Dům u hřbitova

Měl jsem si pustit začátek a pak až konec a mohl jsem tomuhle oldskůlovýmu skvostu napálit plnej počet, páč není nic lepšího, než když horor začne propíchnutou hlavou a skončí hromadnýma jatkama. Jenže to ostatní je nuda k uzoufání, kdy mě z poklidného klimbu kromě objednaného buzení (mrk mrk :-) mírně probral jen ten tvrdohlavej netopýr (i když jsem doufal, že v poslední chvíli se přeci jen pustí a ten maník si těmi nůžkami propíchne ruku- dobrý, ne? :-). Ono vůbec mi v hlavě šrotovaly další a další nápady, jak by se to dalo natočit lepčeji, říkám to pořád, nedoceněnej talent... :-) (12.05.2014)

Typickej horor ze sedmdesátejch a osmdesátejch let se skvěle strašidelnou hudbou a totálně krutejma gore efektama. Ostatně režisér si to fakt dával a skoro bych až řek, že se v těch brutálně kravejch, až skoro nechutnejch scénách vyžíval, něco jako Peter Jackson v Braindeadu. Co se týká příběhu, tak už sem určitě viděl lepší, ale o napjatou atmosféru fakt neni nouze a tak i když sem se teda moc nebál, tak sem si ten horor docela užil, teda až na toho kluka, toho sem nesnášel od prvního záběru, ten jeho hlas píštivej byl naprosto šílenej, ale nakonec i na něho sem si zvyk (10.07.2007)

Lucio Fulci rozehrává klasické téma „strašidelného domu“ a nutno říct, že se vší parádou. Hned z úvodu se s ničím nepárá a diváka vtahuje do děje. Způsob, jakým je prezentována brutalita, je doveden k dokonalosti. Gore scény jsou jedny z toho nejlepšího a je vidět, že Fulci se krve nebojí, ba naopak, vyžívá se v detailních záběrech. Děj působí také uceleně, a diváka postupně připravuje na finále přesouvající se výhradně do sklepení, jenž atmosféricky nemá chybu. Dům u hřbitova je koncentrace hrůzy a krve ve správně namíchaném poměru. (22.03.2009)

Vrzající dveře, temný sklep, dětský pláč, který jako by vycházel odnikud a odevšad zároveň, ponurý hřbitov, pošmourné počasí, krev a smrt. Fulciho hororový koktejl bublá stejně jako čerstvá krev vytékající z otevřené rány v hrudi, jeho barva připomíná hnis vytékající z puklého vředu a svou hustotou se podobá měkkým tkáním čerstvě vyvrženého utopence. Esteticky a atmosféricky dokonalé dílo, kterému nelze než odpustit drobné nelogičnosti a nepříliš povedené herecké výkony. (20.12.2013)

Nadstandardně rozehraná partie jak na poli dějovém, tak formálním se bohužel během druhé poloviny v obou případech zasekne. Vzhledem k tomu, že oproti The Beyond Fulci výrazně šetří detailním zobrazováním destrukce lidského těla, je zastavení dějové toku dosti závažným problémem a hluchá dvacetiminutovka vytváří silnou pachuť na jinak velmi podařeném filmu, jenž za své konečné kvality vděčí krom zmíněného úvodu taky fenomenálnímu závěru, kdy těm, jenž se divili absenci gore, Fulci notně pootevře pusu, neboť silná koncentrace zohavených lidských těl do jedné scény příjemně nadzvedne žaludek a přitom si zachová šťavnatý punc temné atmosféry, v němž příjemné mrazení v zádech z toho co vidíme, lze při troše dobré vůle nazývat i strachem. Snad jenom pár vyloženě idiotských replik z úst malého blonďatého a extrémně nesympatického klučiny a nevěrohodné chování postav po téměř celou dobu trvání filmu, dělá nepříjemné kazy, které však jdou pozapomenout, pokud se na výsledný celek budeme dívat spíše pocitově než logicky. Pak nám vyjde, že čtyři hvězdičky jsou více než dobrým ohodnocením dobrého filmu. (30.12.2005)