Hunger Games: Vražedná pomsta

Příjemné překvapení. S příchodem Francise Lawrence a nových scenáristů poskočila kvalita Hunger Games o jeden schůdek nahoru, a najednou je to působivá i napínavá podívaná s docela zajímavými postavami a koncem, který vás prostě navnadí na další díly. Takřka všechno, co jsem prvnímu filmu vytýkal, je tady lepší. A ačkoliv se děj hodně opírá o spolehlivá herecká esa (největší radost mi udělal velký prostor pro Donalda Sutherlanda), ani Jennifer Lawrence a její skupina v aréně nejsou vůbec špatní. (01.01.2021)

Nesporně lepší, ale stále ne (dost) dobré. Lawrence si uvědomuje, že papírem šustící dialogy plné životních mouder a velkých pravd mohou zachránit jen herci s velkým há a tak se snaží neherecké brávíčkáře typu Hemswortha s Hutchersonem upozadit co to jde. A v první polovině mu to i vychází. Ovšem jakmile mu vstupem do arény odpadne možnost opřít se o Harrelsona/Hoffmana/Tucciho//Banksovou a především Sutherlanda (tomu slouží ke cti, že jednoho z nejhloupějších záporáků dokázal uhrát s noblesou), tak je v háji on a s ním i celý film. Rázem je odkázán pouze na krasav(i)ce bez talentu a jejich neumětelství nedokáže zamaskovat ani důrazem na solidní akční složku, která však dojíždí na to, že se vše podstatné (a zajímavé) odehraje mimo obraz. (26.01.2014)

Sice jsem po nijaké jedničce myslel, že s Hunger Games končím, ale obecné přesvědčení o tom, že dvojka je o několik řádů lepší, mě přimělo se k tomuhle "Stmívání pro chytřejší holky" přece jenom vrátit. Musím říct, že je to opravdu o něco lepší, ale že bych pozoroval výrazný posun, to rozhodně ne. Navíc mě film donutil zas a znovu pochybovat o Jennifer Lawrence v mnoha ohledech. Jediné, co dokážu sérii přičíst k dobru, že neirituje. Pořád mě ale vůbec nezajímá. Snad kdyby to mělo o hodinu míň... 2 a 1/2 PS: Často si čtu, že hrdinka Hunger Games na rozdíl od Belly z Twilight není nekonečně pasivní postava. Jste si tím jistí? Mně přijde, že snad ještě víc dělá, co se po ní chce, jen si na to víc stěžuje. (25.01.2014)

Je směšné a smutné, když člověk čte reakce na druhý díl "Hunger Games", kde se neustále objevují shazující komentáře kvůli primárnímu zacílení snímku na dívky, ačkoli ti samí lidé nekriticky uchcávají z marvelovských komiksáren. Právě v porovnání s nimi se ukazují klady "Catching Fire", které nechávají zapomenout na všechny předsudky asociované s žánrem "filmů pro holky", ba naopak ukazují, že dnešní dospívající mládež má právě díky takovýmto knihám či filmům mnohem komplexnější a více obohacující vzory než předchozí generace. "Hunger Games 2" využívají stejný produkční koncept jako áčkové komiksárny, takže také mají štědrý rozpočet, režiséra asociovaného spíše s dramatickými tituly než s osobitým rukopisem co do pojetí akčních scén a vynikající či přinejmenším typově výrazné představitele, kteří už pouze svou přítomností dávají postavám osobitost. Jenže zatímco v komiksárnách se takto dostává polidštění polotónově natisknutým figurkám, které nikdy neměly komplexnější charakterové rysy, ale spíše zastupovaly určité heroické či mytické ideály, zde takto ožívají opravdu mnohoznačné osobnosti, které mají mnohem promyšlenější a neschematičtější polohy. Podobně také zatímco komiksárny svou sofistikovanost čerpají ze vztahování se k vlastnímu kánonu, tradičním mýtům či soudobé společensko-politické atmosféře, "Hunger Games" tematizují nikoli heroickou stránku hrdinství, nýbrž jeho relativnost i artificiálnost. Přímo totiž odkrývají, že hrdinové dnešní doby jsou pouhé konstrukty či v zájmu určité ideologie (vládnoucí, ale i té revoluční) zneužité osobnosti přežvýkané soukolím PR specialistů a bulváru. Jádrem "Hunger Games" pak je ústřední figura Katniss Everdeen, která není polobůh z jiné planety, miliardářský hejsek ani další privilegovaná pseudo osobnost, ale obyčejná holka s mnohoznačnými osobnostními rysy, která se dostala do světa, kde je nucená hrát určitou roli. Zatímco kolem ní se spřádají revoluční plány a vedou velké řeči o osudu, ona sama má svou vlastní motivaci: zcela anti-hrdinskou egocentrickou snahu, aby ze všeho mohli ona a její blízcí vyváznout živí a žít své vlastní životy. Právě konflikt soukromého a veřejného světa i reálné osobnosti a marketingového konstruktu představují jádro zdejšího vyprávění, které se oproti světu povrchnosti a pomíjivé slávy ostře vymezuje. To o vyprávěnkách o privilegovaných gerojích žijících v blahobytu zrovna říci nelze. Samozřejmě, že i v "Hunger Games" je ona kritika relativní a nedosahuje štiplavosti či sžíravosti ostrých satir či otevřených anti-konzumních pamfletů. Jenže to ani není účel filmu. Jde pouze o to, dát mládeži, nejen dívkám, pozitivní vzor, který je osvobodí od bludů, které jim do hlav tlačí lifestylové magazíny a tupě konzervativní seriály či filmy. (20.04.2014)

Bohužel, průměr nastavený prvním dílem charakterizuje i dvojku, přestože příběh mohl a také měl být zajímavější a jména všech herců jsou stále uchu více než lahodící. Formálně takřka na úrovni jedničky, stále bez větších emocí a věrohodnosti načrtnuté společnosti- vše vyznívá chladně a strojeně, v některých pasážích zase přespříliš efektně a hlavně zbytečně zdlouhavě. Scény z arény, které měly být vrcholem filmu, působí spíše jako nezbytný prvek k naplnění očekávání a k vytvoření dostatečně silného odrazového můstku vstříc dalším pokráčování. A jestliže v jedničce velmi dobře zafungovala romantická chemie mezi ústřední dvojicí, zde byl jejich vztah rušen jednak neustálou přítomností třetí osoby a jednak do zblbnutí omílanými frázemi o "hrozbě pro stát" a "ztělesnění nezávislosti". Naštěstí obrazové a zvukové zpracování je téměř bezchybné a finální zvrat dostatečně uspokojivý a nadějný na to, abych Vražednou pomstu raspektoval jako pouhou předehru a těšil se na příchod velké revoluce. Tam už to ale bude chtít trochu víc zabrat :) 60% (10.12.2013)