Cold Skin

Takhle nějak si představuji slátaninu. Takže zde máme 2 chlápky s neomezeným množstvím munice co každou noc zabíjejí jakési příšery (něco mezi Nebulou ze Strážců Galaxie skřety z Pána Prstenů a rasou Na Vi z Avataru) co na tom, že příšer je až 50 násobně ne li více než jich oni to zvládají. Jeden z nich si pak ve volném času s jednou z těch příšer zapíchá. S hororem to moc společného nemá a chvílema to vypadá jak nějaký dokument z posraného National Geographic. 40 procent za jednu ustřelenou hlavu a závěrečnou scénu jak ta příšera plave. Více si to nezaslouží. Gens natočil pouze jeden kvalitní horor a to je Hranice Smrti od té doby upadá, když už něco od něj radši The Crucifixion. (03.03.2018)

To takhle jednou na skoro pustém ostrově voprcal ožralej námořník, po litru rumu, makrelu a pustil jí s hubou plnou semene zpátky do oceánu. Výsledkem je zcela novej živočišnej druh, co vypadá jako plešatej avatar po lobotomii. Že se mlíčí třelo skvěle jasně dokazuje noc co noc, kdy se ostrov plní hromadou potěru, kterej dobejvá maják místního šviháka Grunera. Do tohoto krásného světa připluje Friend, co chce na ostrově celej rok studovat větry (nemyslím jeho větry ale vzdušný větry) . Hned první večer zjistí, že je něco špatně, druhej večer už je kolosálně na píču a třetí večer už bydlí v majáku u Grunera, kterej má jednu na pohled šukézní polorybu (Aura je kočka i s mejkapem) které dost často brousí rybinou páchnoucí lasturu. Netrvá moc dlouho a poloryba přijde šukézní i Friendovi, však kdo neprcal holohlavou mořskou (ne)pannu jako by nežil. Její modrý soukmenovci dále páchají noční ataky a nálada v majáku jde čím dál víc do prdele. Jak to začne smrdět milostným trojúhelníkem, je jasný, že o ploutev princezny a půl majáku se bude tvrdě bojovat. Nebo taky ne. (22.08.2018)

Strohé, mořsky skalnaté exteriéry, mysteriózní atmosféra a poutavý příběh, odehrávající se v zajímavé době počátku 20. století. Evokace románů Julese Verna, nebo fantastických povídek H. G. Wellse. Ale přiznám se, že smysl toho všeho mi poněkud unikl. Jako vědecko-fantastické vyprávění je to slabé, protože bez odpovědí a vlastně i bez otázek na původ a způsob života oné tajemné obojživelné rasy, horror to taky není, takže ve finále jde vlastně jen o poněkud plytkou, i když líbivou pseudohumanistickou fantastiku. Ale rozhodně nelituju ztraceného času a ke zkouknutí doporučuju, minimálně zoofilové, nebo nejrůznější xenofilové si mohou přijít na své. (25.02.2018)

"Ploutvonožní žabáci, nepřátelští vojáci." SPOILERY! Hmm. Všichni komentují jen horor, div se z toho nezlowecraftujou. A zvedat interpretační rukavici bude kdo? :-) Co když Gens netočil primárně horor, ale protiválečné drama? Takže přeleštit artové brýle... a kuk na film novýma očima. Píše se rok 1914, ergo mladý meteorolog připlouvá nikoli na ostrov s majákem, ale do zákopů první světové. Zákopů omotaných ostnatým drátem a špičatými kůly (!), v noci olizovaných světlomety (!) a dobývaných jednou vlnou útočníků za druhou, slepě se vrhajících proti palbě (!). Ochoz majáku opevněný pytli s pískem, čili proti kulkám, proč asi?! Proti šplhajícím modrým parybám (s prázdnýma rukama) by to totiž nedávalo smysl. Občas je na frontě klid i několik týdnů (!) a nikdo neví proč. Vojáci v rukách křečovitě svírají fotky svých blízkých (!), říkají že "Přestávky mezi bojem jsou horší než boj sám" a neví, kdy žabáci (Francouzi, Italové, Němci...) zaútočí znovu. K smrti unaveni bojem, lidi i modří žabáci (odlidštění protivníci, ti se zabíjejí snáz) vyjdou ze zákopů a obejmou se, viz Šťastné a veselé, ale pak vražedné běsnění propuká znovu. Tyfus (!) řádí, civilisté, včetně dětí trpí (viz světlice v hrudi žabáčka),  ženy (ploutvonožné samice) jsou znásilňovány a vojáci ztrácejí lidskost, svou identitu (!) a propadají šílenství. Z hodného meteorologa Aldora Vigelandse se v zákopech stane vražedné monstrum, správce Gruner. Vidíte, teď vám to strejda Omnibus hezky vysvětlil. Alternativní název: Na západní Frontière(s) klid.  (09.11.2022)

Možné spoilery. Uprostřed moře ostrov, na ostrově maják, v majáku Ray Stevenson a jakási ochočená potvora. Něco mezi Fantomasem a žábou. No a další fantožáby na něj čas od času pořádají nájezdy. Když tam připluje mladý meteorolog, tak se nejprve postaví na stranu majákového strážce, ale pak začne objevovat výjimečnost vodních tvorů. Takové nic. Nějakou příběhovou kostru aby člověk pohledal. Víceméně je to o mydlení se mezi žabákama a lidma a i když je to někdy zábavné, poměrně ryhle se to okouká. Ta romantická linka, dá-li se to tak nazvat, byla poněkud nemotorná, ačkoliv chápu, co tím chtěl básník říci a k její podstatě vlastně nemám výhrady. Herecky je to celkem fajn, i když Aura Garrido, na kterou jsem se celkem těšil, tady je k nepoznání. Gens nějak stagnuje. 40% (16.02.2018)