Dům u hřbitova

Nadstandardně rozehraná partie jak na poli dějovém, tak formálním se bohužel během druhé poloviny v obou případech zasekne. Vzhledem k tomu, že oproti The Beyond Fulci výrazně šetří detailním zobrazováním destrukce lidského těla, je zastavení dějové toku dosti závažným problémem a hluchá dvacetiminutovka vytváří silnou pachuť na jinak velmi podařeném filmu, jenž za své konečné kvality vděčí krom zmíněného úvodu taky fenomenálnímu závěru, kdy těm, jenž se divili absenci gore, Fulci notně pootevře pusu, neboť silná koncentrace zohavených lidských těl do jedné scény příjemně nadzvedne žaludek a přitom si zachová šťavnatý punc temné atmosféry, v němž příjemné mrazení v zádech z toho co vidíme, lze při troše dobré vůle nazývat i strachem. Snad jenom pár vyloženě idiotských replik z úst malého blonďatého a extrémně nesympatického klučiny a nevěrohodné chování postav po téměř celou dobu trvání filmu, dělá nepříjemné kazy, které však jdou pozapomenout, pokud se na výsledný celek budeme dívat spíše pocitově než logicky. Pak nám vyjde, že čtyři hvězdičky jsou více než dobrým ohodnocením dobrého filmu. (30.12.2005)

Vele-uznávaný gore-odborník Lucio Fulci na mě bohužel nezapůsobil ani tímto dílem. Kultovní italský snímek je sice, oproti většiny ostatních Fulciho snímků, o třídu výš, i tak to le pro mě postrádá plno ingrediencí, aby to alespoň z průměru vybočovalo..Co se týče gore scén, je to bez výhrad, na to je Lucio ověřený expert ! To ostatní je ale kopice solidní nudy, které vévodí jeden opravu tragický herecký výkon za druhým- což je ostatně o jeho filmů taky celkem normální věc....Zkrátka a dobře, tenhle klasik si můj obdiv tolik nezískal a i ty jeho nejznámější kusy mě o opaku nepřesvědčí. (10.02.2012)

K dušičkové náladě je tento flák vynikající volbou. Co k tomu více dodat? Po každém shlédnutí si film zamiluju skrz jeho úžasnou atmosféru a nádhernou varhanní hudbu. Pořádně hutné gore scény mistra Giannettiho De Rossiho jsou mimořádnou ozdobou. Konečně jsem si mohl vychutnat remasterovanou verzi. Tenhle snímek je esence Fulciho režie, on byl bůh evropského hororu. Bez debat. Z toho přímo teče jeho láska k pokleslému žánru. Ani tady nesmí chybět záběry na tváře a na oči, nedovedu si bez nich představit žádnej Fulciho biják. A musím uznat, že ten prcek, co zde ztvárnil hlavní roli, dostával pěkně zabrat, scény mordů a běhání mezi mrtvolami musel pak asi těžce rozdýchávat. Miluju Fulciho WTF momenty, zde to byl krvelačný netopýr :). Každopádně tohle je KLASIKA!! (03.11.2021)

Hm, takže je to potvrzené, italská hororová klasika na mne nezabírá, neboť Dům u hřbitova se stal asi už pátým uznávaným hororem z této země, z něhož jsem byl zklamaný. Nejenže se zde postavy chovají hrozně nelogicky, ale navíc je tu i spousta nekousnutých motivů, které nakonec nejsou vysvětleny, takže všechny působí strašně uměle a prvoplánově. Formálně se nejedná o špatný film, ani gore není špatné (vlastně je výborné, ale to se u Fulciho čeká), takže špatné hodnocení dát nemůžu, ale víc než 3* to nebudou, na to mě ten vykonstruovaný děj příliš iritoval. Posledních "sklepních" 10 minut je skvělých, mít takovou atmosféru i zbytek, zklamán bych výsledkem rozhodně nebyl. (03.06.2008)

Myslím si, že kritizovaná pomalost monstra byla režisérovým záměrem. Tím pádem se prodloužila agónie oběti při očekávání dalšího a zároveň je tímto způsobem patřičně potrápená divákova výdrž. A dokonce ani vzhled monstra mi moc nevadil. Připomněl mi totiž doktora Satana z Domu 1000 mrtvol. Jen je škoda, že od začátku dobře budovaná atmosféra byla zkažena nesmyslnou a zbytečnou scénou s netopýrem. (05.07.2006)