Obsahy(1)
Film Já, Olga Hepnarová je příběhem mladé ženy, která v roce 1973 nasedla do nákladního auta a v centru Prahy zabila 8 lidí. Svůj čin považovala za akt pomsty společnosti, která jí podle ní celý život ubližovala, a v roce 1975 byla jako poslední žena na území Československa popravena. Snímek je existenciálním dramatem Olgy Hepnarové, je příběhem osamělého člověka vymezujícího se proti většinové společnosti, příběhem, který vyústí v tragédii a nemá vítěze ani poraženého. Film nabízí pohled na traumatický život i čin hlavní hrdinky z určitého odstupu tak, aby se emotivně na stranu Olgy Hepnarové neklonil. Film je současně i dramatem lidí z okolí Olgy Hepnarové a snaží se najít příčiny jejího strašného agresivního aktu. (Bontonfilm)
(více)Videa (4)
Recenze (660)
Dost rozpačité dojmy. Po celou dobu jsem bojoval nejen s hlavní hrdinkou, ale i dílem samotným. Znáte ty filmy, které jsou odosobněné, chladné, ale i přesto od nich nedokážete odtrhnout oči, protože vás stejně svojí atmosférou pohltí? No, tak tohle není zrovna ten případ. Což bych ale dokázal nějak skousnout, kdyby se mi třeba podařilo naladit na hlavní postavu…no, spíš se k ní alespoň přiblížit, trošku ji pochopit. U Olgy byla přítomna řada záchvěvů, na které jsem reagoval porozuměním, avšak po mnohém z nich přišla scéna, která to shodila. A myslím si, že to nebylo nevyrovnaností postavy, nýbrž jejím špatným napsáním (neznám podrobnosti z historie, ale místy si docela odporovala, ať už slovy nebo činy, a to zvláště ke konci). Po celý film mě navíc rušilo nekvalitní předabování, k tomu jsem se musel nechtěně smát neustálému kouření postav a přehnanému důrazu na sexualitu (nemalá úlitba převážně pánské části publika). Za ty výše zmíněné chvilky porozumění hodnotím ještě slabším průměrem, ale zklamání u mě bohužel převažuje. ()
Takové to klišé, kdy fungují detaily ale nefunguje celek. Atmosféra je skvělá, černobílost snímku sluší, a výborná je nejen Michalina Olszańska ale i její dabérka, post-synchrony naprosto přirozené, a to jsem se na ně několikrát soustředil. Bohužel mi to přišlo spíše jako sled scének, a ono vyvrcholení v podobě jízdy mi nepřišlo úplně odůvodněné, tím spíš když mi nebylo jasné, jak moc si Olga zažila a jak moc si vybájila ve své hlavě. 7/10 ()
Olga Hepnarová a pokroucení lidské mysli v té nejtěžší možné podobě. Michalina Olszańska zahrála tak neuvěřitelně přesvědčivě a působivě, že na její recitaci dopisů Olgy pravděpodobně nikdy nezapomenu. Tvůrci se chopili nesmírně těžké látky a zvládli ji vysloveně na jedničku. Vědomá černobílá kamera v kombinaci s atmosférou sedmdesátých let perfektně vystihuje nemohoucnost doby něco řešit a tak se Olga odkazuje stále na sebe, svoje nitro, své myšlenky a my, jakožto divák, máme možnost přihlížet a přemýšlet nad tím, co se jí asi honí hlavou. Ve výsledku to stejně jako diváci nevymyslíme, ale mám pocit, že s takovou osobností by měl opravdu co dělat i renomovaný psychiatr. Nicméně bylo zajímavé takovou postavu dvě hodiny sledovat. A ve spojení s některými scénami, na které patrně nikdy nezapomenu, si myslím, že lépe tento film nemohl být odvedený. Jsem moc rád, že se tato herecká spolupráce mezi Čechy a Poláky povedla. A teď jsem zvědavý, za jak dlouho se někdo pustí do Horákové nebo bratrů Mašínových… ()
Sonda do depresívnej duše schyzofrenickej lesby, ktorá nenávidela celý svet "bez príčiny" - vs - postoj štátu, ktorý miesto dôkladného prešetrenia duševného stavu, "viac menej" len vyhovel žiadosti už dopredu odsúdenej osoby. Vďaka intímnym scénam na "naše" pomery zrejme odvážne, no snímok ako taký ma príliš nepobral. Mne totiž, ako neznalému daného prípadu nie je úplne jasné, prečo vlastne "Oľga" konala ako konala. Vo výpovedi v závere to síce "objasní", no myslím že tvorcovia sa omnoho viac mohli zamerať na tieto skúsenosti z jej života, kedy bola, ako to "ona sama uviedla", týraná, ponižovaná či šikanovaná, než síce odvážnym no zato jednosmerným sexuálnym poňatím. Osobne som dúfal, že sa pôjde viac do hĺbky v tom smere, ako aj pri samotnom skutku, vďaka ktorému sa nezmazateľne zapísala do čiernej kroniky chorých ľudí, ktorý spáchali tak šialený čin, že človeku z toho padá sánka. Na záver už len dodám, čudovali by ste sa koľko takýchto schyzofrenikov chodí "voľne" po VAŠOM meste či obci. ()
Tak se nám tu po letech vynořil další ,, krátký film o zabíjení''. Ačkoliv by mu šlo mnohé vytknout, v našich vodách je rybka nevídaná, něco skoro jako latimérie... Olga Hepnarová je celkem dobře známá široké veřejnosti. Přeci jen je v topce našich nejznámějších masových vrahů a zároveň je v topce těch co dostali za svůj zločin trest nejtěžší. Noviny a časopisy navíc rádi čas od času tyto ,,mordhitparády'' oživují či připomínají. Film se celkem věrně drží všech faktů ze života této masové vražedkyně a místy je dokonce slovo od slova citována (nejen ona). Ona hromadná vražda nevinných lidí čekajících na tramvaj není vyvrcholením filmu jak by divák čekal, ale jen jednou z epizodek činů, které Hepnarová provedla. Mnohem větší prostor je zde věnován jejímu duševnímu stavu a sexualitě. Ačkoliv nebyla u Hepnarové duševní nemoc prokázána a poslední posudky lékařů hovoří o jejím stavu ve smyslu, že duševní poruchu a přeměnu v někoho jiného simuluje, vzbuzuje tato postava řadu otázek. Byla by jiná, kdyby zažila opravdovou lásku? Od rodičů, od partnerky? Nebyla tam prostě velká shoda jejích negativních zkušeností s lidmi s nějakou duševní poruchou? Dnes se lze jen těžko dohadovat. Souhlasím s tím, co píše David82, někde se na tu artovní pilu opravdu trochu až moc okatě tlačilo. Na druhou stranu to černo-bílé pojetí a zejména dokonalé reálie u člověka občas opravdu navodily dojem, že kouká na něco z první poloviny sedmdesátých let. Možná je škoda, že tvůrci nezobrazili poslední minuty Hepnarové jak skutečně probíhaly. Film se k ní v tomto ohledu chová opravdu kavalírsky. Není tam nic o pokousání člena eskorty, nalomeném malíčku kata i o náhlém se uvolnění a odevzdání těsně před popravou, kdy se znečistila obsahem svých útrob... ne v tom není ani morbidita, ani nějaká úchylka z mé strany. Soud k smrti odsoudil člověka, který tvrdil, že nezemře a že se smrti nebojí. Který ji chtěl jako cíl svého žití a který s ní počítal. Proto si myslím, že ta svědky doložená náhlá, poslední nehraná živočišná chuť po životě měla mít ve filmu více prostoru. Každopádně hodně zajímavé dílo a rozhodně si zaslouží vysoké hodnocení. Dávám za 4 kanystry s naftou. * * * * ()
Galerie (53)
Zajímavosti (45)
- Výber kandidátok na hlavnú úlohu bol náročný. Ešte pred Michalinou Olszańskou skúšali inú poľskú herečku. Nakoniec sa režiséri pohádali, spomína dnes už s úsmevom Tomáš Weinreb s tým, že nakoniec šéfka castingu priviedla ďalších osem dievčat, z ktorých najlepšia bola práve študentka varšavskej divadelnej školy. (Raccoon.city)
- Natáčení probíhalo na jaře v roce 2014 v Ústí nad Orlicí, především v tamním areálu podniku Perla. Dále se natáčelo v Polsku ve městech Nowa Ruda, Kladsko a Vratislav. (Cucina_Rc)
- Střih filmu trval rok. (ČSFD)
Reklama