvihla ušlechtilost a odhodlání. Ani ostatní postavy neoplývají nějakými charaktery, jen vytvářejí ozdobný rám, do kterého je nutno hrdinu zasadit. Film se téměř nezaobírá (začne až ke konci) vztahem Robinsona a jeho bělošských spoluhráčů. Téměř to vypadá, že jen vedle sebe sedí na lavičce nebo hrají - přičemž podle mě bylo jeho přijetí či nepřijetí jednotlivými kolegy z týmu klíčové. Scény Robinsona a jeho manželky zase působí dojmem vyumělkované reklamy na rodinné štěstí. Závěrečná scéna zpomaleného triumfálního oběhu hřiště by snad měla být zakázána Komisí pro potírání největších filmových klišé. ____ Tenhle chlapík si film zaslouží, ale měli do něj dát aspoň trochu lidskosti, pochyb a nejednoznačnosti. P. S. Jediné, co mě na tomhle snímku potěšilo, bylo proslavené objetí černošského baseballisty bílým spoluhráčem před nepřátelským publikem. Gesto, které má už dokonce i sochu, totiž vůbec nebylo okázalé nebo státotvorné. Ve skutečnosti mu jen tak kamarádsky položil ruku kolem krku - a zasáhlo to víc, než stovka projevů na téma rasismus. (26.04.2015)

Tohle mi dost připomnělo Leatherheads (2008). Baseballu nijak neholduji, neznám jména slavných hráčů ani počty jejich houmranů, nesbírám kartičky s jejich podobiznami... Kdyby to tak bylo, jistě bych měl z filmu větší požitek. Ten jsem měl ale i tak. Já miluju tu válečnou a poválečnou Ameriku. Hudbu, módu, design... Tady se mi toho dostalo vrchovatě. Tvůrci se s prostředím té doby tak vyblbli, že jsem musel smeknout. Jen namátkou: Např při normální scénce při tréningu jede za rozprávějícími hráči na obzoru nádherný parní nákladní vlak atd... Když film sledujete, nemáte pocit, že je to cosi v kulisách té doby (podobně jako Vyprávěj), ale že je to prostě z té doby. Mám rád detaily a opravdu klobouk dolů. Druhou rovinou filmu je jeho poselství. Amerika ve svých časech těžce rasistická na počátku dvacátého století jen 2x uznala černém muže za rovnocené bílým. A to v první a druhé světové válce. V první to byla ještě křeč, ve druhé už na tom byli černí výrazně lépe i když konflikty kvůli barvě pleti tu byly. Pro Afroameričany to jejich odmítání leckdy bylo spíše motivující. Chtěli těm bílým ukázat, že se jim vyrovnají a že je i předčí. (vzpomeňme na legendární černou squadronu stíhaču z Tuskegee, kterou po jejích statečných bojích bomber leadeři extra vyžadovali pro eskortu svých velkých hochů). Situace se zlepšila až v šedesátých létech, kdy si jedna dáma odmítla přesednout v autobusu... V tom má USA těžce máslo na hlavě a myslím, že jsou si toho lidé dobře vědomi.2 je dalším z příběhů o rasizmu a o silné vůli. Smekám před Robinskonem, že tu veškerou šikanu a ústrky vydržel. A smekám i před Rickeyem, který sice v první řadě koukal na zisk, ale udělal ve své době velmi odvážný krok. Takovýchto filmů je stále málo a moc se mi to líbilo. 4 míčky. * * * * (04.07.2015)

|| Scenár: Brian Helgeland | Hudba: Mark Isham | Produkcia: Thomas Tull, Kurt Russell | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: Legendary Pictures | Rozpočet: 40 miliónov $ | Tržby: 95,055,000 $ || Z pôvodných štyroch znižujem na tri, pretože v poslednej dobe som videl toľko silných filmov, že tento si medzi nimi nemôže udržať miesto. Na jedno videnie nadpriemer, avšak z hlavy film vyšumí jak ďaľších desať podobných žánroviek, na ktoré si už len ťažko spomeniem. Ford ale poteší, morálna stránka poškriabe na duši, a to máme stále radi. 70% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (16.09.2013)

Film natočený podľa skutočnosti, presnejšie povedané podľa legendy amerického baseballu, o ktorom samozrejme drvivá väčšina našincov nemá ani potuchy. Tým zaujímavejší a prekvapujúcejší je celý film a všetky skutočnosti, nech už sa zdajú akékoľvek zarážajúce. Dôkaz, že aj športom sa dá prepísať história. Film kombinuje šport - ako jednu z mojich obľúbených filmových tém, súčasný americký rasizmus - ako jeden z najnezmyselnejších nepísaných zákonov určitých skupín ľudí a prejavov demencie, a životopis - ako žáner, z ktorého sa vždy rád dozviem nové veci o tej-ktorej osobnosti. Film je plný skvelých hereckých výkonov, dvakrát tak skvelých dialógov a silnej atmosféry. Silný námet, z ktorého sa dalo vyťažiť trošku viac, najmä emočne, ale naopak som rád, že z toho Helgeland nespravil len prvoplánovú emočnú hru, ale natočil príjemný, ľudský film. Navyše ani hlavná postava nebola ten typický americký filmový hrdina, ktorý prekonal všetky rekordy a sám šiel proti všetkým a v s poslednej sekunde vďaka nemu vyhral jeho tým celý šampionát. Ale aj tak zatnete päsť vždy, keď sa mu podarí odpáliť homerun. 85%. (03.11.2013)