Tři barvy: Bílá

Druhá časť z trilógie troch farieb, Biela, je u mňa o čosi slabšia. Nie, že by to bolo zlé, no priklonenie sa ku komédií mi v tak depresívnom námete úplne nesadlo, no inak som bol spokojný. Opäť nádherná, citlivá kamera, kvalitný scenár podaný realistickou formou (paktovanie z pozemkami a katastrom je naozaj obšírna téma), to všetko ma u Kieślowského dostáva, Snímka nepriamo nadväzuje na prvú časť a s novými postavami zachytáva posadnutosť láskou, nádejou pre lepší život a sociálne štruktúry v post-komunistickom Poľsku. (09.11.2018)

Kieslowskeho prostřední část Tří barev je v hodně směrech netypická. Především není tak režisérsky výrazná (méně poetiky) a místy disponuje humorem. Ten je v některých scénách osvěžující, ale jindy působí zbytečně, a to především v kombinaci s podnikatelskou satirou, která mě bohužel neoslovila (právě v těhle místech film začíná působit lehce obyčejně). Naopak se mi líbilo několik nenásilných reminiscencí na první Modrou (už se těším čím mě překvapí Červená). Vezmu-li to kolem a kolem, je pro mě Bílá povedený film, i když možná trochu nenápadný, ostatně jako barva sama. 9/10 (13.03.2009)

Nemůžu si pomoct, ale i když moji oblíbení uživatelé Bílou považují za nejslabší článek tříbarevné trilogie, ale mě osobně se líbila víc, než Modrá. Je sice méně psychologická, zato je ale víc dějová, víc mě zaujala a víc baví. Navíc i zde Kieslowski dokazuje svůj filmařský um - je zde opět perfektní kamera, skvělé herecké výkony a dost dobře se tu vyvíjí děj, který každou chvíli přijde s něčím zajímavým. Je to vlastně i celkem pohodový film a osobně se mi moc líbil, takže nemám problém mu dát 5*. Kieslowski mě vždy umí příjemně překvapit. (02.02.2020)

Další z nadpozemských a křehkých příběhů Krzysztofa Kieslowského. Příběh natolik neskutečný, že jsem ochotný připustit, že tohle se klidně mohlo někomu (plus/minus nějaký ten detail) přihodit. Krzysztof Kieslowski opět rozjíždí hru, u které si vůbec nejste jisti průběhem ani koncem. Nejednobarevné postavy, úžasná atmosféra, perfektní práce s kamerou, excelentní hudba Zbigniewa Preisnera etc. - nevím, co dříve chválit. V příběhu mně sice mírně zaskočily dvě situace; přišly mi jaksi scénáristicky nedořešené, ale o to v tomto příběhu vůbec nejde. Shrnuto a podtrženo: Nádherný, byť opět posmutnělý opus, kterému však ani tentokrát nechybí to, co je pro Krzysztofa Kieslowského tolik typické: naděje. (14.12.2004)

Abych to nenatahoval, Bílá mě zaujala více než Modrá. Hlavní postavou je muž, který zůstane po rozvodu s manželkou Francouzskou v Paříži, a to bez bytu, financí a ještě obviněním ze žhářství na krku. Náhoda mu přihraje do cesty muže, který ho docela svérázným a riskantním způsobem dostane do Polska, kde se oba ještě více spřátelí. Náš nešťastník se však "zvetí", vypracuje se na bohatého muže a pak se opravdu stylově své exmanželce pomstí. Avšak takovým způsobem, který by asi někdo těžko v reálu praktikoval (ale o to je mi sympatičtější ;-)... (28.05.2008)