Oko dravce

Přirovnání k Terminátorovi, Nepříteli státu, Transformers a dalším je BOHUŽEL přesné. Oko dravce nic vlastního do vínku nepřidává a vystačí si s kopírováním obsahu, z čehož vznikl výsledný mix technothrilleru pozvolna se měnícího ve sci-fi nedozírného rozsahu. Odhalení toho, kdo tahá za nitky, je ta nejomletější a zároveň nejnevhodnější klička. Nelogičnostem předtím (i potom) by ale jakýkoliv zvrat sotva pomohl. Forma je naproti tomu na nápady bohatá a film je nabitý akcí. Caruso nejen zvládá, ale i příjemně stupňuje tempo, ale v udržení přehledu o situaci má v jednotlivých sekvencích (např. honička, které by počet sešrotovaných aut záviděla i celá jedna série Kobry 11) ještě mezery. Totální přehuštěnost a dějová překombinovanost navíc zhruba v polovině zaviní, že se začnete nudit a jen čekat až snímek dojde svého happy endu. Vše zbylé k dobru je pouze snaživý Shia, pár trefných hlášek a slušná akce, byť nevhodně dávkovaná. 5/10 (07.10.2008)

Hlavně fofrem, fofrem, ať u toho proboha nikoho nenapadne přemýšlet... Tohle si bezpochyby říkal DJ Caruso, když mixoval tenhle svůj set - a kupodivu mu to i celkem vyšlo. Zasmát jsem se dokázal jen na pár místech, jako třeba když se nahackované dráty vysokého napětí roztrhly a efektně usmažily maníka, který se v té scéně objevil, jen aby mohl být efektně usmažen;) Ve zbytku mi to přišlo dostatečně cool a od hlavního záporáka chytře vymyšlené, abych se pobavil tím správným způsobem. A myšlence umělé inteligence korigované americkou Ústavou (která skutečně má vznešené ideje a už Asimov nás naučil, že stroje to chápou daleko lépe než my a nekurví se postupem času a rostoucím počtem svých "nezbytných" kompromisů) tleskám, z nějakého důvodu mi to bylo sympatické. Dost možná to byl kontrast takové malé podivnosti se zhovadilostí überbratra, jeho zhola bezúčelných ale zato všemocných zlatých koulí a úvodní dvojčecí premisy:) Bohužel DJ nemá ten správný beat, kromě těch vtipných a "designových" si nepamatuju jedinou scénu ani záběr, prostě nemít hledajícího a nacházejícího se Shiu aka Jerryho Shawa, může se tenhle jeho Nepřítel Státu Evo 6 jít zahrabat. Váhám mezi šedesáti a sedmdesáti procenty, ale vzpomínka na sprint policajta chodbou do sněmovní síně mě přece jen vede k té vyšší hodnotě. Takže 70%. (06.09.2011)

Dokud není odhalena pointa, drží si film perfektní spád a napětí. Poté jsem měla jakési déja vu - protože tohle už tady bylo v podstatně povedenějším "Já, robot" (nemluvě o hlubších kinematografických kořenech). Nicméně Shia je bůh, to už dávno všichni víme - sázka na něj, je sázka na jistotu. Ideální film, když se chcete jít bavit s partou přátel. (17.12.2008)

Spielberg je produkčně při chuti, takže pod svým patronátem nechává slušné režisérské řemeslníky, aby prokázali talent. Carusův film není ničím jiným než celovečerním popcornem bez vyšších ambicí, který pevně svírá několik žánrů, obratně cituje slavnější kolegy a přitom dvě hodiny poctivě baví, bez jediné hluchého místa, kde je tempo natolik zběsilé, že zabíjí i děravou logiku, a herci natolik výteční, že i ty tuhé dialogy mohou jít k čertu. Rozzuřené výtky okolo, určené těkavé kameře a zběsilému střihu, jsem ochoten akceptovat leda tak u automobilové honičky, kde ty destrukční hody nevyniknou úplně naplno, ale jinak zatraceně gut. Fajn pohádka na dobrou noc, po které budu opět po dlouhé době usínat s cynickým pocitem, že podobné hračky jednou pohřbí celý ‚civilizovaný‘ svět. :) (21.12.2008)

Hitchcock a Kubrick na speedu, kterým chybí sofistikovanost, ale zato mají koule. D.J. Caruso po nepřiznané vykradačce OKNA DO DVORA v DISTURBII přichází s variací na NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU v OKU DRAVCE (scéna na poli za bílého dne!) a přimíchává k tomu 2001: VESMÍRNOU ODYSSEU, protože pochopil, že už nestačí být "jen" hi-tech, ale je nutné být sci-fi. Nemám totiž za to, že film je s přibývající stopáží čím dál béčkovější a hloupější, ale že akce je v duchu akčních filmů čím dál tím přepálenější až do úplného závěru (čím by byla první M:I bez za vlasy přitažené scény v tunelu či SMRTONOSTNÁ PAST bez seskoku z budovy na hasičské hadici?). A akci D.J. Caruso umí, a tak pokud máte vytrénovaný zrak, v dvousekundové změti obrazů se budete perfektně orientovat díky nájezdům a odjezdům a fyzicky pocítíte tříštící se kov aut (což je dáno hlavně díky rytmicky rušícím jednosekundovým prostřihům, posílením zvukových efektů a "mediaventureovskou" rytmizující hudbou, která dělá hodně). Jenže zatímco u Hitchcocka jsme se postupně dozvídali, že "ti zlí" jsou "ti navrchu (ve vládě)", tady to víme hned a závěrečné utvoření páru působí sice decentně, ale hrozně zastydle a zpátečnicky (žádný vlak zajíždějící do tunelu se nekoná). Napětí a pocit paranoie byl permanentní, ale nadšení mi kazil fakt, že jsem napřed a že se jedná o popcornovou jednohubku, která ustála sentimentální dialogy díky výbornému Shiaovi a která není tak vypravěčsky vysoustružená, protože se vrací zpět a dialogovky retardují temporytmus vyprávění. (04.10.2008)