Nejlepší ženská mého života

Docela dobrý film, který je mimo jiné zajímavým svědectvím své doby. Osobně jsem ho sledoval s nemalým zájmem a obdivem k herectví Sováka i Dvorské. Sovákova postava děvkaře a rádoby hochštaplera je strašně zajímavě napsaná a v kontextu doby překvapí svým individualismem i touhou po úniku z ubíjející šedi každodenního života - v Sovákově podání je to rozený sympaťák, kterému nelze nedržet palce, ačkoli se fakticky přiznává ke kriminálnímu jednání. To nejlepší na tomto filmu je však podle mě Sovákův vnitřní hlas, který překvapivě cynicky komentuje okolní postavy i vývoj děje a který zde funguje skoro až jako autonomní film ve filmu. Nebýt zde onoho Sovákova voiceoveru, ztratil by tenhle poslední Fričův film minimálně půlku svého kouzla - takto však, mj. i za přispění přemíry humorných situací, autentických hereckých výkonů a překvapivého závěru, vznikl film, který i po letech stojí za vidění. (10.03.2013)

Sovák a jeho vnitřní hlas, který ho během celého filmu provází, utěšuje a dodává sebevědomí. Je připraven na svůj životní podvod s bankovkami a má dokonale připraven krok za krokem. Jde na to od lesa, pomalu a předvídá. Naráží na prosté lidi i podvodníčky. Stává se ale obětí svého svědomí a podlehne krásné Mileně Dvorské. Úsměvná komedie o lidech s bravurním vyčůraným Sovákem. (14.09.2010)

Velmi, velmi roztomilé. Až jsem si říkal, že by hlavní zápletku mohl sehrát Burian s Gollovou, jenže tady jsou do toho spletené další osudy lidiček z maloměsta, se všemi nejrůznějšími nešvary socialismu s lidskou tváří. Dobová situace je vůbec pěkně (dokonce bych řekl až odvážně) vystižena, včetně postavení žen ve společnosti, ale zejména je tu vidět všudypřítomná korupce, podvody a podvůdky, zkrátka "kdo neokrádá stát, okrádá svoji rodinu" v praxi, RaJ na zemi. Unikátní je použití Sovákova ironického voiceoveru ve filmu v podstatě imrvére od začátku do konce. (30.06.2021)

Když jsem snímek viděl poprvé někdy v pubertě, hrozně mě tento psychologicky laděný příběh z duše loupežního podvodníka deprimoval a nemohl jsem spát. Byl to jeden z prvních mou viděných kriminálních filmů (byť se tady nejedná o nic drsného) a Sovákovy vnitřní monology z něho mě pak ještě dlouho po nocích strašily :o) Dokonalý scénář k originálnímu námětu, herecké výkony a občas i pěkně temný (noir) vizuál. Po letech zhledávám v tomto snímku jakou přidanou hodnotu navíc záživný humor odlehčující celou situaci. Mistři z různého oboru, Frič, Dietl a Sovák, se tu skvěle doplňují. Po letech mě příběh už tak silně nezasáhl, nicméně sympatické paní poštmistrové je mi líto ještě dnes.... jedna z nejlepších rolí Mileny Dvorské. 75% (11.03.2017)

"Malý film" velkých hereckých příležitostí a koncertů v idyle českého maloměsta; zhruba tak se mi vybavuje po desetiletích z paměti poslední dílo předčasně zesnulého skutečně - nejen titulem - národního umělce, režiséra Martina Friče. Jiří Sovák tu předvádí vrcholné ukázky svého tehdy rychle vyzrávajícího herectví. Více a hlouběji však upoutal mou pozornost jiný výkon - také tehdy už zralé herectví české "ultrasexbomby" Mileny Dvorské. Brýle, kterými ji obdařil Frič, nemohly zakrýt její dozrávající krásu ani mimořádnou schopnost propůjčit "malé" poštmistrové, pardon, vedoucí pošty, romantický nádech civilního patosu, ve kterém stále cítíme kořennou hanáčtinu prostějovské dívky, která se nebojácně měřila s velikány kolem krále JÁ. Čas od času přemýšlím, proč tato vlastně výborná herečka, generační vrstevnice Jany Hlaváčové, Karly Chadimové, Marie Tomášové "neprororazila". Proč i teď, na prahu osmého desetiletí svého života, zůstává jakoby v pozadí, ačkoliv si s žádným z připomenutých jmen v ničem nezadá. Věrohodná odpověď je překvapivá svou všedností. Milena Dvorská je normální, ne průměrná, ne nezajímavá vynikající žena. Nepotřebuje se tlačit do popředí, postrádá motivaci po získání místa v premiantské řadě; je zkrátka poctivá ve své slušnosti a přirozená a samozřejmá ve svých nepopiratelných výjimečnostech. Ta poštmistrová, pohádková krasavice přepážky zakuklená do brýlí zdánlivé všednosti, ji i prozrazuje, i skrývá, i charakterizuje. A tak je znovu tou dychtivou, zvídavou, ale i ráznou Maruškou, která je pro integritu své osobnosti připravena ve věci zjevené pravdy - že sůl-charakter je nad zlato-plytkou senzacechtivost - připravena bojovat s každým. Vzácných žen jejího typu nikdy nebude nazbyt. Ani v NEJLEPŠÍ ŽENSKÉ, ani ve všednodenním životě každého z nás. (01.04.2008)