Lásky čas

Richarda Curtise mi bylo už před premiérou líto v jedné věci. Dostát očekáváním fanoušků, kteří si přáli něco na způsob časoskokové Lásky nebeské, zkrátka nemohl, ani kdyby se rozkrájel. Proto je o tolik překvapivější cesta, po které se vydal - a na které se žádný takový předem marný pokus nekoná. Ne že by se na romantiku nehrálo, vždyť kapela v metru nebo bouřlivý obřad mi svoji silou málem přilepily čelist na podlahu sálu. Jenže tu je ještě něco víc. Ony obligátní rodinné hodnoty, které se právě tady mění ve slovní zlato a soukromou emocionální tíhu. Právě v jejich síle se skrývá něco, co z Času dělá film až nehodnotitelný. Má totiž trochu zbytečně průstřelnou sci-fi stránku, podle očekávání dialogově dokonalou romantickou linku a spoustu přívětivého humoru. A pak přijde poslední třetina a z Billa Nighyho je člověk z mého života, ke kterému se nemám jakou skříní vrátit a všechno je zase někde jinde, mimo hranice pětihvězdné škály. A přesně tam, na samém konci, je nejlépe vidět, kam Curtis dospěl. Na místo, kde prostředky neslouží v prvním plánu romantice, ale romantika naopak slouží přesahu ještě osobnějšímu a nadčasovějšímu. Těžko proto říct, z čeho všeho se tu pan režisér stihl vypsat. Pokud se ale jedná skutečně o jeho poslední režijní počin, může ze stoličky odkráčet s hlavou hrdě vztyčenou, protože na posledním místě činu zanechává (opět) něco nenapodobitelného. (04.11.2013)

Neberte mě zle, na Lásky čas se kouká moc příjemně. Dvě hodiny bez slabých míst, ale také bez osvěžení žánru a to přesto, že zápletka je natolik bizarní, že operuje s cestováním v čase. Superschopnost hlavního hrdiny není nejlépe využita, Na Hromnice o den více funguje mnohem lépe, protože má jasná pravidla, s nimiž hlavní hrdina nemůže manipulovat, ale naopak je musí postupně objevovat. Naproti tomu Tim v Lásce čas má vše jako na dlani, což trochu postrádá pořádné vzrušení. Lovestory mezi protagonisty funguje chvalitebně, ale přesto nás napadnou příklady jiných filmů, kde totožné funguje lépe (např. Zápisník jedné lásky), možná proto, že zdejší vztah je rozvinut příliš rychle a za celý film neprochází jedinou krizí. Podobně je to s humorem (viz Láska nebeská). Naštěstí výtky typu "co mohlo být lépe" nejsou natolik kritické, abyste si film nemohli dobře užít... 6/10 (09.01.2014)

Třetí Curtisův režisérský kousek mě zase tolik neohromil jako minulé dva, kterým jsem udělil 5 hvězdiček. Nápad je poměrně výživný a v hodně chvílích má na svědomí i nějakou tu úsměvnou situaci. Velmi potěší Tom Hollander v roli "lidumila". Upřímně a bez mučení přiznávám že bych si místo Rachel vybral spíše Margot. Ke konci se u mě dostavily mokré oči. Člověk si často ani nestihne uvědomit jak své rodiče ve skutečnosti nikdy nepřestává milovat a jak mu jednou po nich bude smutno. 70% (13.02.2014)

Veľmi príjemná romantická komédia o chlapcovi menom Tim, ktorý sa v deň svojich 21. narodením dozvedá fakt, že všetci členovia rodiny mužského pohlavia disponujú darom o ktorom sa iným ani len nesníva. Stačí sa uzavrieť v tmavej miestnosti, zovrieť päste, a môže cestovať časom. Napriek tomu, že túžby ľudí sú rôzne, Tim baží len po jednej veci - láske. Ale čo ak spraví niečo, čo naruší slučku času? Milý, oddychový snímok, ktorý nijak neurazí a svoje hodnotenie si plne zaslúži. (06.01.2014)

Velmi milý film odehrávající se hlavně ze začátku v nádherném Cornwallu. Po náročném dni jsem si chtěl dát oddychovku a tak jsem sáhl po této britské romantické komedii.... Abych řekl pravdu, moc jsem se nesmál. Abych pravdu řekl, konec mne dojal tak silně, jak už dlouho nic a na fajnšmekra válečným filmů se kterým neotřese skoro nic mne to opravdu překvapilo...Vlastně mne rozesmálo jen to první vlezení do skříně po faux pas s Charlotou, která chtěla namazat krémem na opalování ... Než humoru tam bylo rozhodně více té romantiky a počáteční snahy hlavního hrdiny nabrnknout si konečně nějakou holku byly roztomilé. Pak už to více méně jelo v předvídatelných kolejích a lezení do skříní přestalo být vtipné. Přesto mne film dostal. Paradoxně to nebylo díky vztahu mezi ústřední dvojicí Tima a Mary (mimochodem dle mého názoru to Tim těžce prokoučoval s blonďatou modrookou Charlotou), ale díky krásnému vztahu Tima s otcem. Cival tu píše o neexistijícím dokonalém vztahu s otcem... Já takový měl. Bohužel táta odešel příliš brzy a bez rozloučení. Záviděl jsem hrdinovi šanci skočit si za taťkou v čase zpět, popovídat si, zahrát si pinčes, poslechnout předčítanou kapitolu z knihy... Stačila by mi i ta poslední procházka na rozloučenou... Po skončení filmu jsem měl vemi velké nutkání zalézt si někam do temna, sevřít pěsti a přenést se zpět... Bohužel, tohle fungovalo jen ve filmu. Užívejte času s nejbližšími --- už zítra tu nemusí být ! * * * * (13.04.2014)