Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Listonoš Brabec je pro svůj smysl pro humor vítaným hostem revuálního divadla, jehož řediteli Holtovi každý den nosí psaníčka od ctitelek. Mezi Holtovy fanynky patří také Brabcova sestra Anny. Dívka by chtěla k divadlu, ale zatím pracuje jako panská u herečky Veldenové. Právě se zkouší nová revue, jméno autora je tajné. Veldenová vrátí těsně před premiérou roli, protože se jí nezamlouvá. Pohotový Brabec představí řediteli sestru, která umí všechny úlohy nazpaměť. Anny je přijata, jen je třeba svolení autora. Brabec zjistí, že jím je ministr pošt, který se zúčastnil jedné pošťácké zábavy a jemuž se sestřino ochotnické vystoupení velmi líbilo... (ČSFD)

(více)

Recenze (48)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Přechod z němého na zvukový film se zdál být přirozenou součástí technického vývoje československé kinematografie, přesto se novým podmínkám dokázala přizpůsobit jen hrstka vyvolených. S koncem dvacátých let vstoupili do ateliérů také noví mladí lidé, jejichž talent a odvaha měli být využity v následujícím období, plném netušených možností, které nabízel zvukový film. Martin Frič tehdy teprve sbíral režisérské ostruhy u svého guru Karla Lamače, jehož rozpolcená osobnost mezi dvěma zeměmi vyžadovala nástupce a pokračovatele zároveň. Laciný operetní kus z pera Bernharda Buchbindera zpočátku nenasvědčoval nic o své výjimečnosti, tu získal teprve s příchodem Vlasty Buriana a Anny Ondrákové, gigantických filmových hvězd s tehdy již mezinárodním renomé. Pásmo burianovských skečů, grimas, slovních i pantomimických hříček, jimiž je titulní postava poněkud prostořekého listonoše obdarována, se ocitá ve vzácné shodě s klaunstvím Ondrákové, působícího na vlně naivního herectví a zúročujíc tím nemalé zkušenosti z předchozích období. Hudba a písničky, kterých je film v některých momentech doslova předimenzován, dnes již stěží naleznou své posluchače, přesto alespoň ta o růžovém psaníčku přežila v různých variacích jejich autory. Dryáčnicky podbarvený snímek, směle zapadající do Burianovy početné filmografie, je nenahraditelným dokladem prvních experimentů s českou zvukovou kinematografií, která zatím jen pomalu odvykala manýrům minulých dekád. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Milá groteskní nadsázka. 1) Dobová naivita, ale i nadšení tvůrců doslova tryská z každé minuty díla. On mně políbil ruku! Ukaž!_____ 2) Roztomilé je dobové divadelní silné přehrávání stejně jako němé akční scény rvaček bez ruchů. Inu, druhý rok zvukového filmu..._____ 3) Film má pomalý rozjezd, ale jakmile se objeví 40letý Vlasta Burian (pošťák)... Vy fizule jedna! 29letá Anny Ondráková, diblík bez poskvrny, předvádí roztomilé taneční kreace._____ 4) Za pozornost stojí i způsob, jak Burian podává pivo._____ 5) Film má pěkný vrchol, ale chybí závěrečná katarze._____ 6) Zvláštní pozornost si zaslouží písničky 34letého Járy Beneše. Na rozdíl od mnoha komentátorů zde se mi Růžové psaníčko velmi líbí právě z těch důvodů, pro které je někteří komentátoři odsuzují - vlezlo mi do hlavy a nechce pryč._____ 7) Takže si zazpíváme? Zní trubka do kraje hurá to pošta je / a lístek či psaní snad nese ti / jen spatříš obálku a poznáš na dálku / co skryto pečetí. A pozor, teď to přijde: Růžové psaníčko znamená randíčko / nebo: mé zlatíčko jak mám tě rád / modré však heleď se holčičko nepleť se / to už ti jistě chce kluk kvinde dát / když žluté je to žárlivost / a bílé toť nevinnost / lila až z Jablonce bez známky dokonce / to je kus lakomce neber si ho. ()

Reklama

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Cosi snad ještě méně než anekdota. Zpřeházený katalog gest, grimas, vtipů, písniček a frází by se snadněji mohl stát parodií žánru i doby či posloužit jako odstrašující příklad lidové prvorepublikové zábavy než se proměnit v živé komediální dílo z divadelního či poštovního prostředí. Na druhou stranu lze snímek ovšem chápat jako subverzivní kritiku popřevratové krize mravů na poštovních úřadech. Několikrát se mi vybavilo, jak si třeba Sigismund Bouška stěžoval Otokaru Březinovi: „[…] pošta za republiky je hrůzně nepořádná! Nemáme nikde pořádek, všude je anarchie a chaos. Poštu dostanu až večer (za Rakouska dvakrát denně a přesně), a to třeba noviny až za 3 dny…“. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Do třetice všeho dobrého se setkala Anny s Vlastou, po třech letech se vrátila na skok do českého filmu, debutovala jako zpěvačka dvěma hity Ach, kdo rty má jako ty... a Růžové psaníčko a poprvé si zkusila také dvoujazyčnou koprodukci. Koprodukce ji bavily ještě v roce 1937, kdy se rozloučila s Lamačem, mužem své kariéry č. 1. Tehdy ovšem, v 31. roce začala svůj vlastní žánr zvukových filmů, ve kterých sama vystupuje na první pohled až v druhé roli, ale opak je pravdou. Tento model po té ladila až do roku 1936 a po roce 1950 dala souhlas k otočení tohoto mustru, aby se jedinkráte přehrála do role "té starší". On a jeho sestra je fantastická komedie pro milovníky backstage muzikálů a přelomu zvukového filmu. Účast Otto Rubíka a Olgy Augustové je pak už jen třešničkou na už tak výborném projektu, ze kterého je možné se tolik naučit o spolupráci česko-německého filmu. Otto Rubík je navíc ideálnější milec, nežli André Pilot, za to Olga Augustová je s Berthe Ostyn na remízu. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Tohle musí být nejslabší film s Vlastou Burianem. Moc se tady snažil. Měl na sobě jednu z tolik oblíbených uniforem. Hláškoval a dokonce předváděl zpěv ptáků. Ale to všechno přišlo jaksi v niveč. Většina toho, co se tu dělo, mi přišla trapná. Písnička se psaníčkem je děsně vlezlá a jak se vám jednou vleze do hlavy, tak tam pevně zakoření. Měla jsem co dělat, abych se jí zbavila. ()

Galerie (33)

Zajímavosti (5)

  • V tanečním čísle je nafilmována spodní polovina těla tehdy slavného tanečníka Scherriera. (lausik)

Reklama

Reklama