Já, Olga Hepnarová

Psychologie, deprese, melancholie ve filmu. ....to vše jsou faktory, které mají své zašité místečko v mém filmovém srdci. Ovšem snímek Já, Olga Hepnarová si buduje depresivní linku tak dlouho, až to diváka začne nudit. Hudební absence sice přidá na depresivní a melancholické autenticitě, ale nepřidá na kvalitě zpracování, jak po stránce režisérské, tak po stránce scenáristické. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (03.05.2016)

Sonda do depresívnej duše schyzofrenickej lesby, ktorá nenávidela celý svet "bez príčiny" - vs - postoj štátu, ktorý miesto dôkladného prešetrenia duševného stavu, "viac menej" len vyhovel žiadosti už dopredu odsúdenej osoby. Vďaka intímnym scénam na "naše" pomery zrejme odvážne, no snímok ako taký ma príliš nepobral. Mne totiž, ako neznalému daného prípadu nie je úplne jasné, prečo vlastne "Oľga" konala ako konala. Vo výpovedi v závere to síce "objasní", no myslím že tvorcovia sa omnoho viac mohli zamerať na tieto skúsenosti z jej života, kedy bola, ako to "ona sama uviedla", týraná, ponižovaná či šikanovaná, než síce odvážnym no zato jednosmerným sexuálnym poňatím. Osobne som dúfal, že sa pôjde viac do hĺbky v tom smere, ako aj pri samotnom skutku, vďaka ktorému sa nezmazateľne zapísala do čiernej kroniky chorých ľudí, ktorý spáchali tak šialený čin, že človeku z toho padá sánka. Na záver už len dodám, čudovali by ste sa koľko takýchto schyzofrenikov chodí "voľne" po VAŠOM meste či obci. (17.06.2016)

Velmi monotónní film. Ve všech směrech. Příběh frustrované, osamocené lesbičky toužící po pomstě, byl pro mne poskládán opravdu podivně. Spousta hluchých míst, zbytečných postav a nesmyslně dlouhých soft porno scén, jejichž čas se dal krásně využít v poslední části filmu (vězení), která konečně dávala prostor nejen skvělé Michalině Olszańské, ale i samotnému příběhu. Oceňuji skvělý obraz i statické záběry, ovšem tohoto stylu by se ve svém debutu odvážil asi málokdo. Tato kombinace je totiž záležitost mistrů, filmových psychologů. Rozhodně ne špatné, ale film ve mně vyvolal jen velmi malý zájem o případné druhé zhlédnutí.... (03.08.2016)

Chladnokrevně v proudu československé nové vlny. Ten styl tomu vládne, ale dost se to zmítá v neujasněných motivacích. Vedlejší postavy jsou figurky, o kterých potřebujete vědět víc a i Olga samotná si to musí spíše shrbeně odšlapat a odkouřit, než se nechat divákem doopravdy pochopit, zdali je chudák, nebo magor. To druhé beru jako součást filmařské hry, to první bohužel ne. Zásadně pozitivní dojem tomu ale nakonec dodává sugestivní závěrečná pětiminutovka. 4 a ½. (23.03.2016)

Acta non verba. Podle mě filmová událost měsíce, ne-li roku. Není to odpočinková podívaná, nebylo mi u toho dobře, závěr mnou vyloženě otřásl (ačkoli je dobře očekávaný a známý), ale přesto jsem za ten film rád a jeho zhlédnutí je rozhodně silný zážitek. Ten kontrast mezi krásou herecké představitelky titulní role a jejím strašným činem je neobyčejně působivý - čímž ale nemá být řečeno, že by film Olgu Hepnarovou jakkoli omlouval, jak se někteří lidé předem obávali. To si určitě nemyslím, byť mi osobně přišlo, že film přece jen trpí jistým deficitem stran toho přesvědčivě ukázat, čím si ta žena v životě prošla, aby člověk nějak líp pochopil, co ji dohnalo až k tomu závěrečnému masakru na Štrosmajeráku (pokud je to vůbec možné pochopit či "zdůvodnit" - těžké dětství měl kde kdo). Z jejího života jsou do filmu vybrány různé náhodné fragmenty, z nichž je značná pozornost věnována především jejím lesbickým vztahům - osobně mě otevřenost četných lesbických scén v tomto filmu až překvapila, a dovedu si představit, že v nich někdo může vidět v první řadě samoúčelný způsob, jak k filmu přitáhnout větší pozornost (osobně mi to nevadilo ani tak z důvodu nějaké pruderie - ostatně full frontal Mariky Šoposké si dám líbit kdykoli, haha - ale proto, že si myslím, že její nesaturované tělesné i psychické potřeby šlo ukázat i jinak; to, jaké byla Hepnarová sexuální orientace, podle mě žádný vztah k jejímu činu nemá, a jak jsem ji vnímal v tomto filmu já osobně, sedlo na ni jako na každého člověka to, co v jedné své písni zpívá Radůza: "... štěstí hledá každý stvoření / každej chce lásku a klid / a možná, že bolest srdce přemění / jak vždycky chtěls´ ho mít"). Při sledování filmu se mi mimochodem dralo na mysl srovnání s filmem Zrůda - jiná doba, jiné lokace, a přece podobný výsledek - hromada mrtvých, kterou má na svědomí jediná žena. Nezbývá než si povzdechnout, v jakém světě to žijeme - a doufat, že všichni ti současní podobní "Prügelknaben", jako byla Hepnarová a jakých je jistě ve společnosti dost a dost, na rozdíl od ní odvahu k podobnému činu nikdy nenajdou. (15.03.2016)