Tři barvy: Bílá

Nemůžu si pomoct, ale i když moji oblíbení uživatelé Bílou považují za nejslabší článek tříbarevné trilogie, ale mě osobně se líbila víc, než Modrá. Je sice méně psychologická, zato je ale víc dějová, víc mě zaujala a víc baví. Navíc i zde Kieslowski dokazuje svůj filmařský um - je zde opět perfektní kamera, skvělé herecké výkony a dost dobře se tu vyvíjí děj, který každou chvíli přijde s něčím zajímavým. Je to vlastně i celkem pohodový film a osobně se mi moc líbil, takže nemám problém mu dát 5*. Kieslowski mě vždy umí příjemně překvapit. (02.02.2020)

Kieslowskeho prostřední část Tří barev je v hodně směrech netypická. Především není tak režisérsky výrazná (méně poetiky) a místy disponuje humorem. Ten je v některých scénách osvěžující, ale jindy působí zbytečně, a to především v kombinaci s podnikatelskou satirou, která mě bohužel neoslovila (právě v těhle místech film začíná působit lehce obyčejně). Naopak se mi líbilo několik nenásilných reminiscencí na první Modrou (už se těším čím mě překvapí Červená). Vezmu-li to kolem a kolem, je pro mě Bílá povedený film, i když možná trochu nenápadný, ostatně jako barva sama. 9/10 (13.03.2009)

Nemůžu říct, že bych ten vztah toho polského instalatéra Jacka a francouzské femme fatale Dominique, nějak pochopil. Jako uznávám, že láska dokáže být svině, ale tady to vysloveně dostávala takovou novou neotřelou, dosud neobjevenou, dimenzi. Celkově se ale jedná o vztahově nesmírně zajímavý snímek, kde vyvrcholení celého námětu přichází se závěrem, který se v podstatě povedl. Pro ono vztahové nepochopení ale zůstávám u slušných tří hvězd. (20.01.2019)

"Život je svinstvo…" Tak v této časti barevné trilogie jsme se s Kieślowskim vážně moc nepotkali. Za mě určitě její nejslabší část (zvláště po přímo fascinujícím zážitku z modré). Nějak moc nevím, o čem to celé vlastně bylo. O rovnosti v dnešním nerovném světě, jak někteří uživatelé píší? No nevím, mě to celé hlavně přišlo (ze scénáristického hlediska) jako silně vykonstruovaný příběh. Už jen ta story o tom, jak někdo letí z Paříže do Polska v kufru, to měla být jako parodie? A celý ten příběh o outsiderovi, ze kterého se jak mávnutím kouzelného proutku stane úspěšný podnikatel a který získá zpět svou ztracenou sexuální výkonnost? Za mě pohádka, k čemuž je možná bílý/sněhobílí vizuál vcelku příhodný (ač zde není tak výrazný jako v předchozích filmem z trilogie), ale jinak? A celý ten závěr se zinscenováním vlastní fiktivní vraždy za účelem získání pozornosti bývalé manželky Dominique, to bylo co?  Neříkám, že jsem se vůbec nebavil a neužíval si Kieślowskeho režijní umění. Ale na víc než na tři hvězdičky to za mě dnes není. (06.09.2022)

V poslední ze Tří barev, kterou jsem viděl, se Krzysztof Kieślowski částečně odklonil od silné psychologie postav, stejně tak opustil své originální mysteriózní vyprávění plné postupně do sebe zapadajících střípků, což mě na Červené i Modré tolik upoutalo. Bílá je prostě jiná, ať už svým přímočarým dějem od začátku do konce, nebo častěji přítomným humorem v ději, který (ač to vzhledem  k atmosféře nemusí tak vždy vypadat) má tentokrát blíž ke komedii. Včetně jednoho neobyčejného cestovatelského dobrodružství či kuriózního pohřebního zážitku. Čemu jsem příliš na tak krátkém prostoru nedokázal uvěřit, byla poněkud nahodile zpracována proměna z tak nešťastného člověka a dočasného žebráka z metra v jedné osobě na tak úspěšného podnikatele. Asi by celku pomohlo, kdyby v takovém případě snímek ladil na onu komediální strunu ještě výrazněji, možná až lehce absurdně. Tak mi vychází Bílá jako nejslabší z barevné trilogie. Ačkoliv i na slabším filmu z Kieślowského vrcholů zůstává toho pořád tolik, čím se lze nechat vést, ať už je to suverénní režie s osobitou atmosférou, výborné herecké výkony v čele se Zbigniewem Zamachowským, nebo prostě ten nepředvídatelný napínavý příběh, opět plný pestrých emocí. [80%] (10.12.2022)