Newyorská romance

Konečně hudební film, který se trefil do mého hudebního vkusu. Přestože Keiru Knightley nikterak nemusím, tady mi vůbec nevadila a společně s Markem Ruffalem tvořila zajímavé ústřední duo. K tomu krásné prostředí New York City civilně nasnímané skoro až dokumentární kamerou, svižné a místy i viditelně improvizované dialogy. Je to romantika jak blázen a přesto není hlavním tématem filmu láska dvou lidí - alespoň ne tématem ústředním - což působí prostě svěže. Nebudu si však nic nalhávat. I přímo ve filmu bylo trefně poznamenáno, že i naprosto všední věc je díky dobře zvolené hudbě krásná a jedinečná. Je tedy i Begin Again jedinečný film? (26.04.2015)

Ne úplně špatná hudebně romantická komedie. Mark Ruffalo a Keira Knightley jsou poměrně neotřelá dvojice, zde však nejde o jejich milostný vztah, jak jsem si zprvu myslel, ovšem o ten profesionální jakožto hudebníka a producenta. Samozřejmě určité náznaky tam jsou, John Carney však jasně cílí na příběh okolo kariéry v hudebních začátcích a celkem se mu podařilo připravit řemeslně zvládnutý feel-good film. Veskrze celkem nenápadný film, je však škoda, abyste si ho například v tv nechali ujít, zaslouží si šanci...75% (27.10.2014)

Určitě to není zbytečný film, protože hudebních snímků je v porovnání s některými žánry pořád jako šafránu, ale já jsem se u něj vnitřně nesmírně nudil. Počítal jsem čas, aby se to dějově sunulo rychleji. Scénaristicky mi to připadlo tuze šedivé a moje sympatie-antipatie tentokrát jednoznačně převážily pro druhou možnost, moc nemusím Levina, Morrowa už vůbec ne a Ruffalo mi připadnul jako jedna z nejotravnějších postav vůbec. A písnička mě nechytla za srdce asi ani jedna, nanejvýš paradoxně ta poslední v Levinově podání. (24.09.2014)

Tak trošku sladkobolný kýč, kterým se bráním zuby nehty tenhle film pojmenovat. Tak trošku pohádka, na kterou se mi moc fajn koukalo. Tak trošku průvodce po New Yorku, který v tomhle směru rozhodně nezklame. A především skvělá, hudební ukázka, kterou jsem včera spolkl ve všech směrech. Ocenil bych také tři hlavní herce, kde mě osobně překvapil hlavně Adam, který kromě výborné muziky předvedl solidní výkon, tak proto ho snad ještě možná v nějakém tom filmu uvidíme. Hlavně za jeho poslední vystoupení dneska pálím za čtyři. (07.10.2014)

Málokdy film tak výstižně okomentuje svou vlastní vypravěčskou strategii. Love Song využívá hudbu přesně v souladu s jedním Danovým výrokem, podle kterého kvalitní muzika dokáže dodat kosmickou hloubku i těm nejbanálnějším výjevům. A Carney ji takhle využívá skoro nepřetržitě. Sebelepší hudební doprovod ale nikdy plně nenahradí promyšlenou dramaturgii, prokreslené postavy a věrohodné dialogy. Příběhu chybí jakékoli pnutí mezi hrdiny, stejně jako vážnější konflikt nebo překážky, které by museli překonat. Pakliže jsou zapálení hudebníci limitováni časem nebo penězi, vyprávění tuto skutečnost dobře tají. Naopak se zdá, že se vlastně mají relativně dobře a nikdy nestrádají tolik, aby si nemohli sednout do kavárny, zajít do baru nebo na nákupy. Obě hlavní postavy jsou ke smůle přirozeně působících herců ploché a jednají zkratkovitě. Nejvíc života v sobě mají nikoli nucené dialogy (snažící se působit chytře narážkami na lepší filmy jako Jerry Maguire nebo Taxikář), ale scény, které z větší či menší části očividně vznikly improvizací (bazén). To ovšem platí pouze pro dialogy mezi Keirou Knightley a Markem Ruffalem. Catherine Keener a Hailee Steinfeld v rolích Danovy matky a dcery existují jenom ve vztahu k protagonistovi a ve vyprávění slouží výhradně jako neživotné nástroje přesvědčující nás, že Ruffalo je navzdory svému alkoholismu, zahálčivosti a mírné hysteričnosti v zásadě dobrý člověk, milující manžel a fajn táta. Přestože je Love Song filmem bez chutí a bez nápadu, pokud jej na sebe necháte volně působit, pravděpodobně odejdete z kina v povznesené náladě. Jen nesmíte moc přemýšlet nad jeho ideovým podložím. Pak si zřejmě rychle uvědomíte, jak plytký a falešně svobodomyslný film to je. Love Song navenek soucítí s indie hudebníky, ale ve skutečnosti jim umožňuje jen tu cestu za úspěchem, která vede přes spolupráci s velkými nahrávacími společnostmi. Jak jsem ale naznačil výše, skutečnost, že odmítám přijmout podřízení se mainstreamu za normu, není zdaleka jediným důvodem, proč Love Song považuji za slabší film než Once. 50% (04.07.2014)