Zulu

Tenhle film má téměř všechny nešvary hollywoodské produkce, vše předvádí do posledního detailu, aby si i ten nejzaostalejší divák přišel na své, vyžívá se v brutálních scénách, z nichž čpí scenáristova křečovitá snaha zamaskovat, že se jedná jen o násilí pro násilí, předstírá hlubokou sondu do života v JARu a přitom je povrchní až hrůza. Ale možná je to všechno tím, že já se nechci ve filmech, které se tváří, že jsou francouzské, dívat na americké obličeje. (05.03.2016)

Po dlouhé době zase konečně solidní francouzská kriminálka, která ale pro změnu s Francií má hodně málo společného. A to především proto, že se celá odehrává v Jižní Africe a jejich okolních zemích. Drsná každopádně je, což je dobře. Škoda jenom, že je drsná hlavně ze začátku a postupně hodně výrazně zvolňuje. To zvolňování nicméně pořád vyrovnává fakt, že Orlando Bloom je zde opravdovým hercem, co předvádí naprosto bezprizorní výkon, který byste do něj nikdy předtím neřekli. Zulu je tak pro mě absolutně specifickým filmem s originálním názvem, na který jen tak nezapomenu hned z několika důvodů. (25.09.2015)

Námět i scénář vlastně jen recyklují mnohokrát použité vzorce, které nepřekvapí, navíc vyústění je očekávatelné a při závěrečné scéně účtování s padouchy diváka napadne, že Whitaker si vzpomněl na účinkování Orlanda Blooma v Hobitovi a stejně jako Legolas nelítostně kosil skřety, jeho detektiv nastolí pocit zadostiučinění při potírání zla. Mimochodem, s postavou zahranou Orlandem Bloomem mám problém. Jeho neukázněný policista, ochlasta a děvkař mi není právě sympatický, což by nemuselo být na škodu, kdyby ovšem scénárista a režisér neusilovali o pravý opak a nesnažili se ho vymodelovat jako sympatického rošťáka. Od běžné žánrové produkce, kterou důvěrně známe především z americké výroby, se Zulu liší zasazením do exotického prostředí Jihoafrické republiky a především syrovým zobrazením brutálního násilí. Za sebe musím bohužel přiznat, že ani přítomnost mého oblíbeného Foresta Whitakera to na víc než 3 hvězdičky a 60 % celkového dojmu nevytáhne. Za realistické drama bohužel Zulu považovat nemůžu, na to se až příliš topí v žánrových klišé. (04.12.2016)

Odvážný počin Frantíků, kteří si drží své typické trademarky tvrdé, syrové a přímé kriminálky a nebojí se občas i trochu experimentovat (exotická JAR). Místy velmi tvrdý a explicitní blood fest, který je ale bohužel zábavný především svojí formou a stylem, potažmo pak hereckými výkony. Scénář je příliš jednoduchý a obyčejný. Potěší překvapivě sehraná dvojice Whitaker/Bloom. Specielně druhý jmenovaný vytváří svojí postavou věčně nalitého a ucamraného poldy pravý opak své dosavadní herecké kariéře a mám pocit, že si to docela užíval. (20.01.2017)

Pokud chcete zjistit, co se děje ve stoce, nemůžete stát na břehu. Musíte do ní skočit i za cenu, že se stanete její součástí.. Drsná krimi na pozadí svědomí „duhového národa“, kde si každý v sobě nese nějaké to trauma a taky otázku, jestli byl větším zlem apartheid, či kriminalita, zakořeněný rasismus a rozevírání nůžek sociální nerovnosti spjaté s jeho koncem. Salle sice mírně poztrácí na naléhavé autenticitě zablouděním do sfér „vyšších zájmů“, ale neokoukanost prostředí a proti srsti diváka jdoucí noirové prvky plní funkci odpustku dokonale. No vida, Legolas sundá paruku, namaluje kruhy pod očima, párkrát ulízne z pleskačky a rázem si vykračuje na cestě vlastní herecké rehabilitace, nicméně na klub sira Laurence Oliviera bych to ještě neviděl.. (03.09.2014)