Hon

Prečo sa tento konverzačný film postavený výlučne na hereckých výkonoch dostal v rebríčku csfd tak vysoko? Pretože aj odporcovia týchto filmov a vyznávači amerických komiksových hrdinov a lacných trikových akčňákov musia uznať, že na tom filme niečo je. Ešte stále tu je dosť divákov s dobrých vkusom, ktorí ocenia poctivý film, v ktorom každá i vedľajšia postava má svoje miesto, dôležité je každé gesto a prakticky nenájdete hluché miesto alebo pasáž, ktorú by ste z filmu vystrihli. Hlavný predstaviteľ M. Mikkelsen je kapitolou sám o sebe. Ak by to bol americký film je naozaj takmer nemožné , aby za ňu Mikkelsen, ale i film ako taký nezískal oscara. Severania, ale i iné krajiny Európy a Kórejci produkujú kvalitné filmy už dávno. Mnohí to vieme a ja osobne som strašne rád, že tu máme taký protipól hollywoodu, ktorý v poslednej dobe akoby strácal dych. Príbeh a postavy sú alfa a omega každého filmu. Triky a explózie sú iba doplnok, ktorého sa rýchlo preješ. Tu je príbeh a film spracovaný na profi úrovni, tak ako sa patrí. Bez debaty plný počet. 100%. (08.01.2014)

Ať si každý říká, kdo chce, co chce, ale Mads Mikkelsen je nejzajímavější a nejlepší herec Evropy současnosti. Každá jeho postava na plátně absolutně žije. Co žije, ona skrz to plátno dýchá. Hon je pro mě další jeho zářez na pažbě, kterým si musí získat všechny. Chápu, že využil situace aktuální dánské kinematografie, která je aktuálně plna těch nejlepších scénáristů a režiséru, ale prostě mu bylo dáno, aby se do této doby narodil a on to svojí osobností maximálně využil. Hon samotný je hodně těžce stravitelný film. Je vlastně o tématu, o kterém se těžce mluví a stejně tak těžce se musel i filmovat. Je to takové tabu, které v tomto filmu rozkrylo karty. Úžasné na tom všem je, že scénárista zřejmě za život přečetl povahu lidskou a přesně ukázal, co jsme, jakožto lidská bytost, schopná udělat a co naopak schopní udělat nejsme. Mads se tu proměňuje každou sekundou po absurdním zjištění a divák se topí v depresi, která nikomu nemůže dát spát. Přesně o tom jsou filmy. O emocích a o pocitech, nad kterými by se každý z nás měl pravidelně zamýšlet. Hon něco takového dokázal a musím říct, že je jeden z mála, co se nebál rozkrýt pravdu ukrytou někde v koutě každého z nás. (01.11.2013)

Je desivé, čo ľudia vedia urobiť, ak ich je viac, sú proti jednému a padnú posledné zábrany. Mne osobne sa z takých filmov robí mdlo a strašne nerád ich pozerám (bez ohľadu na to, či sú kvalitné). Hon je mrazivá dráma, miestami skôr triler, ktorý sa bez problémov mohol skončiť ako Straw Dogs, ale nakoniec sa režisér vybral trochu inou cestou. Mads Mikkelsen je skvelý a jeho umiernený a zraniteľný výkon oceňujem o to viac, že poznám jeho brutálne a drastické výkony z Hannibala a Vzkriesenia Valhaly. Oceňujem, že sa tvorcovia nebáli nakrútiť film o takej háklivej téme, ako je (potenciálna) pedofília. (07.07.2017)

Kdyby blbost kvetla, tak některé postavy v tomhle filmu jsou samá růže. Je s podivem jak dokáže i absurdní pomluva člověku ublížit. Troufám si tvrdit že takhle daleko jako v Dánsku, kde budou na podobná témata velmi citliví, JEŠTĚ naštěstí nejsme. Postava Grethe, která to všechno zpískala, by zasloužila vidle do zad, aby se vzpamatovala. Líbilo se mě sezení s dětským psychologem, které nejlépe ukázalo absurditu dění... Stačilo se nebohé dívenky na cokoliv zeptat a odpověď si vlastně stejně psycholog vydedukoval sám. Mikkelsen si zaslouží můj nehynoucí obdiv. 100% (10.05.2013)

Aneb jak se prosté drama může v rukou zkušeného tvůrce proměnit v silnou látku, která chytne od prvních minut, a my už nemůžeme a ani nechceme odvrátit zrak. V pospolitém malém městečku se všichni znají, mámy od plotny, družní tatíkovští nimrodi i dítka tu a tam musejíc si vyslechnout ostřejší hádku svých rodičů. Mezi takové patří i Klara, holčička s andělským pohledem a jednou pomstou, které ani nerozumí. Obětí se stává čtyřicetiletá pomocná síla v mateřské škole Lucas, který si prošel rozvodem a který na vlastní kůži pocítí trest za neopětovanou „náklonnost“ v podobě rychle se šířící sousedské nákazy. Štvanice je to účinná, protože děti přece nelžou (jasně, že lžou) a navíc ty traumatizované se pokouší nepříjemné zážitky vytěsnit (tak si rodiče obhajují, když dívenka všechno uvádí na pravou míru). Nikdo už neřeší, že šlo o oblíbeného souseda, se škodnou se prostě musí pořádně zatočit. Díky bohu, že hlavní úlohu svěřil dánský provokatér Thomas Vinterberg charismatickému Madsi Mikkelsenovi (vyhledávám ho od dob působivého dramatu Po svatbě). V narušených rodinných vztazích Vinterberg znovu odkrývá skutečný stav společnosti, což dokonale ukázal v syrové Rodinné oslavě, kterou se hrdě hlásil k manifestu Dogma. Od té doby ušel kus cesty, a ač mi jeho další výlety moc nesedly, popasoval se i díky nim s vypravěčstvím hollywoodského typu. A ať se to někomu líbí nebo ne, přetahuje si tím diváky na svoji stranu. Mikkelsen, jeden z nejzajímavějších evropských herců posledních let, pod tlakem chybuje, provokuje, ničí svůj milostný život, přesto bojuje (v kostele, v marketu – skvělé scény). Žánrově nesmírně čisté.. (06.04.2013)