Mravnost nade vše

Profesor Antonín Karas si hraje na velkého mravokárce, je předsedou Spolku pro povznesení mravnosti, a žije počestný život se svou manželkou Karolínou a dětmi Evou a Ivanem. Vadí mu parfémy, malování a také vyzývavé oblečení. Dokonce mu má být jako předsedovi Spolku odhalena busta, kterou tvoří sochař Konrád. Nicméně, pan profesor má jedno tajemství, které je v rozporu s jeho "Mravností nade vše". Jednoho dne do jeho mravně spořádané rodiny zavolá jisté "Káčátko" a je problém. Jedná se totiž o Antonínovu nemanželskou dceru Věru, která se narodila těsně před tím než Antonín poznat svou manželku Karolínu. Mamka od Věry zemřela krátce po narození své dcery. Antonín tedy prosí Věru, aby odjela na Slovensko, a že za ní přijede. Nicméně, Věra navštíví doktora Macha, od kterého se dozví, že paní Karasová hledá anglickou vychovatelku pro svou rozvernou dceru Evu. Věra se na tuto pozici přihlásí a všem v rodině vyhovuje, s výjimkou Antonína, který ze zjištění, že je nová vychovatelka jeho nevlastní dcera, dostane silnou nevolnost. O stonajícího pana profesora se začne starat Dr. Jílovský, který si myslí, že je pan profesor v pořádku, jen by to neměl s tou mravností tak přehánět. Mezitím Káčátko vychovává Evu tak, aby vypadala více jako slečna a měla sex appeal. Eva se navíc zamiluje do sochaře Konráda, který si jí začne všímat až poté, co se začne řídit radami své nevlastní sestry/vychovatelky. Věra to zase dává dohromady s doktorem Jílovským. Mravnost tedy dostane pořádně zabrat. Antonín si se svou nevlastní dcerou vyměňuje dopisy, a jednoho dne jeden z nich objeví Karolína a je oheň na střeše. Takový morální člověk a začne si s mladou vychovatelkou! Naštěstí se vše vyřeší a pak profesor, nyní předseda Spolku, veřejně odhalí svou bustu a také pronese velice poučný a praktický projev o morálce, ze kterého staré babizny, které jsou nejzapálenějšími členkami Spolku, trefí šlak. To nejlepší z celého filmu bylo tedy na konci.  (15.01.2024)

Velevážený profesor Karas, ztělesnění ideálu morálky, rád blízkým káže vodu, zatímco v mládí pochlastával víno. Chce po svém okolí, aby se stalo vzorem ctnosti, ale přítomnost vlastního levobočka ženského rodu pod vlastní střechou dává tušit, že image zarputilého nechybujícího ochránce dobrých mravů by mohla být záhy zničena. Je to neodolatelně pokrytecká podívaná. (11.03.2009)

V tomhle filmu je tolik nádherných komických situací a prupovídek, že jsem se smála od začátku do konce. Hugo Haas je roztomilý jako vždy, ikdyž ho mám radši, když hraje mladíka, a ne staré páprdy, přestože mu to jde skvěle. Vesměs všichni herci přehrávají, jako tehdy bylo stylem, ale to vnímám jako součást starých filmů, ne jako vadu. No a závěrečná scéna s omdléváním drben je nepřekonatelná...... "Parfém je v zásadě nástroj nemravný, podněcuje fantazii a má skrytý úmysl, víte jaký." ---"Můj idole,.."---."Ty jsi tak podobná své mamince. Ty jsi jí jistě schválně podobná, abys mě dojmula."--- "Spolku mravnosti se většinou neúčastní ženy mladé a hezké, nýbrž právě naopak.! ----"How do you do?" "Omluvte mě, prosím, je mi litte šoufl".---"Koukejte, mám sexepíl."---"Jaké máte sny?" "Vy sprosťáku!"--- (08.01.2007)

Není to až tak dobré jako jiné Haasovy komedie, protože sám Hugo Haas zde vlastně nemá moc prostoru pro své skopičiny, také Ferbasová mi přijde, že až příliš přehrává. Ale stále je to nadčasová komedie, stále má hodně co říct o pokrytectví, a samozřejmě vtipných scén je zde dostatek. Scénář jede v jasné linii, ale zase poskytuje sice očekávané, ale milé zápletky a jednu noc hrůzy, zato celkové vysvětlení a vyjasnění mi přišlo oproti tomu moc hrr, a ostatně i v té závěrečné řeči by se našly nějaké protimluvy. (25.12.2013)

Zápletka se točí kolem Haase, který nechce dřívější nemanželskou dceru přiznat svojí nové "mravopočestné" rodině. Frič to celé kočíruje levou zadní se svou pověstnou lehkostí, a já se znovu ptám: Opravdu nelze i dnes, pravda v jiném století a zcela odlišných podmínkách, natočit něco tak krystalicky čistého, naivního, a přesto nesmrtelně vtipného? (26.02.2023)