Zlá krev

Aj keď mi to pripomínalo It's All About Love a Million Dollar Hotel dokopy (dva filmy, ktoré sú tu podľa mňa značne podhodnotené), disponovalo krásnymi ženami, dobrou hudbou a pár zaujímavými scénami, či skôr obrazmi, bol to ten prípad, kedy ma ART viac zmätie ako obohatí (čoho dôkazom je aj to, že ma donútil napísať len jednu nevkusne dlhú vetu). (15.04.2014)

Ty jo ty jo, tak jsem nějakým úplným omylem začala pracovat. Asi to znáte, jde o instituci, kam člověk chodí denně na osm hodin, aby se usilovně po celou dobu těšil, až půjde domů, bývám z toho odpočítávání vteřin do konce každé směny tak hotová, že u většiny filmů usínám do pěti minut. Na takovejch Osm hrozných koukám už dva měsíce a ještě mi půlka bijáku do konce zbývá. Takže, když se objeví snímek, u kterýho vydržím bdělá až do závěrečných titulků, tak to považuju málem za zázrak. A jako Mauvais sang jsem dala za jediný večer. Tedy napřed jsem si podle názvu myslela, že jde o něco japonskýho, což mi přijde vtipný, páč jsem se učila francouzštinu asi osm let. Až mi tedy bylo divný, kde by se tam vzala Juliette Binoche. Na tuhle herečku jsem náhodou expertka na slovo vzatá a jedna z informací, kterou o ní vím je, že to není Asiatka. Nicméně, jestli mě v tomhle snímku někdo dostal do kolen, pak to byl určitě Denis Lavant, anžto měl všechno, co od mužů očekávám, tedy spoustu knih, žlutou koženou bundu a rychlý ruce. To je pak těžký se nezamilovat. (14.03.2016)

Jak píše xxmartinxx, Jako dvacetiminutová práce studenta FAMU na téma "jak mě ovlivnil JLG" by to bylo skvělé. S tím musím souhlasit. Jenže to nemá 20 minut, ale skoro dvě hodiny a s každou další minutou navíc se víc projevuje samoúčelnost celého filmu. Já začal Caraxe z tohohle podezírat už u Holy Motors, kde jsem ten lartpourlartistický dojem z toho krapet měl, ale zase mi to částečně vykompenzovaly různé myšlenky v tom (tedy dokud to nedošlo do té fáze, kdy už to nemělo moc co říct). Doufal jsem v něco takového i u Zlé krve, ale bohužel to byl jenom samoúčelný lartpourlartistický experiment, který se strašně snaží každou scénou odkazovat na Godardův styl, ale víc v tom skutečně není. Tedy jo, v závěru máme carpe diem. A tím to hasne, něco navíc si v tom ale člověk může vymyslet vždycky, aby sám sebe obelhal v tom, že to vlastně bylo dost prázdné. Ale zase to nemyslím nějak útočně, třeba to časem uvidím znova, bude mi to připadat geniální a pak se tu budu stydět za to, co jsem tu psal. To je ale zatím ve hvězdách. V tuhle chvíli mi ten film neměl moc co dát a ačkoli jednotlivé scény vypadají velmi zajímavě a dobře, jako celek to bylo ubíjející a nudit jsem se u toho začal docela rychle. A ani zajímavá zápletka tu neměla moc co zachránit, když tu o ni vlastně ani nešlo a povedené na ní je snad nakonec jen to, že má něco jako závěr. Popravdě mě to bavilo skoro úplně stejně (tady byl aspoň zajímavější vizuál) jako U konce s dechem - takže nebavilo. 2* (15.01.2022)

Ako poloamatér natočil pekný, nádejný debut plný nápadov a jeho ego sa obludne nafúklo. Tak mi to pripadá. ___ Podobne ako vo svojom prvom filme nadväzuje Carax na celé prúdy tradícií vo francúzskej kinematografií, tentokrát dokonca žánrovej - Lenže na ten žáner, aj to, čo by ho malo tvoriť, sa hneď zvysoka vyserie... - Presvedčený o tom, že všetci budú bez seba nadšením nad tou „umeleckou“ dekonštrukciou a kvíliaci vzrušením nad jeho opájaním sa vyprázdnenou, posadnutou romantikou. Lebo vášeň, ktorej dal nejaký chorý vizuál, vážení! Romantické veci sú tu podané nekonečne nudne, „žánrové“ prvky okolo "príbehu" otrasne, všetky tie odkazy na film minulosti sú nasilu a len tak, halabala. Keby som nebol na smrť otrávený, bolo by to iba trápne. A nevidieť jeho debut, už by som si brúsil jazyk na tirádu o tom, ako je vidno, že autor nikdy film neštudoval a sebastredne si myslí, aký je geniálny, keď robí všetko inak... ___ Jediné jeho šťastie je Denis Lavant, ktorý tým niekoľkým krásnym a úplne náhodným nápadom dodal auru nezabudnuteľnej momentky. Vo vizuálne-pohybových jednotlivostiach je fascinujúci, ale keď začne rozprávať tie nekonečné Caraxove monológy imitujúce hĺbku, je to neznesiteľné. To sú také žvásty, čo môžu naozaj zaujímať len dvoch milencov v intimite alebo do času vysekaných momentov uhranutia kúzlom iného človeka… Nie že by som to osobne nepoznal a nemiloval, ale pozerať sa na to u druhých je utrpenie. Stred filmu tvoriaci nekonečné dávanie si dobrej noci som takmer neprežil, dalo to dobrú noc aj mne a pokračovať som dokázal až ďalší deň... a ani som nemusel. (29.05.2024)

Absolutně jsem nepochopil vo co jde. Jestli je to o lásce, tak fajn, ale tu já si představuju úplně, ale úplně jinak a estli o něčem jiným tak jsem to nepochopil dablovaně. Situaci neusnadňoval ani promítač ve Světozoru, když půlku filmu promítal na strop a 20% na šířku šlo občas za oponou. Možná to tak mělo bejt u těhle intelektuálních sebeonanií člověk nikdy neví. No, čet jsem si zdejší komentáře, abych třeba pochopil co mně uniklo, ale zvuk, obraz, styl neobaroko, David Bowie, krásný ženský, zjevně mně neuniklo nic, ale já chodím do kina na strhující příběhy a ne na písničky z radia. Alespoň že ten konec měl koule. (25.11.2012)