Cesta na sever

Dobrý film na oddech, který je dobře natočený, nemá žádná hluchá místa a celkově oplývá směsí příjemného severského humoru a poměrně dramatického příběhu. Hudba nebyla zrovna nejlepší, i když zde nebyla moc potřeba. Aspoň zde ale postavy nebyly tak extravagantní až divné, jako je tomu u režisérova bratra Akiho. Takže, vzhledem k tomu, že film mě až zas tolik neoslovil, dávám 4 hvězdy. (28.08.2017)

Finům se povedlo vytvořit zajímavou fúzi rodinného filmu s road movie. Příběh nebyl "narušován" nečekanými (alespoň do té míry, že by působily nepřirozeně) zvraty, na druhou stranu se občas vyskytly "hluchá místa" - scény které ve filmu vyloženě nemuseli být. NÁSLEDUJE MALILILILINKATÝ SPOILER!!! Pointa smysluplná - Člověk který v minulosti učinil špatná rozhodnutí nakonec doufá že mu bude odpuštěno od těch od kterých to potřebuje nejvíce, od svých nejbližších. Koneckonců jsme jenom lidé a důvěra se lehce ztrácí, ale téměř není možné ji znovu získat. Takže "lidský" 4... (01.08.2017)

Cesta naprieč Fínskom za urovnaním vzťahov v rodine. Komické scény striedajú vážnejšie. Od počiatočnej nedôvery a hnevu k pochopeniu a priblíženiu tých, čo sú už dlhý čas od seba odlúčení. Otcovia od detí. Partneri od partneriek. Brat od sestry. Snaha nadviazať dialóg po rokoch sa každému ráta. Veď o to ide. Porozprávať sa. Top dialóg (parafráza): "Otec: Tu je auto, čo sa mi podarilo tak narýchlo zohnať. Budeš šoférovať? Syn: "Máš kľúče?" Otec: Nie, to je moderné auto, stačí spojiť červený drôtik so zeleným. Je super, že ešte vyrábajú takéto autá." Príjemná road movie so snahou o očistnú katarziu a s pár podarenými scénami suchého fínskeho humoru (napríklad prepadnutie obchodu, noc s prostitútkami a jej vyústenie).70%. (11.09.2020)

Ona je to celkem hezká road movie, o smíření se otce se synem, plná návštěv rodinných příslušníků, občas i funkčním humorem a nejednou sympatickou scénou (za mě vede asi ta hudební v baru). Jenže to taky je dost generická road movie, jejíž děj je něčím, co tu bylo už xkrát předtím a ve stejném podání, jen někde to nemá tak melodramatický konec (který mi svým tlačením na pilu docela vadil, včetně jednoho klišé) nebo to má normálnější postavy, i když i o těchto se nedá říct, že by byly bůhvíjak divné. A co mi chybělo nejvíc byla nějaká osobitost. Tohle sice je standardně dobře natočené, ale nepoznal bych, že to natočil Akiho bratr. Ať už Akiho současné filmy vypadají jakkoli, osobité jsou stále, zatímco Mika natočil po všech stránkách klasickou road movie a přitom vím, že i on měl dřív svérázný nezávislý styl. Tady po něm nejsou ani památky. Je to fajn, na jedno zhlédnutí naprosto ideální, ale na víc jak tři hvězdy to není ani omylem. 3* (01.09.2023)

Vzhledem k tomu, že jsem ve filmu viděl ceduli od města, kde jsem si prožil půl roku, tak musím uznat, že tahle road movie je přesně to, co bych od Finů nečekal. Možná ale za to může to blížící se podzimní sluníčko. Oni totiž všichni tak neskutečně roztajou, že se mi až zatajoval dech. Tady ale starej fotr potřeboval rozkrýt pár neduhů ze života a tak to pojal dost grandiózně. No a já musím uznat, že jsem se fakt moc příjemně pobavil a zároveň si užil placatou, zalesněnou, ale jinak pozitivně naladěnou krajinu, která se ani v tom Laponsku nezměnila. (25.09.2014)