Barbara

I když se zřejmě jedná o nejznámější počin Christiana Petzolda a možná i nejlépe hodnocen, myslím jinde než tady, já osobbně byl u tohoto snímku trošku zklamán. Ne snad atmosférou, režií, hereckým výkonem Nino Hoss a tradičně silným závěrem, to ne, to bylo výborný, ale myslím si, že tady ta obsahová nedoslovnost byla přes čáru. Na některý věci by divák měl znát odpověď nebo alespoň náznak, protože jinak to svadí k velkým otazníkům směremk tvůrcům, byl to záměr nebo to jsou kreteni ? A když to byl záměr fakt mají tvůrci až tak diváka u prdele ? (27.08.2017)

Lékařka Barbara žije na první pohled docela obyčejným životem na jedné vesnici ve východním Německu. Místní policie si na ni však dlouhodobě dává pozor a má proč; Barbara totiž touží po emigraci. Filmu, který se zpočátku vyvíjí nepříjemnou, realistickou cestou, ale nakonec podráží nohy velmi neoriginální vývoj druhé poloviny, ve které i divákovi s podprůměrnou inteligencí dojde, jak to celé dopadne. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (05.07.2012)

Pre mňa filmový zážitok mesiaca. Oplatí sa vidieť už len kvôli spôsobu Petzoldovej réžie. Všetko natáča na jednu klapku a púšta hercom pri natáčaní aj mix zvuku, vďaka čomu môžu reagovať na všetky podnety a pod tlakom náročnej metódy vydolujú zo seba ten najlepší výkon. Barbaru urobil na digitál, ale je to ešte extrémnejšia metóda natáčania ako v čase nedostatku 35mm suroviny. Petzold je dôkazom, že film je stále z veľkej časti technické umenie. Dôkladným výberom objektívov dosahuje zvláštne rozzrnenie obrazu a aj keď je to digitál, pôsobí to veľmi živo. Barbara je emóciami nabitý netradičný film o komunizme s "posolstvom ako z pošty", urobený rafinovane bez zbytočných retrokostýmov a didaktických scénok exponujúcich dané obdobie. Najbizardnejšie na tom všetko je, že Petzold vychádza z Cravena a Argenta. Odtiaľ to výborné plíživé napätie. (21.03.2013)

Důsledná Barbara prožívá životní momenty, které naruší precizně naplánovaný harmonogram její budoucnosti. Po setkání se spřízněnou duší je ve velmi pomalém tempu vystavena rozhodnutím, ktará změní doposud izolovaný styl života. Německý snímek uvedený na festivalu Berlinale je plný klišé s předvídatelným koncem, ke kterému divák míří zhruba od poloviny filmu. To, že Barbara nic moc nového o životě v německé demokratické republice roku 1980 neřekne je jedna věc, ale ona neříká ani známé skutečnosti netradičním způsobem.(FFKV) (30.06.2012)

Nejenom ve srovnání s českým filmovými návraty do let normalizace, křečovitými a černobílými, je Barbara klenot. Petzold nepracuje se zplošťujícími opozicemi, zohledňuje mnoho úhlů pohledu a hrdinku staví před složitá morální dilemata. Stejně jako pro ostatní postavy, také pro nás je Barbara ženou tajemnou, která něco skrývá. Nevíme, čím se provinila a jaké jsou její úmysly. Dle nedůvěřivých pohledů ostatních, ale také tím, jak ji zabírá kamera, je Barbara neustále pod dohledem. Se soukromím z jejího života vymizely důvody k radosti. Na štěstí nevěří, převažujícím emocionálním stavem je pro ni strach. Její vstřícnost ke druhým má zištný charakter. Nepotřebuje-li nic, ostatní si k tělu nepřipouští a komunikuje s nimi v úsečných větách. Sama se raději vyjadřuje jen neškodnou hudbou, hrou na piano. Výjimkou jsou pacienti – příslib, že i v odosobněném komunistickém bezčasí lze dělat něco smysluplného. Díky nejednoznačným postavám, zájmu o detaily (lepení náplastí na kotníky, listování zápaďáckým katalogem) a neokázale výpravě (rekvizity k sobě nestrhávají pozornost, prostě jsou v záběru), působí v Barbaře vykreslený svět Východního Německa velmi autenticky, ne jako exkurze do muzea komunismu. (Pěkným příkladem nenuceného pojetí dobové reality je střet dvou světů, reprezentovaných Trabantem a Mercedesem, na lesní cestě.) Zatímco čeští filmaři křičí, jak byli všichni komunisti svině a jak těžký měl slušný člověk život, Petzold k takovýmto zobecněním nesklouzává, nepodniká průhledný útok na systém. Velkých dějin se dotýká skrze jeden malý, intimní příběh, což mu nebrání zároveň vystihnout atmosféru doby a položit několik nadčasových otázek, týkajících se zodpovědnosti člověka za druhé. Drama mimořádně silné i bez siláckých řečí. Jde to. 80% Zajímavé komentáře: Traffic, Sandiego, Mlle (19.02.2015)