Čtyři dohody

Tak nějak chápu nadšení z tohoto divadelního představení (a o nic jiného než záznam divadelního představení, proložený černobílými filmovými záběry z pravděpodobně 30. let - z nichž některé by dnes mravokárci označili za pedofilní - nejde). Lidé dnešní doby nemají čas nad něčím skutečně přemýšlet, potřebují instantní prefabrikáty - instantní polévky a instantní kafe, zaliješ horkou vodou a máš hotovo, můžeš ze sebe dělat filozofa na vyšší úrovni vnímání a navzdory Duškem řečenému ze sebe dělat übermensche a těmi na nižší úrovni okázale pohrdat. Dušek je sem tam vtipný, ale ty dvě hodiny jsou prostě únavné. Než se vyžvejkne s jednou myšlenkou, kterou okecává zleva zprava, uteče čtvrt hodina. Do toho podivné zvuky kytary a jakýchsi činelo-bubnů jako hudební doprovod. Myšlenkově spatlanina Toltéků, to Brahmy a Pačamamy, papež František by měl radost. Občas se sice objeví určité obecné  a potřebné pravdy, ale jsou zahlušeny tou hromadou balastu. Docela by mě zajímalo, kolik těch, kteří představení viděli ať na divadle, nebo v záznamu, dnes chodí bosky po světě, nebere si věci osobně, adoruje přírodu, hledá v sobě skrytého Brahmu, nevytváří si předem žádné domněnky, a vůbec žije v souladu se svým tělem a Pačamamou. (17.02.2022)

V tomto případě je obtížné hodnotit záznam představení, takže se o to vlastně ani nehodlám pokoušet. Je to záznam pro lidi jako já, kteří by někam do Prahy do divadla nejeli. One man show Jaroslava Duška se často tváří jako hra se slovy, či spíše série slovních hříček, ale rozhodně není blbá a neuráží ani mne, který jsem na všelijaké šamanismy, esoteriku a podobné záležitosti docela alergický. Ono není složité si tohle odfiltrovat, aniž by tím bylo porušeno základní sdělení. Pokud se najde někdo, kdo se po shlédnutí představení nebo tohoto jeho záznamu nad sebou dokáže zamyslet, je to důkaz, že umění může zlepšit náš svět. Mě už asi nezmění, ale zato mě výborně pobavil. (08.04.2014)

Dušek je dobrý, natolik, že i něco tak niterného, moralizujícího a zároveň alternativního, dokázal podat formou, která je dostatečně zábavná. Chvílemi jsem si říkal, jestli se ty lidi smějí jenom proto, že neví, jak jinak reagovat, jestli jim vůbec dochází, co to vůbec poslouchají. Nejsem o tom přesvědčen. Chtěl bych si myslet, že pak všichni odešli z divadla a začali se chovat jinak, uvědomili si, co dělají špatně, ale prostě o tom pochybuji. Nic to nemění na tom, že ty dohody smysl mají. Jen bude málo těch, kdo je přijmou. (30.10.2014)

Jak se asi tak dá hodnotit dvouhodinový záběr na stojícího chlapa, že jo. To ocení leda tak ženská, my kluci bychom potřebovali, aby Dušek vypadal víc jako třeba Terka Voříšková. No tak to je ale jedna věc. Druhá věc je ta, že když si k telce vezmete i uši, budou mít Čtyři dohody větší efekt než osm semestrů po posluchárnách. Alespoň u mě to tak je, nemusíte si tenhle můj komentář brát hned osobně. (28.10.2017)

Jaroslav Dušek dokázal velmi zvláštní věc. Vytvořil pásmo, v němž spojil dokonalé vystižení tragických omylů velkého počtu rodičů, a i nás samých, pokud jde o přístup k lidem okolo nás - omylů, které jsou dokonale popsány i v laikům jako jsem já přívětivých publikacích na téma psychologie a komunikace - s naprostým dnem komerčního new age bullshitu, ze kterého si jistá nezanedbatelná skupina udělala životní filozofii. Čtyři dohody jako takové jsou soubor čtyř postulátů dejme tomu osobního nastavení přístupu k životu, proti kterému se dá těžko něco namítat. Ale od tohohle je ke sluníčkovému objímání našich druhých já asi tak daleko jako od připuštění toho, že existují zákonitosti, které věda nedokáže ani rozeznat, natož aby s nimi nějak pracovala, k přesvědčení sebe sama o tom, že šaman dokáže změnit vaši DNA a obdařit vás třeba ve čtyřiceti vlohami ke studiu cizích jazyků. Jako filmový záznam divadelního představení nemá Čtyři dohody vůbec smysl hodnotit, prostě se střídají záběry několika kamer na to, co Jaroslav Dušek a spol. předvádějí na pódiu. A samotná inscenace trpí tím, co jsem napsal - prokládá jednoduché psychologické pravdy, které bychom si měli ve vlastním zájmu osvojit, s naprosto haluzovými úlety, vzešlými z mozku někoho, kdo příliš často usrkával ayahuascu, a pak tomu začal říkat filozofie a mimo jiné na tom založil vynikající byznys. Byznys s potřebou prostých lidiček "hledat sebe sama a činit se lepšími". Takže za mě raději neutrálních 50%. (14.11.2015)